22. října 2017

Nestydím se za Pokemon Go

Tohle je zajímavé téma. Stydět se za něco, co mám rád, co mě baví a nikoho to neohrožuje. Hraní počítačových her je u nás obecně vnímáno jako něco pro malé kluky. V kontrastu s tím je kouření nebo pití alkoholu zcela společensky akceptováno. Ten, kdo se pořádně zkalí, je dokonce často vnímám jako velký pařič, i když pak problije druhý den. Stejně tak nikoho nepohorší, že hraje deskové hry, ba co více, dnes je to vnímáno jako něco intelektuálního. Počítačové hry však stále nesou punc něčeho nečistého.

Vikingové se báli mlhy. Proč? Byli to tvrdí válečníci a námořníci, ale v jejich světě nebylo nic nebezpečnějšího než se plavit podél pobřeží v mlze. Báli se toho, co neviděli, báli se neznámého. Mnoho lidí soudí druhé, ačkoliv o nich vůbec nic neví. Ne nadarmo se říká, že největší odpůrci Maďarů na Slovensku jsou v okolí Žiliny, kde Maďara neviděli ani z autobusu.

Vikingove/13th Warrior USA, 1999Vikingové se báli mlhy. [z filmu Vikingové, USA, 1999]
Když to vše před rokem začalo a Pokemon Go by módní hype, tak jsem slyšel:
  • "Taky to hraješ?"
  • "Kolik jich už máš?"
  • "Zkus to, je to sranda!"
Hrál to kde kdo, dokonce i někteří naši poslanci [Novinky, 2016]. První skutečný průlom hry s rozšířenou realitou (augmented reality). Uplynulo však jen několik měsíců a narativ se změnil, začal jsem se setkávat až s pohrdavým nebo udiveným:
  • "Ty to ještě hraješ?"
  • "To už je přece starý, to už nikdo nehraje!?"
V době followerů a influencerů, době konzumu a napodobování přišel moment, kdy u hry zůstali jen skuteční nadšenci, často odkojeni TV seriálem z přelomu století.

Rozhodl jsem se dat na brněnskou facebookovou skupinu Pokemon Go Brno a okolí malý dotazník.
V dotazníku sice většina zúčastněných hrdě prohlásila, že se nestydí, ale z rozhovorů s jinými hráči vím, že pravda je někde venku.

Nejvíce markantní je problém u hráčů, jejichž partnerky nemají pro hru pochopení. Můžeme pominout ty, kteří hrají se svými partnery, ale extra je to nebere, i když i zde jsou výjimky potvrzující pravidlo. Indikátor je, že partner chodí na raidy s účtem partnerky, nikoliv se samotnou partnerkou. Už jsem se setkal s mnoha partnerskými uspořádáními. Jedna bývala kolegyně měla s nyní již manželem dohodu: "nebudeš hrát počítačové hry a já nebudu sledovat nekonečné seriály v TV". Je to fér, ale řešení prohra : prohra. Nedávno mě šokovala nová manželka kolegy, která dokonce aktivně pomáhá manželovi při hraní Zaklínače. To považuji za určitou anomálii a počkal bych, jak jim to dlouho vydrží.

V Pokemon Go je partnerka další aktivní prvek hry, zejména po startu raidů. Zaznamenal jsem různé hlášky oddaných partnerů:
  • "Můžu jen do 18h, pak přijede přítelkyně."
  • "Kde je XY?" ... "Musel běžet zavolala mu přítelkyně."
  • "Dáme ještě jeden raid?" "Jo, ale rychle, už jsme měli jet na koupaliště."
  • "Já už další jít nemůžu, řekl jsem, že jdu jen nakoupit."
Další skupina hráčů jsou ti s dětmi. Od těch malých, které se snaží tatínci všemožně při hraní zabavit. Přes děti v kočárcích, které jsou záminkou pro dlouhou procházku na čerstvém vzduchu. Až po samostatnou skupinu - rodinné klany, které obsadí jedno SUV (Romanovo 2+3) nebo dokonce vytvoří skupinu až 16 hráčů, a to je pak síla ... hrají celé rodiny.

Nejméně napadná skupina hráčů jsou ti, kteří skrývají, že hrají Pokemon Go. Setkal jsem se z různými stesky:
  • "Do centra nejdu, nechci, aby mě potkal někdo, kdo mě zná."
  • "Používám gotcha (neoficiální náramek na chytání pokemonů), protože pak nikdo neví, že hraju a vypadám normální."
  • "Když někoho potkám, tak raději skloním mobil, aby neviděli, že to tam mám puštěné."
Tito hráči přejímají jakýsí imaginární společenský tlak a snaží se mu přizpůbit, jak jen to jde. Třeba časem dozrají ke svému coming outu :)

Pokemon Go Raid picJeden z říjnových raidu na Suicune na Malinovského náměstí u žárovek. Raid byl po 18h a lidi na něj chodí cestou z práce pěšky, MHD, autem, na kole nebo na motorce.

Velmi vtipnou historku připojil pod dotazník na Facebooku hráč Roman K.: "přítelkyně šla jednou s kámoškama z kavárny a viděly skupinku 10 lidí na raidu, tak povídá - to jsou beztak ti magoři, co loví pokemony - procházejí okolo a já tam taky :-D na kanga se mnou jeli na 2 hod do Prahy... Přátelé si z toho občas utahují, ale berou to jako fakt a je to v pohodě u všech:) nevím proč by se za to člověk styděl."

Taky mám jednu vtipnou historku z raidu na Křence. Bylo nás tam na raid přes 20 a blokovali jsme chodník, jedna paní, která se přes nás snažila projít své kamarádce říká: "to jsou asi nějací vesničani." Ovšem někteří zejména muži v pokročilé věku vzpomenou asi na svou hokejovou kariéru a dost tvrdě do hráčů vrážejí, aby mohli projít. Další častou reakcí starších dam je nechápající: "ti mladí se jen dívají do telefonu, jsou na tom závislí." Kdyby nebylo Pokemon Go, tak bychom asi nebyli venku, nepotkávali se tak, jak se potkáváme a nelítali celé dny po Brně. Možná bychom hráli v potemnělých pokojích různé hry na PC nebo herních konzolích, zůstávali bychom v ústraní, schování za svým avaterem.

Takže nehledě na počasí, každý den vyjdu ven a budu hrát, dokud mě to bude bavit. Budu chodit, dokud mě nebudou bolet nohy. Když bude v zimě nějaká pořádná kosa, tak zajdeme do nějaké hospody a uděláme starou dobrou lure party, protože modulů má každý díky balíčkům plno.

P.S.: Tento příspěvek byl opět stvořen v neděli v mé oblíbené kavárně TeeVee.

Příspěvek sdílený Jan Martinec (@segovesus),

P.S.: Doplněno 28.10. 2017

15. října 2017

Pokemon Go

"I play Pokemon Go", jak zpívá Misha ve svém videu na YouTube (mimochodem ten jednoduchý hit má už 60mil. shlédnutí).

Pokemon Go hraji více než rok. Jak to všechno začalo? Poslouchal jsem podcast otce Rodericka věnovaný tomuto fenoménu a párkrát jsem si hru pustil na cestě do práce a z práce. Otec Roderick si vybral žlutý tým, asi podle barev Vatikánu, a tak jsem na levelu 5 neváhal a dal se k žlutým. Žlutý tým Instinct má ve znaku elektrického legendárního pokemona Zapdose. Posléze jsem zjistil, že jsem vybral ten nejslabší tým (nejvíce je modrých a červení mají taky notnou převahu).

Doplňuji (21:35): Žlutí nejsou nejslabší, ale je nás nejméně, proto musíme hrát chytře. Žlutých je 25 %, červených 32 % a modrých 43 %. [zdroj]

Pokemon Go by Niantic my profile pictureČervenec 2016 dosáhl jsem level 5.

Hru hraji hlavně v Brně a asi lze rozdělit hraní na dobu před raidy a po raidech. V době před raidy nebyla interakce hráčů tolik nutná. Konaly se sice lure party občas, ale k velkému seznamování nedocházelo. Jezdit večer autem do vesnic v okolí Brna obsazovat hůře dostupné gymy, mi už přišlo trochu moc. Zlom přišel až s raidy 26. června 2017. Komunita v Brně začala používat místo Facebooku rychlejší Telegram a hlavně díky Lugii a zpackané akci v Chicagu, jsme se propojili. Na jeden Lugia raid bylo potřeba, aby se domluvilo přes 11 hráčů, a to už vyžaduje určitou snahu a organizaci. Nyní je ve skupině na legendární pokemony přes 600 trenérů ... na Brno, dobrý.

Minulý týden jsem se zúčastnil první oficiální akce Ninaticu (autor hry a takový bůh) Pokemon Go Safari v Praze v nákupním centru Černý Most. Akce měla předpremiéru už v srpnu a je zajímavé srovnání, které dělí necelé 2 měsíce. V srpnu jsme se s trenéry z Brna potkávali v malých skupinkách, ale v říjnu, to jsem si tam už připadal jako doma. Skvělou reportáž napsal o Safari Pavel (anglicky) pro Pokemon Go Hub.

Část brněnských trenéru, které jsme sehnali na společné focení na Pokemon Go Safari akci 7. října 2017 v Praze na Černém Mostě.

S Pokemon Go se vytvořila za ten rok velmi zajímavá komunita, jádro tvoří asi muži 25-35 let, ale hrají to i holky. Nedávno jsem byl v Lužáneckém parku na raidu s osmiletou holčičkou v doprovodu maminky a pravidelně s námi hraje několik hráču 60+. Každý si to může hrát, jak chce. Jsou hard core hráči, co hrají denně a pak ti příležitostní, kteří zapnou hru, když mají čas a chuť. V létě střídala jedna akce druhou, každých pár týdnu se do hry přidalo něco nového. Popravdě řečeno to bylo v závěru již pěkně vyčerpávající. Byly týdny, kdy jsem dělal 30tis. kroků denně, ale nikdy předtím jsem netrávil tolik času venku a navíc mezi ostatními hráči. Niantic se snaží prostřednictvím hry, aby dostal lidi ven, aby se hýbali a navazovali nová přátelství, a to se zatím daří. Mimochodem to zmínila i Hillary Clinton v předvolební kampani.

Můj Pokemon trenér se svým buddym dnes, na levelu 39.

Teď se těším na 3. generací pokemonů, která bude asi vypuštěna do hry koncem října. Do Vánoc, pokud to půjde dobře, tak konečně dosáhnu maximální level 40. Pořád mě to baví a celkem se těším na film k výročí fenoménu Pokemon.

P.S.: Psal jsem příspěvek v kavárně TeeVee a zkonzumoval cappuccino, čokoládový dortík a Mattonku. Z kavárny jsou dostupné 3 Pokestopy.

8. února 2017

Projekt Caterpie

Pokemon Caterpie vlastní rukou. Roztomilý pokemon - housenka Caterpie, má tři vývojová stádia.
Vánoce jsem zvládl celkem ve formě, běhal jsem, cvičil jsem 5 dní v týdnu. Pak přišel leden. Cvičil jsem jen 3x, nějak se mi v té zimě přestalo chtít chodit běhat. Hraní Pokemon Go v rukavicích nebyla zas taková sranda, takže jsem i ušel méně kroků. Napadl sníh, který se pak přeměnil v led, a ten mi chutě do běhání venku  taky nepřidal. Hodně času jsem trávil se svými dvěma kamarády:
  1. Jelly Beans od The Jelly Bean Factory, které jsem kupoval v My Food.
  2. Čokoládu Ritter Sport Kokos, kterou jsem kupoval v Lidlu.
Nějak tak pozvolna začala vyhrávat slast nad z dlouhodobého hlediska rozumnými rozhodnutími. Taky jsem byl svým dvěma kamarádům nevěrný s:
  • čokoládovými sušenkami z Lidlu,
  • zákusky v Rébiu,
  • Mentos Choco White,
  • tyčinkou Deli pistáciovou a Be-be sušenkami v práci, když jsem měl "deprese" po obědě.
Více si nepamatuji, ale ještě pár flirtů by se našlo.

Kdykoliv jsem byl rozhodnut své chování změnit, postavila se mi do cesty překážka, která mě vrátila do stavu bažení s kamarády. Jak z toho ven? Vím, že svého slona neovládám snadno, vše je to o cestě.

Zkusím zahájit projekt o třech fázích, nazval jsem jej podle oblíbené housenky z Pokemon Go - Caterpie. První fáze je vykrmení housenky. Co jí housenky? Housenkám chutná zelenina. Napřed však musí dostat na zeleninu chuť. 

Proto dnes dávám reset - 22h půst. Ráno je trénink, po kterém bude jen protein. Naposledy jsem jedl v úterý 20:00, tak to mi vychází, že budu jíst zdravě menší porci v 18:00 a pak už nic. Co se za tu dobu stane?: [KAŠPAR, 2016:s104]
  1. Zlepší se reakce buněk na inzulin.
  2. Odpočine si trávící systém a tělo má možnost zbavovat se toxinů.
Budu pít jen detoxikační čaje a nasypu si do nich skořici, která zvyšuje účinnost inzulinu [KAŠPAR, 2016:s104]. Oběd v práci - králíka - jsem si dal do misky a sním si jej na večeři se zeleninou a celozrnnou rýží.

středa 14:00: žádné chutě, jsem ponořený do pracovního flow a dopil jsem druhý šálek čaje. Půjdu se na 10min projit ven.

čtvrtek 12:38: vše zatím zvládám podle plánu, jakmile dostanu hlad nebo chuť dám si napřed protein s olivovým olejem, než se pustím do jakékoliv akce a pak čaj. Čajový rituál - uvařit vodu, zalít, nechat vychladit - zabere tak 40min, což je ta správná ochranná lhůta, aby se můj slon uklidnil.

15. srpna 2016

Kde jsem a kam jdu, proč však stojím?

Fotka zveřejněná uživatelem Jan Martinec (@segovesus),
Zaseknul jsem se, ba co víc, udělal jsem dva kroky zpět. Skončil mi dvouměsíční silový cyklus. Už poslední týden jsem opustil svou stravu založenou na bílkovinách a tucích. A co udělal můj slon? Chtěl okamžitě vyzkoušet všechny dobroty, které jsem 2 měsíce ignoroval, jestli jsou stále tak dobré. Váha záhy skočila zpět nad 100 kg, začal jsem být permanentně unavený, každý trénink byl utrpění a vůbec se mi nechtělo dělat nic navíc. Zažil jsem po hodně dlouhé době pocit přesycení ze sacharidů.

Před rokem touto dobou jsem trénoval dvoufázově a připravoval se na závod na 6km, který jsem chtěl zaběhnout pod 30min. Poslední dny se však cítím slabý, bolavý a vyhořelý. Kyvadlo se vychýlilo tvrdě na opačnou stranu.

Minulý týden  ve středu jsem si při dynamickém tréninku zatím nejvíce namohl břišní svaly. Ten trénink byl dynamický z mého pohledu, podle trenéra Lukáše to bylo hrozné. V pátek jsem dal ještě trénink s šetřením břicha. Čekal jsem, že to přejde přes víkend a ono nic. Tak vytrvalou svalovou bolest jsem neměl ani u stehen po dřepech. Dnes ráno jsem šel trénink raději sám. Dal jsem ruce, ale přesto cviky s jakýmkoliv tlakem na břicho byly konečná. Lukáš mi dal radu: "Hele sepiš si článek o tom, kam ses posunul, proč si začal cvičit a proč bys měl cvičit dál a co je principem správné cvičící cesty .... Pak si ho přečti 30x dokola a pak si popovídáme."

Kam jsem se posunul?
Sice jen na krátce, ale dostal jsem se na váhu z roku 2006. Dokázal jsem zaběhnout 10km k 50min. Srovnal jsem jaterní testy a cholesterol v krvi, moje lékařka měla konečně radost. Zvednu svou váhu a udělám shyb. Zažil jsem chvílemi pocit, že mám tělo pod kontrolou a proudí v něm síla. To vše bez vážnějšího zranění a nebyl jsem téměř nemocný.

Proč jsem začal cvičit?
Nebyl jsem spokojený s tím jak jsem vypadal, jak jsem se cítil. Věděl jsem, jaké to je být ve formě, ale zoufale dlouho jsem ten pocit nezažil. V práci jsem byl unavený a věděl jsem, že když jsem v minulosti pravidelně běhal, měl jsem energie na rozdávání. Už mě nebavilo po práci a vyčerpávající večeři spadnout do postele a při puštěné televizi upadnout do nevědomí.

Proč bych měl cvičit dál?
Takovým testem byl jeden pocit, který se mi vryl hluboko do paměti. Byl podzim, ještě jsem vesloval a šel večer potmě z tréninku. Najednou jsem se rozběhl a odrazil se, vše fungovalo a cítil jsem obrovskou sílu v odrazu, ladný dopad a vše bylo snadné - byl jsem jen já. Chtěl bych měl mít úplnou kontrolu nad svým tělem. Lokty by mě neměly limitovat, když se chci zvednout a běžet hodinu by mělo být naprosto přirozené. Největší problém by měly být odřené bradavky a ne bolest spojená s mizernou fyzickou kondicí. Chci se ráno vzbudit plný energie a i když bude něco bolet, tak vím proč, ale nebrání mi to v tom, abych dělal to, co mě baví.

Co je principem správné cvičící cesty?
Trvale udržitelný životní styl. Jak se cítím při vyšší zátěží - tréninku, je takový lakmusový papírek. Kdybych nesportoval, nemusel bych si těchto projevů vůbec všimnout, protože by je kryla slast ze sladkostí a můj stav by se daleko později konfrontoval s realitou. Tím, že cvičím, mám určitý režim, kterého se můžu držet a opřít se o něj. Cvičení by mělo nabíjet a ne vysávat, proto je potřeba správně a dostatečně jíst. Extrémy jsou dobré jako berlička, aby se člověk odrazil dál, ale nejsou dlouhodobě udržitelné. Strava nelze přecvičit, proto je potřeba rozumně jíst a vybudovat si udržitelné stravovací návyky, které nepůjde jen tak narušit.

Doplněno 18.8.: Dostal jsem k textu doplňující otázky od Lukáše:

O co vlastně opravdu jde při "chození cvičit"? 

Co čekat a co je realita?



Hmotnost a vývoj procenta tuku v těle vs. calorie za měsícMoje poslední 2 roky podle Runkeeper. Osa X je vadná, protože ukazuje špatný popis u prvních dvou grafů. První graf je vývoj hmotnosti ze 118kg na 100kg. Druhý graf je podíl hmotnosti tuku v těle z 35% na 26%. Poslední graf jsou spálené kalorie za kalendářní měsíc.
Znát cestu a jít po cestě ...

20. července 2016

Posledních 7 kilo

Nedávno jsem objevil knihu Z hubeňoura tlouštíkem a zase zpátky [MANNING a PIERCE, 2013]. Zaujala mě tam osmá kapitola Posledních sedm kilo, kdy se hlavní hrdina knihy snaží dostat do původního stavu před experimentem a narazí. Jsem v podobné situaci, tak na co autor přišel?
Dew Manning je osobní trenér, výživový poradce, blogger a bývalý zdravotní technik. V originále se jeho kniha jmenuje Fit2Fat2Fit.
"Posledních pět až sedm kilo představuje nejen fyzický, ale i duševní boj. [MANNING a PIERCE, 2013:ch8]"
Je to ten pocit, že není vidět žádná změna, člověk dodržuje, co má, ale váha se drží nebo fluktuuje v nějakém pásmu, jak kdybych nic nedělal. Základní chyba je používat slovo hubnutí. Proč?
  1. Jedná se o negativně vymezený cíl. Znamená to restrikci, utrpění a pobyt mimo komfortní zónu. Tělo to čte jako: "Ten magor si chce uřezat část těla." A čím více na to myslíme, tím více podvědomí a nevědomí pracuje proti nám.
  2. Jakýkoliv výkon je potřeba měřit pozitivně jak vím z logistiky a měření výkonnosti. Proto se nehubne, ale dodržuje se zdravý životní styl nebo se zlepšuje čas na 1km.
Pokud chceme porazit hlavu, je třeba dávat pozitivní měřitelné cíle a soustředit se na výkonnost, protože tělo si zvyká a činnost, která nás před pár měsíci stála 1000kcal nás teď stojí jen 500kcal.
"Klíčem k vypořádání se s posledními sedmi kilogramy není posedlost váhou nebo metrem. Jde o zamyšlení, nakolik naše cíle zapadají do našeho životního stylu. Musíme najít cesty – dlouhé i krátké – jak začlenit snahu o shazování hmotnosti do každodenního života. ...
Držíme dietu kvůli kilogramům a centimetrům, nebo kvůli trvalému zdraví? [MANNING a PIERCE, 2013:ch8]"
Autor používá v knize něco jako trvale udržitelný životní styl. Pamatuji si své hodiny finančního managementu, kde cílem činnosti obchodní firmy nebyl zisk, ale dlouhodobě udržitelný růst. Jedná se o stav, kdy je jednoduší v daném životním stylu pokračovat než jej opustit. Přijetí nové životní filozofie, změna paradigmatu. "Nežijeme, abychom jedli, ale jíme, abychom žili [Sókratés, př.n.l.]."

Proč to tedy dělám? Co chci? Jak moc to chci? Jak si věřím, že to dokáži? Kolik do toho investuji peněz, času a odhodlání?
"Jednou z nejnáročnějších lekcí, které se musíme naučit, je překonání stagnace. ... Dalším krokem je uznání, že je čas posunout se na další úroveň – tedy víc kalorií ze zdravé stravy a větší fyzická zátěž. Po takovéto změně je najednou stagnace pryč a začnete znovu hubnout. ... tím jediným způsobem, jak překonat stagnaci a dosáhnout dlouhodobých výsledků, je vytrvat a cvičit ještě víc. ... Vyměňte běhání za plavání. Místo simulované chůze do schodů skákejte přes švihadlo. Bez ohledu na původně zvolenou aktivitu se teď musíte otevřít novým výzvám.[MANNING a PIERCE, 2013:ch8]"
Změna je nejsilnější pomocník. Tělo je potřeba nakrmit a zmáčknout. Vzhledem k předcházejícím tréninkům je na takovou zátěž vytrénované. Pokud však někdo začíná v momentu, kdy mu chybí jen posledních 7 kilo, tak ho čeká o to více dřiny. Nejprve musí zvýšit potenciál svého těla. Připravit a posílit pozvolně tělo na větší zátěž, a to chce obrovskou trpělivost.

Když sleduji lidi, kteří trénují na maraton, tak nedají dopustit na pevně daný běžecký plán. Když mám běžet ve středu 10 km, tak nepůjdu 20 km a když mám volný den, tak odpočívám a regeneruji, vše má smysl, důvod a prošlo to mnohým testováním. Tady platí spěchej pomalu a o to více se těš na příští trénink.

Co bych měl udělat já? Začít více běhat venku zase, nějak jsem to opustil, asi si stáhnu nějaký trénink a vyhlídnu závod, kde prověřím své zlepšení. S kamarády Pokémony to bude sranda.

Je to možná proti logice, ale více kaloríí?! Ano, tělo nesmí být ve stresu, kdy křečkuje a drží každý gram hmotnosti, protože se bojí, že nebude další možnost doplnit živiny. To máme zakódováno ve svých genech a musíme to respektovat. Samozřejmě to neznamená si dat na snídaní Cini Minis a zapít to litrem Coly. Je řeč o plnohodnotných kaloriích s nízkým glykemickým indexem, pokud možno nezprocesovaných naším potravinářským průmyslem. Jak říká Břicháč Tom na otázku: Proč nehubenete podle svých jídelníčků? "Chyba nejzásadnější – jíte málo! To je to, čemu se budete divit. Nehubnete ale proto, že jíte málo." Více ».
"Skládá-li se život z možností výběru, operativní přístup znamená uvědomit si, že „špatné“ volby jsou životní realitou. Trvale udržitelná změna nastává v okamžiku, kdy děláme víc „správných“ rozhodnutí než těch „špatných“. [MANNING a PIERCE, 2013:ch8]"
Tady bych to přeformuloval, nejsou špatná a dobrá rozhodnutí. Záleží na úhlu pohledu, co je pro někoho špatné může jinému dobře posloužit. Někde jsem četl, že je lepší používat rozlišení rozumná a nerozumná.

zdroj: MANNING, Drew. Z hubeňoura tlouštíkem a zase zpátky: zhubněte s trenérem, který úmyslně přibral a pak shodil 34 kilo. V Brně: Jan Melvil, 2013. Fit. ISBN 978-80-87270-50-9.

14. června 2016

Souboj v hlavě sám se sebou

Jedna z věcí, která mě limituje posouvat ve cvičení se dál je strach. Strach jít do bolesti, do rizika, mimo plnou kontrolu nad svým tělem. Jakmile začnu opouštět svou komfortní zónu, začnu být opatrný. Vím, že na mě nefunguje žádné trenérovo hecování, to mi spíše říká, že je čas přestat.

Proto je potřeba se naučit, jak se dostat za svou hranici a trénovat to.

1. Mantra
Když jdu ro režimu "krok do neznáma", je dobré si to zakódovat nějakým slovem nebo větou. Ta mi pak pomůže se přepnout do rutiny, která mě provede tou nepříjemnou fází, kdy mi hlava říka, abych to vzdal.

2. Rozptýlení
Je potřeba odvést pozornost jinam. Hodně dobrou zkušenost jsem měl při cvičení, když jsem něco ukazoval někomu jinému nebo měl v hlavě nějakou myšlenku na téma nesouvisející s tréninkem. To neznamená nechat plavat techniku, ale prostě nezabírat sebou do takové míry, že každý nepatrný signál těla, že se mu něco nelibí, automaticky znamená konec.

3. Plán a cíl
Pokud to, co dělám dává smysl a mám pod kontrolo co dělám, jak to dělám a proč to dělám je situace daleko snažší. Silové tréninky, kde přesně vím, co budu dělat jsou daleko lehčí než být odevzdán fantazii trenéra. Úplně nejvíce nepříjemná věc je dělat něco nového poprvé.

4. Vizualizace
Představit si něco, díky čemu mám z cviční radost. Ten super pocit po dobrém tréninku, jak se cítím nebo jak se pak skvěle bude spát.

zdroj: How to Push Through the Pain of a Tough Workout

10. prosince 2015

Proč skutečně trénuji?

Tak mé první vysvětlení "Proč trénuji?" neprošlo. Podle mého trenéra jsem odpověděl na vše možné, jen jsem nešel na fyziologickou podstatu. Esoterické kecy mě prý nikam nepřivedou. To, že Lukáš nemá rád slony je věc zřejmá, ale zkusím se na to podívat jinak.

Co v minulosti fungovalo?
Je to jasné. Měl jsem cíl a i když jsem jej nedosáhl, tak jsem urazil dost na to, abych byl spokojený. Tady by Lukáš podotkl, že teprve v tento okamžik mám zabrat a ne se zastavit a uhnout. Platí paretovo pravidlo: "80% cíle jsem zvládl z 20% úsilím."

Po podzimním výběhuDostat se pod 6min na km jde relativně snadno, dostat se pod 5min na km je už jiná pohádka. Běhám kadencí 148-150 kroků za min je pomalounku.

Co je zbývajících 20%?
  1. Už jsem asi 7x prolomil magickou hmotnost 100kg, tak bych konečně mohl zafixovat 95kg. Tedy hmotnost -6kg k dnešnímu dni.
  2. Váha je jedna věc a poměr tuk:svaly druhá. Teď jsem někde na 27kg tuku a chtělo by to pod 20kg, teda -7kg tuku dolů. 
  3. Uběhnout 10km pod 50min, zvládat km pod 5min. To znamená -60s na km dolů. To bude chtít zvýšit kadenci na 170 alespoň (dá se zvýšit kadence při běhání 3x týdně o 2 každé 1-2 týdny, tedy 10-20 týdnů práce).
  4. Měl bych udělat aspoň 5 shybů, momentálně s plnou koncentrací jeden ušmudlaný udělám. Nebo aspoň 30 kliků vkuse, dám tak 16.
Tak Arrow (seriál USA, 2012-) nebudu a tohle je zbytečně na efekt, mě stačí pevná hrazda.
Trénuji proto, abych si splnil cíle a díky nim se lépe cítil, hlavně se dostal na úroveň, kdy bude snadné fyzický stav udržovat bez ohledu na občasné excesy ve stravě, a to znamená aktivní svalovou hmotu (posilování) a bezproblémové hodinové kardio (běh).

5. prosince 2015

Proč trénuji?

Včera pro raním tréninku se mě trenér zeptal: "proč trénuji?" První, na co jsem se zmohl, byla antistresová bariéra, ale asi to nebude tak jednoduché. Tento příspěvek je má cesta k nalezení jádra motivace. Trenér Lukáš má dojem, že se neposunuji dál, že má motivace a nasazení upadá. Když jsme začínali, tak byla prý daleko lepší. Usnul jsem na vavřínech? Stačí mi to? Nebo chci více a dostat se dále?
Tak se tvářím po tréninku, kdy to moc nešlo.Xicht po jedno listopadovém tréninku, kde jsem zaostal za svými možnostmi.

Je to rok, co jsem zařadil posilování do svého sportování. Minimálně 4x týdně mám více než hodinovou sportovní aktivitu. O krizi jsem psal už minule. Tvrzení trenéra: "nechci jít přes bolest, vzdám to, když to začne být nepříjemné." O.K. Je fakt, že jsem rád ve své komfortní zóně. Nikdy jsem nebyl ten, co by někam po hlavě skočil, aniž jsem měl jistotu, kam dopadnu. Raději jsem připraven více než vůbec, ale improvizace mi jde taky, když chci.

Co se stane, když se dostanu z komfortní zóny?
Jsem vyhozený z rovnováhy. Potřebuji se ukotvit, tedy mobilizovat soustředění ("focus"), k tomu je potřeba disciplína, a té se je možné naučit, a to také pří tréninku dělám - učím se. Nejvíce nepříjemné je pro mě dělat něco nového. Lukáš si libuje v tom, že mě řídí naslepo, nevím co mě čeká, o to více jsem rozhozený, o to těžší je nalézt kotvu. Občas nastane system overload a už to prostě hlavou nedám a vše odpojím, což trenéra děsně točí.

Jaké můžu použít kotvy? Jak se udržet na slonovi?
  1. Dech, to je prostě alfa a omega úspěchu. Pokud mi dojde dech, zastavím, tím natáhnu serii a ztrácím síly. Dodnes neumím pracovat s tlaky v těle a někdy si připadám, jak vadná pojistka u tlakového hrnce.
  2. Zapojit další svaly. Když jedna svalová skupina nemůže, je na čase zapojit další flákače, a to hlavně břicho, respektive celý "core". No pokud se mi v hlavě neprohánějí čmelíci, pak nedokáži tuto kotvu použít ani náhodou.
  3. Technika. Správně nastavená pánev, pozice ramen, úhly. To mi celkem jde u cviků, co znám, ale u nových je tato kotva nepoužitelná, nevím, kde je, teprve ji hledám, učím se. Dodnes si pamatuji na zamčení loktů u asánu jógy pes hlavou dolů. Taky jsem se to naučil po několika letech, ale o to větší jsem měl z toho radost.
Jak uklidit cestu?
Trénování je pro mě permanentní zápas s mým slonem. Co mi pomůže pro slona připravit cestu?
  1. Spánek, stěžejní zejména u ranních tréninků.
  2. Strava, která začíná už večeří. U mě je to nejen, co jím, ale i jaké jsou porce i večer před tréninkem.
  3. Čistá hlava. Když jdu na trénink, je potřeba mít v hlavě jen trénink, tzv. "vyhodit odpadky". K vyčištění hlavy slouží před tréninkové kardio. Blbě se čistí hlava, když mám cihlu v žaludku.
  4. Strečink. Správné protažení po tréninku a kloubní mobilizace před tréninkem. Fakt mě dokáže naštvat, že se do pohodového dřepu dostanu až na posledních 10min tréninku, 50min před tím je to utrpení a boj z tuhostí. Tady jsou mega rezervy, možná bych měl začít chodit zas na jógu jednou týdně.
  5. Sauna. Nejenom, že sauna 1-2x týdně vyčistí tělo, pro mě je to i vyčištění mysli a rád si čtu v ochlazovně. Díky sauně mám vyšší odolnost a taky to pomáhá s mým mizerným respiračním systémem, který je po černém kašli nějaký divný.
Proč tedy trénuji a investuji do toho čas a peníze?
Chci se naučit posouvat se dál, což se tedy poslední tři měsíce nedaří, ale i to jsou zkušenosti, které jsou cenné. Chci se udržet ve fyzické kondici, čím se zvýší má psychická kondice a pracovní duševní výkon. Už zmíněná antistresová bariéra, pokud jsem ve formě, tak mě jen tak něco nerozhodí a když je potřeba v práci více zabrat nebo zvednout výkon nad 100%, tak je to hračka. Cvičení je jeden z kamenů mé životosprávy, ale pořád si to sabotuji stravou. Strava je u mě 90% úspěchu pokud se mám dostat dál. Negativní motivace v podobě angličáků za trest vůbec nefunguje. Je potřeba najít vnitřní motivaci na základě substituce. Přetrhnout řetěz a nadefinovat nové návyky, které přepíšou ty staré.

Co jsou staré návyky, které je potřeba změnit?
  1. Jdu nakoupit a musím si vzít něco na chroupání na cestu domů. To je fakt mor, prostě, abych se nenudil, tak jsem si jídlem zpestřoval jednotvárnou cestu z hospody. Už jsem se to pokoušel zlomit před časem, ale jen jsem to omezil.
  2. Uvařit si je lepší a levnější než chodit do restaurace. Do restaurace bych měl jít jen s někým a nahradit dezert třeba polévkou nebo salátem navíc. 
  3. Večer sebou švihnout do postele a pustit si TV. Kdo zná Akumulátor 1, tak ví.
  4. Raní pouštění seriálů. Měl bych tím nahradit TV večer a ráno spíš jít běhat, ten seriál nikam neuteče. Výjimkou je však Game of Thrones, a to je jen 10x za rok.
P.S.: Proč jsem vytěsnil běhání? Asi jej bylo moc, a prostě, o co více jsem běhal, teď běhat nechci.

26. listopadu 2015

Hledání rovnováhy

Příspěvek byl psán někdy v září, ale nedopsal jsem to tehdy, chtěl jsem se k tomu vrátit, ale nějak uběhly dva měsíce.

Když nejsem v rovnováze, nejsem v pohodě. Když nejsem v rovnováze nemám žádnou disciplínu. Nedokáži se dostat do tvořivého flow. Dnes jsem ráno vstal a věděl, že to nebude dobré. Čekal mě v 6:30 trénink a věděl jsem, že to nebude ono. Chybu jsem udělal den před tím, platí zde, že ráno je obrazem předcházejícího dne. Přežral jsem se nesmysly a špatně regeneroval po pátečním tréninku. Můj slon se dokonale urval ze řetězu. Naštěstí můj trenér to na mě poznal, a raději jsme po pár minutách trénink scratchovali a dostal jsem týden na přemýšlení, abych našel ztracenou motivaci, v mém případě rovnováhu.

Jak se dostat zpět do rovnováhy?
Potřebuji se soustředit na malé krůčky. Základem bude životospráva s vydatným spánkem. Budu si hlídat = plánovat a připravovat jídlo. Úzké místo dne je večer. Zkusím si připravit večerní rutinu a jít podle ní.

Good Night Routine Ukázka, jak může vypadat večerní rutina. [getSNAZZY]

Co mi teď nejde?
Je potřeba mít opět radost ze stávání ráno. Býval jsem ráno kreativní a nabitý energií, těšil jsem se na raní běh nebo do fitka. Jeden z důvodů může být, že už není ráno takové světlo a že je to přirozená změna biorytmu. Každopádně nemůžu ani vidět kolo, na které jsem téměř denně jezdil přes léto na kole do práce. Taky z běhání nemám poslední dobou vůbec radost. Buď mě bolelo něco po tréninku nebo jsem neměl vůbec chuť.

Proč jsem přestal mít radost z běhání?
Chirunning je skvělá věc, ale člověk se musí vyběhat. Napřed běhat pomalu, aby pak mohl jeden běhat rychle. V tomto jsou tréninkové plány kontraproduktivní. Mam běžet rychlostní intervaly, když to bolí a je to na sílu? I stanovit si cíl v nějakém závodu a čase byl nakonec zhoubný, protože jsem běžel, ne když jsem byl připraven, ale když nastal den v kalendáři.

Proč se mi nedaří regenerovat?
Strava, strava a spánek.

26.11. 2015 ve vlaku na cestě do Prahy
Když čtu to odhodlání, co jsem měl v září a zjistím, že jsem o dva měsíce o moc nepokročil ... vlastně pokročil. Malými krůčky se pár věcí zlepšilo, začínám se opět dostávat do zpět do hry. Když se podívám zpět, tak jsem zřejmě natolik vychyloval kyvadlo na jednu stranu, že si to chtělo vybrat a kompenzovat. Byl jsem nemocny, zmatený a nedokázal se vzpamatovat. Změnila se hra a já jen musel přijít na to, jak se hraje. Dnes mám třetí den, kdy mám v hlavě pořádek a snad si dovedu pohlídat stravu, je to jen otázka volby, co si koupím, vybrat si lze vždy a jak říká Cameron Diaz: "milujte svůj hlad".

15. července 2015

6km pod 30min výzva

Tak zas po čase zkusím, jestli něco dotáhnu do konce.

Cíl: 16.9. uběhnout 6km pod 30min.
Tréninkový plán: Pavel Baběrád - plán na 5km nad 20 min

1. týden
  • středa 15.7. 30min na běhátku, 4,5km Spokojenost 7.
  • sobota 18.7. 50min kolem sv. Antoníčka, 7,37km za 50:55. Konec jsem už popocházel, bylo děsné vedro, tuhlo pravé koleno a pravé lýtko Spokojenost 5.
  • neděle 19.7. 30min v Otrokovicích kolem Moravy 5,63km za 33:52. Pravé lýtko se lehce ozvalo. Spokojenost 9.
Run Keeper trenink 19.7.2015 Nedělní trénink v Otrokovicích kolem Moravy, abych měl ty trasy pestřejší.
První týden je za mnou, asi mě nejvíce vylekaly kotníky. Na permanentní lupání při chůzi nejsem zvyklý, ale o to více jsem se věnoval došlapu a rovnání špíček. Týden před tím jsem neuváženě běžel 10km a den před tím Nordic Walkingoval 17km, takže dostaly pořádně zabrat. Připomněl jsem si tak, že spěchej pomalu (viz. můj příspěvek Držte se při zemi) a nech si něco na zítra.

Jan Martinec po intervalech s kapsičkama.Po běhání ve středu 22.7. brzy ráno. Vše fungovalo. Děkuji kotníkům, kolenům, kyčlím, celé páteři, ramenům a hlavě, že to zvládnuli.
2. týden
  • středa 22.7. 4x3min rychle a 2min meziklus. S 5min zahřátí a vyběhání jsem udělal 5km pod 30min. Spokojenost 7. Mělo to být jen 3x, ale blbě jsem to nastavil. V rychlých pasážích jsem měl problém držet rychlost, v závěru, jsem měl však výborný průměrný čas.
  • sobota 25.7. 50min volně v Lužánkách. Tepovka zas nefungovala ani po reinstalaci #Runkeeper. Uvidíme, co poradí support teď. Spokojenost 6. Právě koleno jsem namazal hřejivkou, ozvalo se a tuhlo po 20min. Po 30 min začalo tahat pravé lýtko, asi vše kvůli korekci došlapu. Jinak vše o. k. jen jsem byl těžký po včerejších dřepech. Ozval se taky levý zádový sval. Do kopce z parku jedu trolejbusem.
  • neděle 26.7. 30min max. 80% tepovky. Tepovka fungovala a držel jsem se v pásu 70-80%. Na začátku tahalo levé lýtko, ale za chvíli se zahřálo. Posl. 3min jsem stupňoval tempo, abych kompenzoval úvod. Spokojenost 8.
Mám za sebou 2. týden, zasloužím si 2 dny volna.

3. týden
  • středa 29.7. 10x1 min.rychle/cca 90%max. tepové frekvence/ meziklus 1:30 do sklidnění. Spokojenost 3. To byl boj. Roztáhnout olověné nohy, aby kmitaly se stalo utrpením. Runkeeper mi zamlčel konec jednoho intervalu a tepovka fungovalo jen par sekund. Čím dál tím vážněji uvažuji o Garmin Forrunner.
  • pátek 31.7. 60 min.volný běh/cca 75%max. tepové frekvence. Spokojenost 6. Vše o.k. jen jsem byl gumový, k lehkosti víly to mělo daleko. Ve 2/3 trochu zlobil dech, ale rozdýchal jsem to v rytmu 2/2.
  • neděle 2.8. 40 min.volný běh/cca 80%max. tepové frekvence/ posledních 5 min.vystupňovaně. Spokojenost 7. Vše o. k. Šel jsem to na páse po hodinovém tréninku,
Tento týden jsem už musel trochu přeuspořádat a zlobila technika na intervalech.

4. týden
  • středa 5.8. 30min na 10km/h, pak 5min stupňvaně na 11km/h. Spokojenost 5,šel jsem to na páse. Bylo to hodně vůle a málo lehkosti, musel jsem předýchávat, pravá špička jde pořád moc ven.
  • sobota 8.8. 50min volně, dal jsem 8km. Spokojenost 9. Vše šlapalo. Jen technika běhu do kopce a z kopce má rezervy, je čas si naplánovat kopec u Antroposu.
  • neděle 9.8. 20min svižně na 85% tepovky. Poslední minuta rychlostí 11,2km/h. Spokojenost 8. Zvolil jsem pás kvůli lepšímu přehledu o tempu a tomu vedru venku. Stále v tom není lehkost, jsem jak tanker. Žádný jiný fyziologický problém.
Kratší tréninky jsem šel na páse ve fitku. Jsem spokojený, trénink začíná přinášet ovoce.

5. týden

  • čtvrtek 13.8. byl jsem na sportovním vyšetření a večer si dal středeční dávku na páse 40min na 80% tepovky. Spokojenost 7. Vše fungovalo i stará tepovka Sigma jela s běhátkem. Rychlost 9,8km/h většinou a tedy km za 6:07. Ještě minutu dolů na km.
  • sobota 15.8. jsem byl na kurzu ChiRunningu.
  • neděle 16.8. první běhání, kdy jsem byl vědom si svých chyb. 40min na 80%. tepovky. Spokojenost 7. Padaly mi ruce, došlap dobrý, ale kadence zřejmě nízká, musím vymyslet jak ji budu zkoušet. Trochu jsem cítil pravou kyčli. Asi tím jak jsem rovnal pravou špičku. Nebo podsazeni pánve bylo špatně.
Pondělí a úterý jsem hodně plaval a celý týden byl tak dost rozbitý. Bylo první velké narušení tréninkového plánu. Mám v záloze jedny intervaly na pondělí nebo úterý, pokud mě Lukáš nezruší nohy na tréninku.

Ztratil jsem disciplinu ve psaní. Posledních 14 dní tréninku jsem už nebyl schopný dát dle plánu, tak jsem improvizoval. Zvládnul jsem Rainbow Run a pak Triexpert Cup 6km od Anthorposu. Nepovedlo se mi dostat pod 30min o 1min a 46s, ale to i díky tomu, že jsem mohl mít aspoň o 2kg méně.