Čí je to hlas?

Pocity, myšlenky a intuice k nám promlouvají svým hlasem. Zeptejte se: [SUNNARBORG, 2011]

• Co si myslím?

Někdy však nejsme přesvědčeni, že tomu sami věříme. Naše vnitřní já není spokojeno. Háček je v tom, že některé zprávy, které sami sobě vysíláme nejsou naše, pocházejí od jiných lidí v našem okolí.

Kdesi jsem slyšel. Nevěř ničemu co slyšíš a jen polovině toho to vidíš. Je třeba poslouchat své "já", né "já" těch druhých.

Jak roztřídíme tyto implementované názory a myšlenky, zkuste se zeptat: [SUNNARBORG, 2011]

• Čí je to hlas?

Propátrejte se ke skutečnému zdroji, kdykoliv vám intuice poví, že na tom něco nesedí: [SUNNARBORG, 2011]

• Odkud se bere tato důvěra?
• Kde jsem přišel k tomuto názoru?
• Kdo mi to řekl?

Často zjistíme, že pouze opakujeme to, co nám někdo sdělil jako pravdu. I když tomu člověku důvěřujeme, informace pochází z jeho zkušenosti, ne z naší. Další krok: [SUNNARBORG, 2011]

• Je to pravda pro mě?

Aktivujte svou možnost volby a vyberte si případně jinou myšlenku nebo názor, dokud nenajdete to, čemu skutečně věříte.

3 základní pravilda změny

1. Musíš být k sobě upřímný a myslet to se změnou vážně.
2. Musíš v sobě probudit nadšení pro změnu.
3. Musíš být otevřen novým cestám a být kreativní při hledání nových vzorců chování.

Změna se sestává ze čtyř částí: sebepoznání, analýza současného stavu, namotivování se a vlastní změny.

Základem je, že volbou a ne štěstím vytváříš svou budoucnost. Rozhodnutí, která uděláme dnes, určí tvoji budoucnost.

Když víme co nechceme, pomůže nám to najít to, co skutečně chceme.

zdroj: MILTER, L. Habit Busting: A 21-Day Program to Break Any Habit. The Internet Marketing Center, 2005.

Otázky - koučovací styl vedení zaměstnanců

Během srpna jsem se zúčastnil semináře Koučování jako moderní způsob vedení lidí, který pořádalo Národní centrum regionů. Mimo jiné mě, jako začínajícího kouče, zaujaly otázky na porady se zaměstnanci:

• Co šlo dobře a proč?
• Co je dobře a proč?
• Co bychom udělali teď jinak?
• Co bychom udělali stejně?
• Co bylo nečekaně dobře a proč?
• Co bylo nečekaně špatně a proč?
• Existují nové předpoklady nebo pravidla, která mohou nebo mají být zapracována?
• Proč jsme předvídali, co se stalo?
• Proč jsme nepředvídali, co se stalo?

Při poradě se často setkáme s nabalováním problémů, kdy jeden základní problém na sebe nabalí mnoho dalších, které jej překryjí. Vedoucí by měl správnými otázkami získat informace, aby tento prvotní problém odhalil a pozornost se pak soustředila přímo na něj.

Ve zkratce je koučovací styl vedení zaměstnanců založen na otázkách, sledování, poslouchání a vnímaní zaměstnanců i širšího okolí.

Trápí se ženy jinak než muži?

Ženy jsem vždy rád studoval jako podivný živočišný podruh, který něco jiného říká a něco jiného dělá, vlastně se chová iracionálně z mého pohledu muže lovce. Přeci, když na partnera celý den v práci nadávám, tak pak, jakmile se sním na parkovišti uvidím, nebudu dělat: "ťuťu, ňuňu, jak ses měl celý den miláčku ..." ?!

Časem jsem však vypozoroval jistá pravidla v tomto matoucím chování a dokonce systém. Ženy někdy říkají věci jen, aby je řekly, ale vlastně je myslí, jako by je vůbec neřekly. Jak je patrné, tak závěry z behaviorální psychologie nejsou moje parketa, a proto zkusím přeložit pár postřehů a tipů z webu Outsmart Your Brain (česky, Přechytračte svůj mozek).

Víte po čem ženy touží a co je skutečně trápí?

Dr. Reynolds se krásně věnuje tomu, co často slyší ženy od mužů: "Moc se tím trápíš." Když se trápí ženy, mají tendenci používat obě mozkové hemisféry. Oproti tomu muži se trápí pouze v levé hemisféře - analytické části mozku. Proto ženy vyjadřují své trápení odlišně od mužů:

1. Ženy mají tendenci věci rozebírat s velkou dávkou emocí.
2. Muži se raději soustředí na "Co bych měl dělat?" než na "Co cítím?".

Pravda tedy je, že ženy se netrápí více než muži, ale pouze své trápení více prožívají. Ženy potřebují o svých pocitech mluvit se svým okolím, a to okolí je musí vyslechnout. Muži se naopak snaží skrývat své pocity, protože jsou pro ně projevem slabosti. Na rozdíl od žen, muži projevují svou úzkost vůči druhým raději v podobě podrážděnosti nebo zloby, než by přiznali trápení, která je tíží.

Trápení je vlastně způsob, jak mozek na něco upozorňuje. Bez tohoto upozorněni bychom mohli dělat a říkat věci, které by zraňovaly lidi kolem nás. Nicméně, mozek pracuje jen na základě minulých zkušeností uložených v paměti a ne dle skutečností reflektující věci budoucí, proto nemusí mít vždy "pravdu". Každopádně vždy se vyplatí svá trápení vyslechnout, čím dříve to uděláme, tím dříve zjistíme, jestli vůbec stojí za to, se jimi trápit.

Tipy:

1. Zjistěte, co vám chce skutečně váš mozek říci. Nejlepší je vést rozhovor sám se sebou a najít skutečné jádro problému.
2. Předpokládejte, že se stalo nejhorší. Trápení je založeno na strachu z neznámého. Když budeme vědět, co se může stát, obvykle najdeme způsob jak situaci ustát nebo dokonce z ní něco vytěžit. Ne vždy to nejhorší je tak zlé, jak to na první pohled vypadá.
3. Zvažte možnosti následků. Vyhodnoťte si možné výsledky, závěry reálných scénářů. Soustřeďte se na to, jak se budete cítit na konci.
4. Přiznejte si, že jste jen člověk. Každý se svým způsobem někdy trápí. Uvolněte se. Naučte se sami se sebou mluvit, místo bičování se za chyby z minulosti. Poučte se a jděte dál. Věřte, že se to vždy vyřeší a ono se to pak skutečně vyřeší.

Otázky:

• Co mi může ublížit?
• Je to pravda?
• Jaké jsou skutečné následky, když to zkusím?
• Když tam zavolám, půjdu si říci o přidání peněz, promluvím si s ním, postavím se na jeviště, co nejhorší se může stát?
• Jaká je pravděpodobnost, že se to opravdu stane?
• Jaká možnost má nejvyšší pravděpodobnost úspěchu?
• Je opravdu ta situace nebo člověk, které váš trápí to, co si zasloužíte nebo potřebujete?
• Když ano, co se stane potom?
• Když je pravděpodobné, že o něco přijdu, je ta pravděpodobnost vyšší než pravděpodobnost, že něco získám?
• Co by měl být další krok, který udělám?
• Pokud je malé riziko, že se něco stane, mohu si dovolit to pustit z hlavy posunout se dál?

zdroj: Reynolds, M. Do Men and Women Worry Differently? Outsmart Your Brain. [online], citace 25.12.2007.

Sebekázeň

S kázní nebo jak mám raději slovo s disciplinou bojuji dlouho, často a sadomasochisticky rád.
26. Martincův zákon je o Kázni, dnes se zkusím podívat na toto téma trochu hlouběji. Jako pomocník mi bude můj Morning Coach J.B. a jeho kompas k tomuto tématu.

Sebekázeň není vrozená, ale dá se jí naučit.

Sebekázeň je zásadní dovednost, protože nám pomáhá dělat věci, které potřebujeme nebo musíme.

1. Zbavte se lenosti. Když si budeme volit cesty nejmenšího odporu, akorát si připravíme moře výmluv, jak se z toho snadno dostat ven.
2. Vyhýbejte se televizi. Platí to i pro hraní a sociální sítě. Kolik zbytečného času jsem tam už strávil? Nepočítaně. Je super, když si na hraní vyhradíte stejný čas jako na sport a své oblíbené TV programy sledujte offline (stáhnout nebo z archivu) nezůstávejte otrokem TV programu.
3. Naučte se sebekázni. Ano, sebekázni se dá naučit, není vrozená. Udělejte z ní zvyk / rutinu.
4. Ujišťujte se. Opakujte si, proč to děláte, jako mantru. A když nevíte jakou? Zkuste tuto univerzální: "Budu se soustředit na úkol a dokončím jej!"
   
5. Myslete pozitivně. Dávejte si pozor jak v duchu k sobě mluvíte, podvědomí je mrcha a jakmile začnete zavrtávat červíčka pochybnosti, tak celé snažení jde ...
6. Udělejte si odstup. Pokud se spojuje s úkolem strach, udělejte si odstup a dejte do toho to nejlepší, co ve vás je. Neohlížejte se na to, jaký bude výsledek nebo co si jíní o tom budou myslet.
   
7. Prostředí. Mějte v okolí vše co je potřeba. Nedovolte různým vyrušením, aby zhatili váš cíl. Okolí má pracovat pro vás, ne vy pro něj a k tomu patří pořádej a že vždy snadno najdete, co hledáte.
8. Využijte systém. Systém pomáhá dokončit, co děláte - Getting Things Done. Organizování, měření, žurnálování, to vše vám pomůže dostat se do cíle.

A doplním jak je u Morning Coach zvykem pár otázek:

• Jsem disciplinovaný? Mám sebekázeň, abych dotahoval věci dokonce?
• V čem jsem disciplinovaný? Co potřebuji, abych bul více disciplinovaný?
• Hledám snadné řešení? Proč? Proč ne?
• Co si říkám v duchu? Mluvím k sobě pozitivně? Pokládám sám sobě správné otázky? Mám rád odpovědi, které od sebe dostávám?
  
• Jak se cítím, když dokončím úkol? Jak se cítím, když nedokončím úkol? Jak se cítím, když se snažím o dokonalost a nedaří se mi dokončit co si naplánuji? Jak to můžu změnit?
• Jaké jsou mé zlozvyky? Jaké jsou mé dobré návyky? Na čem bych měl zapracovat? Co bych měl změnit nebo přehodnotit?
• Mám po ruce systém, který mi pomáhá být disciplinovaný a dosahovat mých cílů? Jaké systémy mi vyhovují? Co bych měl změnit, zrušit nebo přehodnotit?

Zkuste si stoupnout na pár chvilek před zrcadlo a vyzkoušejte si pozitivní mluvení sám k sobě. Abyste věci dotáhly do konce nemusí být dokonalé, prostě je udělejte. Zapracujte na svém prostředí, aby bylo produktivní a byla radost v něm tvořit. Zkuste aspoň jeden den v týdnu vypnout TV (odpojte kabel z přístroje) a využijte ten získaný čas na něco pozitivního. Když to jde jeden den, půjde to i dva, ... Schválně si zkuste psát, kolik času jste nestrávili u televize.

Mimochodem všimli jste si, proč tolik lidí sleduje správy mezi 19. a 20. hodinou? Televize z toho prostě udělala zvyk, nám se ten zvyk líbí, akceptujeme ho. Kolik žen dvakrát týdně usedá před Ordinaci v růžové zahradě? Co všechno dokáži změnit, odsunout nebo upravit, aby se mohly dívat?

Tip na závěr: TV se dá dnes sledovat i v posilovně na bežícím pásu.

zdroj: Glossinger, J.B. MC1146 Self Discipline. MorningCoach 3.0: 2011. [online], citace 12.4. 2011. Dostupný na www: [http://www.morningcoach.com/system/media/workbook/1302573096_MC1146eb.pdf]

Přístup kouče

Když jsem navštěvoval kurz koučinku Dr. Čihounkové, tak hned na úvod jsme se věnovali přístupu kouče. Tedy jak kouč přistupuje k lidem a co by mělo být jeho životní filozofií:

1. Lidé jsou v pořádku takoví, jací jsou.
2. Lidé mají všechny potřebné zdroje.
3. Každé chování má pozitivní úmysl.
4. Lidé dělají ta nejlepší možná rozhodnutí.
5. Změna není možná, je nevyhnutelná.
   

Ty body se mi moc líbí, připomínají mi postoje moudrého kouzelníka, který už mnohé zažil a jen tak snadno jej něco nepřekvapí.

A kdo je nejmoudřejší čaroděj? No přece Tolkienův Gandalf.

Co je to koučink?

Při koučinku si cestu nebo řešení vlastně najdete zcela sám. Kouč vám jen sundá klapky z očí.

Odpovědět na tuto otázku nelze pouze jedním slovem. Osobně se mi asi nejvíce líbí definice: Koučink je o uvolňování osobního potenciálu. Čeština má jednu výhodu, pojem koučink je hodně odlišný od slova trénovat, v angličtině jsou však tyto výrazy coaching a coach shodné.

V jakých případech lze koučink využít?

1. K orientaci v životě, v kariéře nebo sám v sobě.
2. K hledání cest a řešení, před které jste postaveni.
3. K získání k vnitřní motivace něco vykonat, protože jedna věc je znát cestu a druhá po ní dojít, kam si přejete.

Co je cílem koučinku?
Cílem je váš úspěch.

Základní dělení koučinku
Podle hloubky, kterou zasahuje:

• Transakční koučování - podporuje změnu akce.
• Transformační koučování - mění člověka samotného.

Podle oblasti života, které se dotýká:

• Profesní koučování - týkající se pracovních záležitostí.
• Osobní koučování nebo životní koučink (Life Coaching) - zabývající se tématy soukromého života lidí.

Podle počtu osob, se kterými se pracuje:

• Individuální koučink
• Týmový (skupinový) koučink

Co není koučink:

• Koučink není terapie. Smyslem koučování není léčba, odstraňování nedostatků nebo skrytých příčin.
  
• Koučink není poradenství. Kouč vám neradi co máte dělat, ale ptá se vás, co je pro vás nejlepší protože, kdo jiný zná lépe vás než vy sám.
  

Krátký animovaný film představující koučink.

A hardcore definice na závěr:

Koučování je strukturovaný proces, řízený vztahem mezi koučem a jeho klientem... Konečným záměrem koučování je vyvinout vnitřní a vnější struktury, které lidem pomohou dosáhnout úspěchu. Koučování rozvíjí potenciál lidí rozšířením jejich smyslu pro to, co je možné. Koučování je o objevování, uvědomování si a volbě. Lidé, kteří se nechávají koučovat, chtějí vidět výsledky. [Wikipedia]