Jak jsem propadl Enderovi

Asi bych měl napsat: jak jsem propadl Orson Scott Cardovi. Začalo to cestou do kina na Enderovu hru (Ender's Game, USA, 2013). Z ukázek jsem o filmu věděl jen, že se jedná film o nějaké škole ve vesmíru a že tam hraje rozpadající se Harrison Ford. Z klíčové zápletky jsem byl nádherně vyveden z míry. Dokonale mě to dostalo, tak dobře a originálně napsaný sci-fi příběh je něco, po čem jsem toužil od Dobrodružství Milese Vorkosigana. Okamžitě jsem si začal zjišťovat více o autorovi a knižní předloze. K mému velkému překvapení, jednalo se o vstupní dílo do celého světa Enderova vesmíru. Stáhl jsem si tedy nějaký balík audioknih a říkal si, odkud začít? Předlohu filmu jsem nechtěl znovu poslouchat, tak jsem se vydal k dílu, který podle všeho "navazoval".

Ender's jeesh: Ender Wiggin (USA/Polsko - Asa Butterfield); spodní řada zleva: Alai (Severní Afrika - Suraj Partha), Petra Arkanian (Armenie - Hailee Steinfeld), Bean (Řecko - Aramis Knight).

Mluvčí za mrtvé (Speaker for The Dead, 1986) navazuje na Enderovu hru po 3tis. letech, úvod je trochu rozvláčný, ale na to si člověk musí u Carda zvyknout, navíc se to nakonec vyplatí. Hltal jsem to, kdykoliv jsem někam šel nebo cestoval. Jako třešinka nakonec, je doslov autora k audiobooku, kdy jsem se dozvěděl o tom všem, jak to vlastně začalo daleko více. Card začal povídkou, kterou postupně upravoval a doplňoval o další knihy. Jelikož měl autor blízký vztah  k divadlu, tak právě audiobook dává knihám asi to nejlepší možné podání, protože styl psaní je založen zejména na dialozích. Obzvláště se mi líbila myšlenka, že děti mohou byt nejlepší velitele ve vesmírných válkách, protože se dostanou velmi rychlé ze Země a nejsou vázání "pozemským" - na gravitaci založeném myšlením.

Takto nějak si lze představit Pequeniny podle komiksu na námět knihy Mluvčí za mrtvé.

Postupně jsem dočetl Enderův příběh až nakonec. Kam se vrhnout potom dále? Na Stínovou sérii. Enderův stín (Ender's Shadow, 1999). Série se točí kolem Fazolka (Bean), který byl s ním v bojové škole a dostal se do Enderovi "jeesh" (musím se podívat, jak se to přeložilo do češtiny). Už jsem slyšel, že je celkem populární napsat k úspěšné knize, celý příběh znovu z pohledu jiné postavy, ale nedokázal jsem si představit, jak moc by mě to bavilo. Spadla mi čelist. Příběh Fazolka, byl úžasný a vůbec nevadilo, že jeho půlka kopíruje Enderovu hru, ale z jiného pohledu. Kniha má obrovskou přidanou hodnotu, díky času, který jsem do knížek investoval. Card právě použil tyto dvě knihy pro psaní scénáře pro Enderovu hru.

Když už jsem si myslel, že to nemůže být ještě lepší, přišla na řadu kniha povídek. První setkání (First Meetings, 1999-2003) obsahuje čtyři povídky, které Enderovu světu doplňují další dimenzi. Nejvíce mě dostala povídka Investiční poradce (Investment Counselor, 1999), hltal jsem slovo za slovem. Pamatuji si, že když jsem tu povídku poslouchal, zrovna jsem čekal na zpožděný vlak v Bratislavě na nádraží. Takže Bratislava hlavná stanica bude asi už navždy spojena s Cardovými knihami.

Kniha Shadows in Flight má naprosto kouzelné ilustrace, stáhl jsem si nekompletní audiobook a tak jsem si posledních pár kapitol dočetl. Jak můžete vidět, tak Fazolek nám pěkně vyrostl.

Card knihy stále píše a řada autorů přispívá do jeho světa vlastními povídkami. Těším se na pokračování Fazolkova příběhu po Shadows in Flight (2012), už je to hodně hard-core sci-fi. V současnosti poslouchám Earth Unaware (2012). Děj dokumentuje první invazi. Mimo mladičkého Mazera Rackhama nemá kniha s pozdější ságou žádné spojení, ale baví mě poslouchat zdánlivě samostatné příběhy, které se pak uzavírají a dodávají četní/poslechu své svérázné kouzlo.

Rigantská sága - oblíbené citáty

Originální obálka daleko věrněji vystihuje o čem kniha je.

Fantasy a sci-fi jsou zajímavé žánry akumulují vědění a některé myšlenky krásně rozvíjejí. Vybral jsem pár citátů z první knihy Davida Gemmella Meč v bouři [GEMMEL, 2001], která je součástí Rigantské ságy. Děj knihy je volně inspirován keltskými kmeny žijícími na skotské vysočině a jejich střet s Vikingy a Římany.

Conn pokrčil rameny. “Byla to výzva. Děláte to i tam, odkud pocházíš?”
“Ano,” řekl Banouin. “Přítel mě jednou vyzval, abych vylezl na skálu bez provazu. Byla rovná a dobře šedesát stop vysoká.”
“Dokázals to?”
“Skoro. Spadl jsem a zlomil jsem si nohu. Pak už jsem se hloupým výzvám vyhýbal.”

“Sebedůvěře je třeba zatleskat, nadutosti se vyhnout,” ocitoval Banouin a uložil se do pokrývek.

“Kéž bychom sem nikdy nepřišli, Banouin a já.”
“Přání je jídlo, které tě nenasytí,” podotkla. “Pojď, projdeme se po kopcích, kde je vzduch stále čistý a já cítím nové listí.”

“Odpuštění žádné důvody nepotřebuje ....

“Já neříkám, že nemáš bojovat. Já říkám, že nemáš nenávidět. To ne válka vede k vražedným výstřelkům, ale nenávist. Celé vesnice, města, národy jsou smeteny z povrchu země. Nenávist je jako mor. Všechno požírá a zrod má v člověku. Naši nepřátelé se stávají démony, jejich ženy matkami démonů, jejich děti malými démonky. Už chápeš? Vyprávíme příběhy o tom, jak naši nepřátelé jedí děti - jako se to stalo s lidmi. Naše srdce zčernají a my se pak těm, které nenávidíme, strašlivě odplácíme. Jenomže nenávist nikdy neumírá, Conne. Zasadíme její semínko každým činem, který se z ní zrodí. Zabiješ muže a jeho syn tě začne nenávidět a touží po pomstě. Až té pomsty dosáhne, tvůj syn se zase naučí nenávidět jej. Chápeš, co říkám?”

Všechno je jinak (Pikora a Šichtařová) - investice do nemovitosti

Jelikož mě kniha Všechno je jinak od auotrů Pikora - Šichtařová chytla, zkusím pokračovat stejným stylem jako v prvním příspěvku věnovanému důchodové reformě. Tentokrát se zaměřím na část věnovanou investicím do nemovitostí.

„Jsem toho názoru, že pro obyčejného střadatele je prvním přikázáním investovat peníze do bytu v osobním vlastnictví, který sám obývá.“

André Kostolany (1906–1999), slavný burzovní spekulant

Kdybych si měl někdy pořídit rodinný dům, vypadal by nějak takto - pasivní a pokud možno soběstačný, na nějakém odlehlém místě, ovšem s potřebnou konektivitou..

Nemovitosti jsou vhodné pro toho, kdo: [s61-62]

• disponuje volnými penězi řádově 1 mil. a více (může jít i o úvěr); 
• je jakéhokoliv věku; 
• chce zanechat dědictví; 
• je spíš konzervativním investorem; 
• chce pravidelně měsíčně investovat řádově 5 000–30 000 Kč (u hypotéky); 
• má investiční horizont 5 a více let.

Pokud se na koupi bytu podíváme jako investici, tak jej vidíme v jiné optice než splácení úvěru. Splácení úvěru je hodně negativní vymezení, které nás svazuje, investování je na druhou stranu něco pozitivního s výhledem do budoucnosti. Ovšem taky zastávám názor, že majetek je starost. Pokud chce někdo jednoduchý život, tak jej nezíská tím, že bude pronajímat několik bytů, o které se musí starat a jediná investice není jenom jeho počáteční koupě.

Zatímco rodinné domy se kupují či staví ve velké většině případů prostě proto, že v novém domě chce hrdý majitel bydlet, byty se kupují mnohem častěji i za účelem investice, tedy pronájmů. [s65]

V našem panelovém domě je přes 150 bytů, takto uvažuje mnoho investorů. A nejlepší soused, kterého si můžete přát? Čtyři nadržení studenti ve 2+kk, kteří mají dojem, že se musí uchlastat a upařit, ještě dříve než jim zruší slevy na MHD (26 let). Co když v nově zakoupeném bytě bude potřeba vyměnit okna? Pronajimatelé se většinou chovají jako dojiči a zapomínají, že hodnota bytu není jen příjem z pronájmu, ale i zhodnocování bydlení a případný prodej ve správnou chvíli.

Pozemky se tedy jeví díky menší kolísavosti cen jako lepší uchovatel hodnoty než byty. Vlastně moc nepřeháním, když řeknu, že kdo chce dobře a trvale uložit rodinné zlato, neprohloupí, když si postaví pididomeček na megapozemku. Současně ale na rozdíl od bytů nebo rodinných domů pozemky neumožňují zajistit stálý přísun příjmů. [s65]

Kde však koupit a neprohloupit? Můj šéf investuje do mincí, ale není to nějaké bezhlavé nakupovaní, člověk se musí stát profesionálním numismatikem, aby jej někdo nenapálil. Zastávám názor: když tomu nerozumíš, zbav se toho. Proto pokud se rozhodnu investovat do pozemků, tak budu muset hodně dobře znát problematiku a taky mít po ruce dobrého právníka. Pak se stačí modlit, aby vám někdo v lokalitě nějak bezhlavě neměnil územní plán. V čem jsem vlastně dobrý, čemu rozumím, v jakém prostředí se dobře orientují?

Hypotéky nadělaly ze zaměstnanců poslušné a vystresované ovečky. [s67]

Tak tohle musím podepsat. Top manažerky mající v kanceláři postýlku pro dítě, protože déle než tři měsíce po porodu být doma, prostě nejde. Nebo po uložení dítěte ke spánku do jedné ráno účtovat. Každý by si měl rozmyslet, co chce a na co má. Někdy je prostě laťka moc vysoko, stojí to za to neklidné spaní? Extrém je asi případ moderátora Leoše Mareše (Mareš prodává sídlo za 50 milionů, ženě koupil nový dům), který platil za hypotéku údajně 350tis. Kč měsíčně, to už je hodně vysoko posazená laťka, kterou musí každý měsíc přeskočit.

Kdo ví, že chce úvěr – nemá moc na co čekat. Za tři čtyři roky už může být jen dražší. [s69]

Je fakt, že extrémní spoření si dopředu má svá rizika. Jediné peníze, které vám nevezmou, jsou ty, které dlužíte. Ovšem pozor na případ z Pobaltí, kde si tamní obyvatelé fixovaly své hypotéky v Eurech s výhledem na brzký vstup do Eurozóny. Přišla krize, devalvace místních měn a z hypoték se staly noční můry.

Podíl věkové skupiny 25–39 let, která je nejlepším adeptem pro řešení vlastního bydlení, bude v nejbližších pětadvaceti letech prudce klesat. Což bude negativní pro dlouhodobou poptávku po nemovitostech. Ale pozor – ... pořád tu máme tlak na vyšší kvalitu bydlení, a tedy poptávku po něčem novém. A navíc sice momentálně neoplýváme touhou po svatbě, ale pořád dost z nás oplývá touhou po rozvodu. [s70]

Z toho vyplývá jedno. Situaci ovlivňuje tolik faktorů, že nějaké "přesné" analýzy nemusí zítra platit. Když nevíte poslouchejte svůj instinkt.

Nynější poměr nájemného k ceně nemovitosti je z dlouhodobého pohledu poměrně nízký. Návratnost investice do bytu se pohybuje kolem třiceti let. Dlouhodobý „normál“ pro většinu ekonomik je však doba návratnosti do dvaceti pěti let. Z toho plyne, že buď tedy musí vzrůst nájemné, anebo klesnout ceny, anebo vzrůst obojí, ale nájem musí růst rychleji. [s75]

Z toho si beru, že se v realitách člověk musí chovat pružně a sledovat trendy v odvětví, jak už jsem zmínil na příkladu mincí.

... daň z nemovitostí. Ta je v současnosti ve srovnání s vyspělým světem spíš symbolická a pohybuje se u většiny nemovitostí v řádech stovek korun ročně. V mnoha státech se ovšem většinou počítá jako určité procento z ceny nemovitosti. Třeba v USA se daň pohybuje podle jednotlivých států v rozmezí 0,2–4 %. To by ovšem v našem případě už znamenalo daň v řádech desetitisíců korun ročně. Například pražský panelový byt v hodnotě kolem 2,5 milionu korun by představoval pro majitele při 4% sazbě roční daň 100 000 Kč, která by směřovala do městské pokladny! A to USA přitom ještě nemají nejvyšší zdanění nemovitostí na světě. [s71]

Daně jsou další faktor, který netřeba opomenout. Co chci? Co potřebuji? Co musím mít? Co si můžu dlouhodobě dovolit? Jaká to má rizika?

Další příspěvky ke knize Všechno je jinak:

• 1. část - důchodová reforma

zdroj: Pikora V. a Šichtařová M. Všechno je jinak aneb Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti. Grada, Praha: 2011, 224 s. ISBN: 978-80-247-4207-6.

Všechno je jinak (Pikora a Šichtařová) - důchodová reforma

"Vysvětlit současnou krizi, důchody, dluhy státu a napsat to vtipně je opravdu umění. Autorům této knížky se to podařilo. Já jsem to alespoň pochopila a současně jsem se i pobavila." PhDr. Jiřina Šiklová, CSc.

Všechno je jinak, aneb Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti od manželského analytického dua Pikora, Šichtařová, jsem si koupil na palmknihy.cz ve formát PDF s DRM. Ovšem i když, to jít nemá, tak po půl hodině snažení jsem to nasoukal do svého Kindle.

Tehdy – v sedmdesátých letech – se prostě pevně věřilo, že umělá výživa je pro miminko to nejlepší možné. Že dítě musí jíst přesně po čtyřech hodinách (a běda, když jí častěji). Kojení by se matka měla pokud možno vyhnout (maminky už většinou nedokázaly vysvětlit, proč se věřilo, že by umělá výživa měla být lepší). A pokud už někdo „náhodou“ kojil (fuj, takové středověké praktiky!), pak si dal velký pozor, aby s tím skončil do tří měsíců. [s14]

Tímto citátem mě autorka, přesvědčila, že se mi bude styl knihy líbit. Kritické myšlení a rozbíjení celospolečenských dogmat, u kterých nikdo neví, proč, ale bude je do roztrhání těla obhajovat.

...systém je ovlivňován jednak růstem produktivity práce v ekonomice a jednak demografickými faktory. Pokud tedy budeme dostatečně zvyšovat produktivitu práce třeba investicemi či technologickým vybavením (prostě namísto vidlí začneme nejprve používat traktory a pak místo traktorů na člověku nezávislé roboty), mohli bychom čistě hypoteticky systém financovat do aleluja. Nicméně vyšší mzdy také v čase vedou k vyšší cenové hladině, tedy k inflaci. Nelze tak spoléhat na to, že vyšší produktivita práce systém vyléčí. Reálně (ve stálých cenách) výnosy ovlivňují hlavně demografické faktory – konkrétně míra porodnosti a migrace. Zatímco porodnost nedokážou politici dlouhodobě výrazně ovlivnit (ačkoliv rádi tvrdí, že postaví víc školek a hned prý budeme mít víc dětí), mají celkem kontrolu nad migrací. Zavřít ostnatým drátem hranice, nebo naopak ostnatý drát před kamerami přestříhat je trochu snazší než donutit ženy rodit víc dětí. Systém PAYG lze tedy reálně zachránit jen vyšší imigrací. Případná vyšší porodnost generovaná vládními programy podporujícími rodinu bude dlouhodobě spíš jen kapkou moři. [s23]

Bude zajímavé sledovat imigrační politiku. Odkud bude Česká republika přijímat nové obyvatele? Z Ukrajiny, Vietnamu, Afriky? Podle čeho se budou vybírat? Dokáží se asimilovat a budou mluvit český nebo nastanou problémy jako v Německu s Turky a ve Francii s Alžířany?

Kdo v roce 2000 prohlásil, že přijetí eura je nesmysl, byl považován za extremistu. Dnes je proti přijetí eura podle průzkumů veřejného mínění většina společnosti. Veřejné mínění udělalo čelem vzad. [s34]

Časy se mění, lidi se mění, zákony se mění. Změna je nevyhnutelná, a to co vypadalo jako něco nemožného v před 10 lety, je dnes jinak. Nelze s tím bojovat, pouze se přizpůsobit a využít to jako příležitost.

... existují tři základní, vcelku jednoduchá a vzájemně kombinovatelná řešení důchodové reformy jen skrze parametry systému:

1. Můžeme snížit důchody.
2. Můžeme zvýšit věk odchodu do důchodu.
3. A můžeme zvýšit odvody do systému.

Člověk nemusí být génius, aby si všiml, že ani jedno z těchto řešení není populární ani optimální. Mám dojem, že právě pro takový výběr se vžilo v češtině označení „z bláta do louže“.[s35]

Jednoduché vztahy, ale často se volí čtvrtá cesta - nedělat nic a čekat, že se to nějak zaonačí.

Zde byl již trh víceméně stabilizovaný a lze ho na rozdíl od roku 1995 srovnávat se současností. Od roku 2000 do roku 2009 činil průměrný výnos penzijních fondů jako celku 3,11 % ročně. Za tu samou dobu činila průměrná meziroční spotřebitelská inflace 2,8 %. Ať počítám, jak počítám, vychází mi to na průměrný roční reálný výnos fondu (se započtením inflace) ve výši 0,3 %. To není zrovna terno. [s40]

Málokdo umí finančně plánovat na 30 let dopředu a kde by se to naučil?

... marketing penzijních fondů. Zkušenost ze světa ukazuje, že se fondy přetahují o budoucí důchodce víc než kohouti na smetišti o nejtlustší kvočnu. To je něco stojí. Jejich marketingová kampaň je tak nákladná, že ukousne značnou část výnosů, která by jinak měla nést zisk důchodcům... je logické čekat, že i u nás v bitvě bude přituhovat a fondy budou vytahovat těžší kalibr. Rozumějme: vyšší náklady na marketing. [s46-47]

Omezit náklady zákonem, jak dále trefně autoři popisují, zvládli jen ve Švédsku, a to není zrovna země, s kterou se svou občanskou disciplínou můžeme srovnávat. Spíše bychom vymysleli hned fígl, jak to všechno legálně obejít.

Původní (notně naivní) předpoklad, když vznikala eurozóna, byl, že investoři budou státní dluhopisy jednotlivých zemí eurozóny považovat za srovnatelné, a tudíž také výnos těchto dluhopisů bude srovnatelný. Chyba lávky. Například v dubnu 2011 je výnos tříletého německého státního dluhopisu na úrovni 2,085 %, výnos srovnatelného řeckého je „jen lehce“ výš: dosahuje neuvěřitelných 24,153 %! To má být srovnatelný výnos? ... To je úroková sazba, která by u nás již byla považována za sazbu vysoko nad hranicí lichvy. A to je taky úroková sazba, která jasně ukazuje, že svět se bojí rizika – třeba rizika, že pár zemí zbankrotuje.[s58-59]

Vzali byste si takový úvěr nebo raději podstoupili osobní bankrot a oddlužení?

Nabídka potravin tedy víceméně stagnuje, světová populace, a tudíž poptávka po potravinách však jako na potvoru roste. A to ještě nepočítám rádoby ekologickou politiku, jako je výroba těch příšerných biopaliv, ... To nutně musí vést k růstu cen potravin. A tudíž i k růstu inflace. [s59]

Navíc je třeba připomenout, že trh s potravinami je v Evropě pokřiven dotacemi. Ne náhodou bylo Česko rájem bioovocnářů, ale neprodukovalo žádné bioovoce, viz. Veleba: Někteří ekosadaři využívají unijní dotace, aniž by produkovali ovoce.

Každopádně otázka „Jak se sám zabezpečit na důchod?“ se nám vlastně mění na trochu přesnější otázku „Jak se sám zabezpečit na důchod a překonat přitom inflaci?“ Neboli „Jak našetřené peníze uchovat po dlouhé roky, řekněme po třicet let, tak, aby se inflací neznehodnotily?“ [s60]

Krásný závěr první části knihy.

Další příspěvky ke knize Všechno je jinak:

• 2. část - investice do nemovitosti

zdroj: Pikora V. a Šichtařová M. Všechno je jinak aneb Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti. Grada, Praha: 2011, 224 s. ISBN: 978-80-247-4207-6.

GSPN.tv - The Hunger Games Fan Podcast

Jelikož jsem celou trilogii Hunger Games poprvé poslouchal jako audiobook, bylo i logické, že jsem po dalším materiálu pátral na iTunes. Hledal jsem nějaký podcast, který si nahraji do svého iPodu. Zaujal mě The Hunger Games Fan Podcast, který přípravuje GSPN.tv, i když nebyl na prvním místě seznamu.

Podcast o knižním fenoménu Hunger Games připravují manželé Cliff a Stephanie Ravenscraft. Samozřejmě najdete jej i na iTunes.

Autoři podcastu jsou normální američtí manželé Ravenscraftovi, kteří mají tři děti a živí se vytvářením obsahu pro GSPN.tv. Zatímco Cliff se na plný úvazek věnuje GSPN.tv, tak jeho manželka Stephanie je matkou na plný úvazek. Z tohoto rozdělení rolí plyne i skvělá dynamika podcastu.  Stephanie je vášnivý čtenář, ale Cliff nemá na čtení tolik času, a tak nestačí tempu své ženy. Nejedná se o první knižní podcast této dvojice, podobný model si už vyzkoušeli na Twilight sáze.

Podcast postupně zachycuje jednotlivé kapitoly trilogie. V Hunger Games se oba autoři drží pravidla, že komentují právě načtené kapitoly. Skvělý je například okamžik, kdy vypráví, jaký měla kniha efekt na jejich děti ve věku 6, 9 a 11 let, když si společně četli. Catching Fire je komentován z pohledu, kdy Stephanie má knihu přečtenou a Cliff prvních asi 18 kapitol. Podcasty k Mockingjay jsou zatím na začátku knihy, ale naprosto souhlasím s hodnocením pocitů z knihy od Stephanie, měl jsem naprosto stejné.

V podcastu se nedovíte žádně převratné novinky o Hunger Games, na druhou stranu si však můžete celý příběh znovu prožít neobvyklým způsobem. Obzvláště zajímavé je slyšet první dojmy po přečtení kapitoly a vytváření teorií a hypotéz, jak to bude pokračovat dál. Hlavně Stephanie vytváří při podcastu řadu úsměvných situací. Neméně zajímavé jsou reakce z komunity GSPN.tv, které Cliff do podcastu zařazuje.

Podcast rozhodně vřele doporučuji, nepotřebujete mít ani perfektní znalost angličtiny a budete dobře rozumět.

Další moje příspěvky o Hunger Games:

• The Hunger Games by Suzanne Collins

The Hunger Games by Suzanne Collins

Ke knize The Hunger Games mě přivedla zmínka na webu, že film podle této knihy je momentálně nejvíce očekávanou událostí roku 2012. Má se jednat o hit, který naváže popularitou na Harryho Pottera a Twilight. Stáhl jsem si audiobook k první části trilogie, a tak se do toho zaposlouchal, že jsem celých 11h zvládl za tento víkend.

Děj připomíná japonský Battle Royal (r. 2000), v postapokalyptické Americe je vybráno každý rok 24 teenagerů a pro televizní zábavu si zahrají hru "the last man standing". Politické zákulisí a hlubší důvody nebudu samozřejmě prozrazovat.

Hlavní hrdinka The Hunger Games - Katniss Everdeen (ve filmu ji hraje Jennifer Lawrence) ma nejen skvělé jméno, ale tu rozněžnělou naivku z Twilight strčí hravě do kapsy.

Už se těším, až se zaposlouchám do pokračování Catching Fire.

České verze knih se jmenují: Aréna smrti (The Hunger Games), Síla vzdoru (Catching Fire) a Vražedná pomsta (Mocking Jay)

aktualizace 25.1. 2012
Už jsem zvládl celou trilogii. Pokud bych měl knihy srovnat tak krásně gradují. První díl (The Hunger Games) dává nádherný úvod a vtáhne do děje. Díl druhý (Catching Fire) je ještě lepší než první a celý svět představí v plné zrůdnosti. Závěrečná kniha pak celý příběh uzavře. Nevím jestli jsem byl už unavený z toho maratonu, ale poslední díl je už až moc překombinovaný a psychologický. Pokud chtěla autorka navodit zmatek záměrně, protože už se neví, kdo je na které straně a která strana je vlastně ta správná, tak se jí to povedlo, protože je to celé o tom, jak lze cokoliv zmanipulovat a jaké to je nevědět komu vlastně věřit.

Chtěli byste vědět více? »

Další moje články o Hunger Games:

• The Hunger Games Fan Podcast
• Poprvé na Hunger Games
• Podruhé na Hunger Games

Čarodějova pravidla

Pohromadě všechna čaroďejova pravidla z pera autora fantasy série Meč pravdy Terryho Goodkyna.

1. Lidé jsou hloupí

2. Největší zlo může být důsledkem nejlepších úmyslů.

3. Rozum je ovládán vášněmi.

4. V odpuštění je magie. Léčivé kouzlo. Působí, když někomu odpustíš, ale ještě víc, když odpuštění dostaneš.

5. Zkoumej, co lidé dělají, ne jen to, co říkají, neboť jejich skutky vyzradí lež.

6. Rozum je jediným vládcem, kterému můžeš dovolit, aby ti vládl.

7. Život je budoucnost, ne minulost.

8. Talga Vassternich (zasluž si vítězsví).

9. Rozpor nemůže ve skutečnosti existovat.

10. Svobodně se odvrátit od pravdy je zrada sama sebe.

10. Pravidlo nevyřčené. Pravidlo nenapsané. Pravidla jsou od začátku věku.

zdroj: Cyklus Terryho Goodkinda Meč pravdy

Kritický řetěz

Kritický řetěz je kniha, která by neměla uniknout pozornosti všech, jejichž denním chlebem je honba za splněním termínů a parametrů jimi řízených nebo dodávaných projektů... [Martin Grigar, ředitel AutoCont CZ]

kniha: Kritický řetěz (Critical Chain)
autor: Eliyahu M. Goldratt
vydáno: 1999 (originál 1997)
vydal: InterQuality, s.r.o., Praha

Po knize Co nemám, neprodám! (Isn't It Obvious?) je to moje druhá kniha do Eliyahu Goldratta, kterou jsem přečetl. Opět je to o teorii omezení (TOC, Theory of Constraints), tentokráte však zaměřené na projektové řízení. Hlavním hrdinou je univerzitní učitel na ekonomické fakultě Rick Silver. Rick má problém, univerzita má problém, výrobce modemů má problém. Jak z toho ven? Rick umí učit na příkladech a umí se ptát svých studentů. Jeho kolega jej seznámí s Teorií omezení a nakonec všechno dobře dopadne. Tak ve stručnosti zní zápletka knihy, která geniální způsobem, přesně podle TOC metodiky seznamuje s touto filozofii. Kniha se velmi příjemně čte a je dokonce napínavá. Škoda jen, že se na závěr více nedovíme o flush a jestli Rick bude mít s Judith dítě.

Pár citací z knihy, které mě zaujaly:

"Zkus mi říci, co nechceš. Třeba nás to někam dovede." [Goldratt, 1999:14]

"Říká se, že celý projekt pečlivě naplánují, pak výsledek vynásobí čtyřmi a modlí se, aby to vyšlo." [Goldratt, 1999:23]

"Já už to zkusil," ozval se Ted. "Vysvětlení všech problémů mají společnou jednu věc - vždycky je to chyba někoho jiného. My jsme vlastně slyšeli jen dlouhý seznam obvinění."
"Slyšeli jsme toho víc," vložil se do hovoru hřmotným hlasem Mark. "Je v tom určitá pravidelnost. Čím níž je postavená osoba, která obvinění vznáší, tím spíš obvinění míří dovnitř firmy, a ne ven. V mé práci najdete přesně totéž." [Goldratt, 1999:35]

"Proč ale není faktor nejistoty řádně zanesen do původních odhadů?" [Goldratt, 1999:38]

"Je zcela nezkušený sebevrah by se držel mediánu." [Goldratt, 1999:40]

"Všichni kromě přemrštěně horlivých inženýrů dělají odhady tak, aby měli alespoň 80% naději na úspěch," prohlásil jsem. "To znamená, že na každou etapu projektu musíme plánovat velkou rezervu." [Goldratt, 1999:41]

"Lidé skutečně dělají realistické odhady podle svých nejhorších zkušeností z minula." [Goldratt, 1999:43]

"... jeho provoz dostával příliš mnoho stížností kvůli pozdním dodávkám. Prostě se jim nedařilo dodržovat termíny. Tak začali zákazníkům místo dvoutýdenních lhůt slibovat třítýdenní. Tím se mu otevřela možnost odevzdat práci o týden dříve. " [Goldratt, 1999:43]

"Žádná strategie neexistovala, pokud nebudeme považovat za strategii udržování tradice, že rozpočet se má zvyšovat každý rok o 15%." [Goldratt, 1999:46]

"Jde jednoduše o to," řekl jsem nahlas, "že se snaží o pár procent krátit rozpočet, a vyvolají zdvojnásobení doby návratnosti." [Goldratt, 1999:54]

"Soustředit se na všechno znamená totéž, jako nesoustředit se na nic," ... "Jestliže vedoucí projektu udrží nadhled, podaří se vyřešit každý problém." [Goldratt, 1999:61]

"Před deseti lety jsme vyexpedovali 80% zboží včas a všechno bylo v pořádku. Dnes se nám daří vyexpedovat včas přes 90% a klienti stále remcají. Před deseti roky jsme expedovali zboží v nejlepší jakosti, na jakou jsme se zmohli. Dnes by nám zákazníci zboží stejné jakosti poslali zpátky." [Goldratt, 1999:77]

"Aby člověk mohl něco správně řídit, musí splnit dvě základní podmínky - kontrolovat náklady a chránit výstupy." [Goldratt, 1999:82]

"... klíčový problém - opravdovým omezením firmy - je skutečnost, že rozhodujícím ukazatelem výroby jsou tuny za hodinu." [Goldratt, 1999:93]

"Pokud nestojíte programátorovi za zády, nikdy neskončí, protože pořád tam bude něco přidávat." [Goldratt, 1999:96]

"Studentský syndrom," poznamenal Brian."Nejdřív bojuj o rezervu. A když ji dostaneš, máš dost času, tak nač se honit." A kdy si sedneš k práci? Na poslední chvíli. [Goldratt, 1999:103]

"Zadávání více úkolů najednou je pravděpodobně největší žrout času vůbec." [Goldratt, 1999:105]

"Změnili jsme způsob měření. Teď už měříme jen vývoj na kritické cestě - kolik procent kritické cesty se nám podařilo urazit. O nic jiného se nestaráme" [Goldratt, 1999:132]

"... když vám na konci období návratnosti říkají, že máte peníze zpátky, je to ve skutečnosti okamžik, kdy jste do toho investovali nejvíc a kdy nesete na bedrech největší zátěž v dolaro-dnech." [Goldratt, 1999:198]

Chtěli byste vědět více? »