Trápí se ženy jinak než muži?

Ženy jsem vždy rád studoval jako podivný živočišný podruh, který něco jiného říká a něco jiného dělá, vlastně se chová iracionálně z mého pohledu muže lovce. Přeci, když na partnera celý den v práci nadávám, tak pak, jakmile se sním na parkovišti uvidím, nebudu dělat: "ťuťu, ňuňu, jak ses měl celý den miláčku ..." ?!

Časem jsem však vypozoroval jistá pravidla v tomto matoucím chování a dokonce systém. Ženy někdy říkají věci jen, aby je řekly, ale vlastně je myslí, jako by je vůbec neřekly. Jak je patrné, tak závěry z behaviorální psychologie nejsou moje parketa, a proto zkusím přeložit pár postřehů a tipů z webu Outsmart Your Brain (česky, Přechytračte svůj mozek).

Víte po čem ženy touží a co je skutečně trápí?

Dr. Reynolds se krásně věnuje tomu, co často slyší ženy od mužů: "Moc se tím trápíš." Když se trápí ženy, mají tendenci používat obě mozkové hemisféry. Oproti tomu muži se trápí pouze v levé hemisféře - analytické části mozku. Proto ženy vyjadřují své trápení odlišně od mužů:

1. Ženy mají tendenci věci rozebírat s velkou dávkou emocí.
2. Muži se raději soustředí na "Co bych měl dělat?" než na "Co cítím?".

Pravda tedy je, že ženy se netrápí více než muži, ale pouze své trápení více prožívají. Ženy potřebují o svých pocitech mluvit se svým okolím, a to okolí je musí vyslechnout. Muži se naopak snaží skrývat své pocity, protože jsou pro ně projevem slabosti. Na rozdíl od žen, muži projevují svou úzkost vůči druhým raději v podobě podrážděnosti nebo zloby, než by přiznali trápení, která je tíží.

Trápení je vlastně způsob, jak mozek na něco upozorňuje. Bez tohoto upozorněni bychom mohli dělat a říkat věci, které by zraňovaly lidi kolem nás. Nicméně, mozek pracuje jen na základě minulých zkušeností uložených v paměti a ne dle skutečností reflektující věci budoucí, proto nemusí mít vždy "pravdu". Každopádně vždy se vyplatí svá trápení vyslechnout, čím dříve to uděláme, tím dříve zjistíme, jestli vůbec stojí za to, se jimi trápit.

Tipy:

1. Zjistěte, co vám chce skutečně váš mozek říci. Nejlepší je vést rozhovor sám se sebou a najít skutečné jádro problému.
2. Předpokládejte, že se stalo nejhorší. Trápení je založeno na strachu z neznámého. Když budeme vědět, co se může stát, obvykle najdeme způsob jak situaci ustát nebo dokonce z ní něco vytěžit. Ne vždy to nejhorší je tak zlé, jak to na první pohled vypadá.
3. Zvažte možnosti následků. Vyhodnoťte si možné výsledky, závěry reálných scénářů. Soustřeďte se na to, jak se budete cítit na konci.
4. Přiznejte si, že jste jen člověk. Každý se svým způsobem někdy trápí. Uvolněte se. Naučte se sami se sebou mluvit, místo bičování se za chyby z minulosti. Poučte se a jděte dál. Věřte, že se to vždy vyřeší a ono se to pak skutečně vyřeší.

Otázky:

• Co mi může ublížit?
• Je to pravda?
• Jaké jsou skutečné následky, když to zkusím?
• Když tam zavolám, půjdu si říci o přidání peněz, promluvím si s ním, postavím se na jeviště, co nejhorší se může stát?
• Jaká je pravděpodobnost, že se to opravdu stane?
• Jaká možnost má nejvyšší pravděpodobnost úspěchu?
• Je opravdu ta situace nebo člověk, které váš trápí to, co si zasloužíte nebo potřebujete?
• Když ano, co se stane potom?
• Když je pravděpodobné, že o něco přijdu, je ta pravděpodobnost vyšší než pravděpodobnost, že něco získám?
• Co by měl být další krok, který udělám?
• Pokud je malé riziko, že se něco stane, mohu si dovolit to pustit z hlavy posunout se dál?

zdroj: Reynolds, M. Do Men and Women Worry Differently? Outsmart Your Brain. [online], citace 25.12.2007.