30. Martincův zákon: Srovnávání

Jak srovnání posiluje strach [ANTHONY, 2011:51-52]

Srovnávání je známkou nízké sebeúcty. Ten, kdo se srovnává s ostatními lidmi, žije v neustálém strachu. Bojí se těch, kteří jsou podle jeho názoru lepší než on. Věří, že jsou mu nadřazeni, a má pocit, že nikdy nemůže dosáhnout jejich úrovně. Bojí se i těch, kteří jsou pod ním, protože má pocit, že jsou mu v zádech. Pracuje-li ve velké firmě, pořád je ve střehu, aby viděl, kdo by ho mohl případně ohrozit. Čím více stoupá k výšinám, tím větší má strach, že zase spadne dolů.

Konopníková: To víš, že jo... Pani inžinýrka to je něco! Auto má z Tuzexu! Peněz jako šlupek... Aspoň konečně budeme moct přistavět!

Škopková: Si nemyšli! Když vy přistavíte, tak mi to poženem vo štok! Když vy břízolit, tak my kachlíčky. A když vy inžinýrku, tak my... to budete koukat!

Je přesvědčen, že život se dá zvládat jen v případě, že ostatní porazí v jejich vlastní hře. Jeho hlavním zájmem je být "nahoře" nad tím, kdo je s ním v jeho imaginárním žebříčku, čímž jeho život ztrácí veškerou šťávu.
zdroj: Anthony, R. Tajemství dokonalého sebevědomí. Beta, s.r.o., Praha: 2011. ISBN 978-80-7306-451-8.

Potkal jsem mnoho lidí, kteří sami sebe posuzovali podle toho, co o nich řeknou druzí. Hnali se za tituly, za luxusním oblečením a auty. Když pak měl někdo něco lepšího než oni, tak byl podezřelý a nebezpečný. Nemohli spát a pořád jim vrtalo hlavou, jak toho mohl dosáhnout, byli nešťastní, i když měli více než mnozí jiní.

„Tajemství spokojenosti nespočívá v tom, že usilujete o víc, ale že se naučíte vystačit s málem.“
-- Sokratés