Posledních 7 kilo

Nedávno jsem objevil knihu Z hubeňoura tlouštíkem a zase zpátky [MANNING a PIERCE, 2013]. Zaujala mě tam osmá kapitola Posledních sedm kilo, kdy se hlavní hrdina knihy snaží dostat do původního stavu před experimentem a narazí. Jsem v podobné situaci, tak na co autor přišel?

Dew Manning je osobní trenér, výživový poradce, blogger a bývalý zdravotní technik. V originále se jeho kniha jmenuje Fit2Fat2Fit.

"Posledních pět až sedm kilo představuje nejen fyzický, ale i duševní boj. [MANNING a PIERCE, 2013:ch8]"

Je to ten pocit, že není vidět žádná změna, člověk dodržuje, co má, ale váha se drží nebo fluktuuje v nějakém pásmu, jak kdybych nic nedělal. Základní chyba je používat slovo hubnutí. Proč?

1. Jedná se o negativně vymezený cíl. Znamená to restrikci, utrpění a pobyt mimo komfortní zónu. Tělo to čte jako: "Ten magor si chce uřezat část těla." A čím více na to myslíme, tím více podvědomí a nevědomí pracuje proti nám.
2. Jakýkoliv výkon je potřeba měřit pozitivně jak vím z logistiky a měření výkonnosti. Proto se nehubne, ale dodržuje se zdravý životní styl nebo se zlepšuje čas na 1km.

Pokud chceme porazit hlavu, je třeba dávat pozitivní měřitelné cíle a soustředit se na výkonnost, protože tělo si zvyká a činnost, která nás před pár měsíci stála 1000kcal nás teď stojí jen 500kcal.

"Klíčem k vypořádání se s posledními sedmi kilogramy není posedlost váhou nebo metrem. Jde o zamyšlení, nakolik naše cíle zapadají do našeho životního stylu. Musíme najít cesty – dlouhé i krátké – jak začlenit snahu o shazování hmotnosti do každodenního života. ...
Držíme dietu kvůli kilogramům a centimetrům, nebo kvůli trvalému zdraví? [MANNING a PIERCE, 2013:ch8]"

Autor používá v knize něco jako trvale udržitelný životní styl. Pamatuji si své hodiny finančního managementu, kde cílem činnosti obchodní firmy nebyl zisk, ale dlouhodobě udržitelný růst. Jedná se o stav, kdy je jednoduší v daném životním stylu pokračovat než jej opustit. Přijetí nové životní filozofie, změna paradigmatu. "Nežijeme, abychom jedli, ale jíme, abychom žili [Sókratés, př.n.l.]."

Proč to tedy dělám? Co chci? Jak moc to chci? Jak si věřím, že to dokáži? Kolik do toho investuji peněz, času a odhodlání?

"Jednou z nejnáročnějších lekcí, které se musíme naučit, je překonání stagnace. ... Dalším krokem je uznání, že je čas posunout se na další úroveň – tedy víc kalorií ze zdravé stravy a větší fyzická zátěž. Po takovéto změně je najednou stagnace pryč a začnete znovu hubnout. ... tím jediným způsobem, jak překonat stagnaci a dosáhnout dlouhodobých výsledků, je vytrvat a cvičit ještě víc. ... Vyměňte běhání za plavání. Místo simulované chůze do schodů skákejte přes švihadlo. Bez ohledu na původně zvolenou aktivitu se teď musíte otevřít novým výzvám.[MANNING a PIERCE, 2013:ch8]"

Změna je nejsilnější pomocník. Tělo je potřeba nakrmit a zmáčknout. Vzhledem k předcházejícím tréninkům je na takovou zátěž vytrénované. Pokud však někdo začíná v momentu, kdy mu chybí jen posledních 7 kilo, tak ho čeká o to více dřiny. Nejprve musí zvýšit potenciál svého těla. Připravit a posílit pozvolně tělo na větší zátěž, a to chce obrovskou trpělivost.

Když sleduji lidi, kteří trénují na maraton, tak nedají dopustit na pevně daný běžecký plán. Když mám běžet ve středu 10 km, tak nepůjdu 20 km a když mám volný den, tak odpočívám a regeneruji, vše má smysl, důvod a prošlo to mnohým testováním. Tady platí spěchej pomalu a o to více se těš na příští trénink.

Co bych měl udělat já? Začít více běhat venku zase, nějak jsem to opustil, asi si stáhnu nějaký trénink a vyhlídnu závod, kde prověřím své zlepšení. S kamarády Pokémony to bude sranda.

Je to možná proti logice, ale více kaloríí?! Ano, tělo nesmí být ve stresu, kdy křečkuje a drží každý gram hmotnosti, protože se bojí, že nebude další možnost doplnit živiny. To máme zakódováno ve svých genech a musíme to respektovat. Samozřejmě to neznamená si dat na snídaní Cini Minis a zapít to litrem Coly. Je řeč o plnohodnotných kaloriích s nízkým glykemickým indexem, pokud možno nezprocesovaných naším potravinářským průmyslem. Jak říká Břicháč Tom na otázku: Proč nehubenete podle svých jídelníčků? "Chyba nejzásadnější – jíte málo! To je to, čemu se budete divit. Nehubnete ale proto, že jíte málo." Více ».

"Skládá-li se život z možností výběru, operativní přístup znamená uvědomit si, že „špatné“ volby jsou životní realitou. Trvale udržitelná změna nastává v okamžiku, kdy děláme víc „správných“ rozhodnutí než těch „špatných“. [MANNING a PIERCE, 2013:ch8]"

Tady bych to přeformuloval, nejsou špatná a dobrá rozhodnutí. Záleží na úhlu pohledu, co je pro někoho špatné může jinému dobře posloužit. Někde jsem četl, že je lepší používat rozlišení rozumná a nerozumná.

zdroj: MANNING, Drew. Z hubeňoura tlouštíkem a zase zpátky: zhubněte s trenérem, který úmyslně přibral a pak shodil 34 kilo. V Brně: Jan Melvil, 2013. Fit. ISBN 978-80-87270-50-9.