- červenec 💪 - začal jsem přidávat vybočení na každý týden, pociťoval jsem nárůst fyzické kondice
- srpen 🚳 - vysekal jsem se na kole a se cvičením byl konec, taková rána osudu, mohl jsem jen běhat, a tak jsem se hodně pozvolna zkoušel aspoň rozběhat. Stravování bylo postupně a z počátku nenápadně jedno velké lhaní si do kapsy.
- září 😕 - mohl jsem zase začít jezdit na kole, zvládal jsem běhat 5 km / 30 min, kondice šla však od úrazu rapidně dolů. V druhé polovině měsíce jsem začal cvičit 2x týdně s trenérem a začal chodit v neděli ráno na lekce veslování. Připadám si, jako bych se učil opět chodit.
Jak jsem se ztratil?
Stal se stejný scénář, který se stal v minulosti u krabičkového stravování. První měsíc, kdy jsem jel 7 dní v týdnu šlo vše krásně, pak se změnil kuchař (kvalita a chutnost šla dolů) a zrušili krabičky na neděli, že prý klienti chtěli jeden den v týdnu si připravovat jídlo sami. Ten jeden den, kdy jsem mohl dělat cokoliv dopadl tak, že už v sobotu jsem snědl jen to, na co jsem měl chuť - to kde nebyla dominantní zelenina - a snažil jsem se dohnat, co jsem myslel, že mi po dobu disciplinované stravy chybělo. Začali mi zůstávat v ledničce krabičky, a z jednoho jídla, byl celý den a z jednoho dne bylo pak několik dní. Celé se to rozpadlo.
Dokud jsem měl vybočení jen jednou za 14 dní, tak mě ani nenapadlo, že by to mohlo být častěji. Jakmile mi Dr. Suchánek řekl, že ve 4. fázi bych mohl jet 80:20, začal jsem si to hodně kreativně interpretovat. Pokud mám za týden 3 x 7 = 21 jídel. Je 20 % 4,2 jídla, tak dobře 5. Mohl bych tedy 1,5 dne jet podle sebe, ale jak? Asi nebude správná cesta opulentní vybočení, která jsem si dopřával ve 3. fázi, protože často nezůstalo jen u toho jednoho dne, ale vloudily se tam takové malé - v mé hlavě dokonale vyargumentované - lapsy.
Kelímky zmrzliny Magnum a zákon klesajícího mezního užitku
Od legendy brněnské ekonomie prof. Fuchse vím, že mezní užitek se zvyšující se spotřebou klesá. Vysvětloval nám to na porcích guláše, kdy se - jak u kterého soudruha - přibližně po 3. porcích guláše slast mění ve strast. Narazil jsem na skryté vzorce chování, které se doposud nepodařilo zcela rozbít:
- Pocit zasloužené odměny. Situace. Chci si dát večer šulánky s mákem. Jdu do obchodu a tam je nemají nebo mají pouze jinou značku, která však nechutná tak dobře, navíc je balení 600 a ne požadovaných 300 g. Cítím se podveden, vyberu nějakou náhražku, která však nesaturuje mou potřebu a vytvořím si v hlavě konstrukt oprávněného dluhu, že na to mám oprávněné právo, jakmile to bude možné. Řešením je mindfulness - uvědomit si přítomný okamžik, zpomalit a v klidu si srovnat v hlavě, co a proč prožívám.
- Nuda na poslední míli. Problém cesty. Je to problém, když nespoléhám na Rohlík a jdu si něco koupit do obchodu osobně. Za roky jsem si vybudoval zlozvyk, že něco mlsám cestou z obchodu, tu poslední míli, která je vždy stejná, protože ji chodím minimálně 2x denně. Dopadne to tak, že si nakoupím nějaké drobnosti (rozuměj sladkosti), které si milně myslím, že se nepočítají. Řešení je eliminovat tyto cesty.
- Nedosažitelná replikace požitku. Méně je více a void. Když jsem po 2 měsících v nouzovém stavu šel poprvé do kavárny a číšník mi doporučil Maracuja dezert, byla to extáze, bez ohledu na déšť, zimu, protože se muselo sedět pouze na zahrádce. Nevím jestli to bylo tou abstinencí nebo unikátními podmínkami toho konkrétního dne, ale ten dezert jsem dal pak ještě asi 5x a nikdy se mi nepodařilo dosáhnout wow efektu z první porce. Jednou byl příliš teplý, čokoláda nekřupala, pak jsem v kavárně nebyl sám a nedokázal si to vychutnat, v dalších případech to prostě byl naprostý průměr, šeď a nenaplněná touha po pocitu jako poprvé. Stejně jako feťák, který se stává vůči droze rezistentní, tak i já pak potřebuji ještě něco a už to není vychutnávání, ale knock off. Řešením je opět mindfulness. Převzetí kontroly nad nevydařenou situací, nenechat se zmítat svým emocionálním vnitřním dítětem.
- Musíš všechno sníst. Tento imprint mám od dětství. Bohužel jsem měl bráchu a bratrance, co moc nejedli a zejména babičky byly posedlé tím, aby na talíři nic nezbylo. Jako hodný a slušně vychovaný chlapec, jsem úkoly plnil do puntíku, a tak nějak všem uniklo, že mi na zbytek života pěkně zavařili.
A teď k těm zpropadeným kelímkům zmrzliny Magnum. Vždy bude něco takového, už to byly: belgické pralinky, jelly beans nebo toffiffee. Sofistikovaný odhad je, že jsem jich snědl za 6 týdnů asi 10, možná 15, můj mozek mi nechce tyto paměťové záznamy zpřístupnit, připadám si jak hlavní android v seriálu Vychováni vlky. Ale určitě jsem jich měl 6 za posledních 14 dní.
Začalo to hodně nenápadně, jako že si to dám jen dneska, protože jsem měl na to úplně nezvladatelnou chuť. A skončilo to tak, že jsem minulou neděli šel do restaurace na zdravou večeři a pak ještě do obchodu pro kelímek zmrzliny. Jsem tak rafinovaný, že jsem si pro tyto účely dokonce před několika měsíci dal lžičku do své pokémon taštičky, s kterou chodím ven - kdo je připraven, není překvapen. Seděl jsem venku na lavičce, už bylo celkem chladno, rychle se stmívalo, kelímek byl děsně přemražený - prodejce rozhodne neměl své mrazáky v pořádku a nechoval se k tomuto produktu správně. Celou dobu, co jsem ten pralinkový Magnum jedl, jsem si připadal totálně vyhořelý. Lžička po lžičce a nic, nedostavil se jediný důvod, který jsem do kelímku vkládal, když jsem jej kupoval. Jako slušně vychovaný chlapec jsem splnil úkol. Zatím to byl poslední Magnum, od té doby jsem jej neměl. Určitě pomůže i počasí, obecně v zimě nemám na zmrzlinu ani pomyšlení.
Dalším efektem zmrzliny a častějším alternativním večeřím byl spánek. Naprosto přímo úměrně ty noci stály totálně za houby. Usínal jsem velmi pozdě, kvalita spánku byla mizerná a nesl jsem si velkou zátěž do následujícího dne.
Vývoj váhy od 13. 9. 2019, podle Fitbitu.
Teď je říjen, vím, kde jsem chyboval, škody nejsou zas tak velké, ale hledání ideální udržitelné cesty pokračuje. Trochu mi to bude kazit kratší den a počasí, asi nebudu moci jezdit do práce na kole, ale mohl bych do práce začít běhat, aspoň jednu cestu a taky můžu opět vytáhnout hůlky na NW.
Vše má své následky a je potřeba být neustále bdělý.
Žádné komentáře:
Okomentovat