- červenec 💪 - začal jsem přidávat vybočení na každý týden, pociťoval jsem nárůst fyzické kondice
- srpen 🚳 - vysekal jsem se na kole a se cvičením byl konec, taková rána osudu, mohl jsem jen běhat, a tak jsem se hodně pozvolna zkoušel aspoň rozběhat. Stravování bylo postupně a z počátku nenápadně jedno velké lhaní si do kapsy.
- září 😕 - mohl jsem zase začít jezdit na kole, zvládal jsem běhat 5 km / 30 min, kondice šla však od úrazu rapidně dolů. V druhé polovině měsíce jsem začal cvičit 2x týdně s trenérem a začal chodit v neděli ráno na lekce veslování. Připadám si, jako bych se učil opět chodit.
Jak jsem se ztratil?
Stal se stejný scénář, který se stal v minulosti u krabičkového stravování. První měsíc, kdy jsem jel 7 dní v týdnu šlo vše krásně, pak se změnil kuchař (kvalita a chutnost šla dolů) a zrušili krabičky na neděli, že prý klienti chtěli jeden den v týdnu si připravovat jídlo sami. Ten jeden den, kdy jsem mohl dělat cokoliv dopadl tak, že už v sobotu jsem snědl jen to, na co jsem měl chuť - to kde nebyla dominantní zelenina - a snažil jsem se dohnat, co jsem myslel, že mi po dobu disciplinované stravy chybělo. Začali mi zůstávat v ledničce krabičky, a z jednoho jídla, byl celý den a z jednoho dne bylo pak několik dní. Celé se to rozpadlo.
Dokud jsem měl vybočení jen jednou za 14 dní, tak mě ani nenapadlo, že by to mohlo být častěji. Jakmile mi Dr. Suchánek řekl, že ve 4. fázi bych mohl jet 80:20, začal jsem si to hodně kreativně interpretovat. Pokud mám za týden 3 x 7 = 21 jídel. Je 20 % 4,2 jídla, tak dobře 5. Mohl bych tedy 1,5 dne jet podle sebe, ale jak? Asi nebude správná cesta opulentní vybočení, která jsem si dopřával ve 3. fázi, protože často nezůstalo jen u toho jednoho dne, ale vloudily se tam takové malé - v mé hlavě dokonale vyargumentované - lapsy.