10001: Hranice

Ať si to uvědomuje nebo ne, každý si vytváříme nějaké hranice. Je to nezbytná věc pro naši ochranu, bezpečí a sebeúctu. Sami rozhodujeme, koho, za kterou hranici pustíme a jak chceme, aby bylo s námi zacházeno. To vše se mění a vyvíjí v čase. Vytvoření si zdravých hranic není známka sobectví, ale péče sama o sebe. Když umíme dát jasně najevo ostatním, co už je přes, projevujeme úctu sami k sobě. Stejně tak je nezbytné respektovat tyto omeze u ostatních a nesoudit je za to.

Máme 4 osobní zóny: [AtraktivníPráce.cz]
1. intimní = odstup: 0,5 m nebo méně.
2. osobní  = odstup: 0,5 – 1,2 m.
3. společenská = odstup: 1,2 – 3 m.
4. veřejná = odstup: 3,7 m a více.

Sunnarborg přirovnává takové hranice k domu. Dům má mnoho různých pokojů se svým jedinečným účelem. Veřejná místa jako hala nebo obývací pokoj, v kterém přijímáme návštěvy. Také však máme koupelnu nebo ložnici, které považujeme za soukromé a vyžadují naše svolení, aby bylo umožněno ostatním do nich vstoupit. [SUNNARBORG, 2011].

Afirmace na dnešní den: "Mám zdravě stanoveny své hranice. Jsem schopen je sdělovat ostatním snadno a jasně." [SUNNARBORG, 2011]

Otázky: [SUNNARBORG, 2011]

• Jak jsem si stanovil své osobní hraníce?
• Kde potřebují mé hranice zamyšlení?
• Jak by mohla změna mých hranic ovlivnit můj život?

Sebejistě a zdravě mluvit o svých hranicích znamená, mimo jiné, naučit se říkat asertivně ne. Nevím proč, možná díky našim pohádkám nebo socialistické výchově, ale nějak byl ve mě budován pocit, že mám všem pomáhat a dělat něco pro sebe nebo nesouhlasit s druhými není hezké - dokonce bych se měl za to stydět. V letadle platí jedno důležité pravidlo s kyslíkovou maskou. První ji musíte nasadit sobě, pak teprve můžete zachraňovat ostatní.

Nedávno jsem poslouchal podcast na Lifehacker a řešili zajímavý dotaz:

"Otázka: Jak řeknu příteli mé sestřenice, že se nechci dělit o své fotografické know-how, aniž bych narušil vztah se svou sestřenicí?
Lifhacker odpověď: Byli jsme trochu zmateni, proč by jsi se s ním o své znalosti nechtěl podělit. Je to jen informace a pomoci mu ti nikterak neublíží. Pokud však toto získávání informací je příliš často a bere příliš mnoho tvého času, nasměruj jej kam se má obrátit pro pomoc a řekni mu, že nemáš čas jej krok za krokem vést. Tvůj čas je důležitý. Poskytni mu zdroje a směr, aby uspěl, ale upřednostni svůj čas na prvním místě ".

Podcast rozhodně doporučuji poslechnout. Je zajímavé sledovat jak autoři nejprve říkají fráze, jako rodina na prvním místě apod., ale pak sami přiznají, že technické dotazy některých příbuzných můžou být už přes čáru. Zejména pak v případech, kdy stačilo zadat pár slov do Googlu, ale oni byli natolik líní, že dali přednost 10min telefonickému dotazovaní v pracovní době.

Do podobné situace jsem byl tlačen mnohokrát, nemám rád takové to rodinné emocionální vydírání. Proč bych měl bratrovi vysvětlovat něco, co jsem se sám v potu tváře, po hodinách zkoušení, nezdarů a hledání v knihovně naučil. Časem jsem však svůj názor na pomoc výrazně měnil. Říkám si tyto tři pohledy na věc:

1. "Pokud chcete někomu pomoci, nedávejte mu rybu, ale naučte ho ryby chytat." ... hezký test, jak moc to skutečně potřebuje znát, když se má taky zapotit.
2. Peter Urs Bender říká, že nejvíce se naučíme tím, že budeme sami učit a předávat své vědomosti dál. Učením si vědomosti sami nejlépe ujasníme a v hlavě propojíme.
3. Sun Tzu: "Taktiku, kterou vítězím, může znát každý, ale strategii, na které je mé vítězství založeno neodhalí nikdo."

Pár ryb na závěr:

• Psychologie.cz: Naučte se říkat ne!
• Novinky.cz: Naučte se říkat ne, život bude hned jednodušší 
• OnaDnes.cz: Naučte se říkat NE. Nic neztratíte a získáte víc času a sebevědomí