Jak jsem propadl Enderovi

Asi bych měl napsat: jak jsem propadl Orson Scott Cardovi. Začalo to cestou do kina na Enderovu hru (Ender's Game, USA, 2013). Z ukázek jsem o filmu věděl jen, že se jedná film o nějaké škole ve vesmíru a že tam hraje rozpadající se Harrison Ford. Z klíčové zápletky jsem byl nádherně vyveden z míry. Dokonale mě to dostalo, tak dobře a originálně napsaný sci-fi příběh je něco, po čem jsem toužil od Dobrodružství Milese Vorkosigana. Okamžitě jsem si začal zjišťovat více o autorovi a knižní předloze. K mému velkému překvapení, jednalo se o vstupní dílo do celého světa Enderova vesmíru. Stáhl jsem si tedy nějaký balík audioknih a říkal si, odkud začít? Předlohu filmu jsem nechtěl znovu poslouchat, tak jsem se vydal k dílu, který podle všeho "navazoval".

Ender's jeesh: Ender Wiggin (USA/Polsko - Asa Butterfield); spodní řada zleva: Alai (Severní Afrika - Suraj Partha), Petra Arkanian (Armenie - Hailee Steinfeld), Bean (Řecko - Aramis Knight).

Mluvčí za mrtvé (Speaker for The Dead, 1986) navazuje na Enderovu hru po 3tis. letech, úvod je trochu rozvláčný, ale na to si člověk musí u Carda zvyknout, navíc se to nakonec vyplatí. Hltal jsem to, kdykoliv jsem někam šel nebo cestoval. Jako třešinka nakonec, je doslov autora k audiobooku, kdy jsem se dozvěděl o tom všem, jak to vlastně začalo daleko více. Card začal povídkou, kterou postupně upravoval a doplňoval o další knihy. Jelikož měl autor blízký vztah  k divadlu, tak právě audiobook dává knihám asi to nejlepší možné podání, protože styl psaní je založen zejména na dialozích. Obzvláště se mi líbila myšlenka, že děti mohou byt nejlepší velitele ve vesmírných válkách, protože se dostanou velmi rychlé ze Země a nejsou vázání "pozemským" - na gravitaci založeném myšlením.

Takto nějak si lze představit Pequeniny podle komiksu na námět knihy Mluvčí za mrtvé.

Postupně jsem dočetl Enderův příběh až nakonec. Kam se vrhnout potom dále? Na Stínovou sérii. Enderův stín (Ender's Shadow, 1999). Série se točí kolem Fazolka (Bean), který byl s ním v bojové škole a dostal se do Enderovi "jeesh" (musím se podívat, jak se to přeložilo do češtiny). Už jsem slyšel, že je celkem populární napsat k úspěšné knize, celý příběh znovu z pohledu jiné postavy, ale nedokázal jsem si představit, jak moc by mě to bavilo. Spadla mi čelist. Příběh Fazolka, byl úžasný a vůbec nevadilo, že jeho půlka kopíruje Enderovu hru, ale z jiného pohledu. Kniha má obrovskou přidanou hodnotu, díky času, který jsem do knížek investoval. Card právě použil tyto dvě knihy pro psaní scénáře pro Enderovu hru.

Když už jsem si myslel, že to nemůže být ještě lepší, přišla na řadu kniha povídek. První setkání (First Meetings, 1999-2003) obsahuje čtyři povídky, které Enderovu světu doplňují další dimenzi. Nejvíce mě dostala povídka Investiční poradce (Investment Counselor, 1999), hltal jsem slovo za slovem. Pamatuji si, že když jsem tu povídku poslouchal, zrovna jsem čekal na zpožděný vlak v Bratislavě na nádraží. Takže Bratislava hlavná stanica bude asi už navždy spojena s Cardovými knihami.

Kniha Shadows in Flight má naprosto kouzelné ilustrace, stáhl jsem si nekompletní audiobook a tak jsem si posledních pár kapitol dočetl. Jak můžete vidět, tak Fazolek nám pěkně vyrostl.

Card knihy stále píše a řada autorů přispívá do jeho světa vlastními povídkami. Těším se na pokračování Fazolkova příběhu po Shadows in Flight (2012), už je to hodně hard-core sci-fi. V současnosti poslouchám Earth Unaware (2012). Děj dokumentuje první invazi. Mimo mladičkého Mazera Rackhama nemá kniha s pozdější ságou žádné spojení, ale baví mě poslouchat zdánlivě samostatné příběhy, které se pak uzavírají a dodávají četní/poslechu své svérázné kouzlo.

Catching Fire, USA, 2013 ... 80%

Jenniffer Lawrence jako Katniss Everdeen opět skvěle táhne celý film. A jak jí to sluší, když je celá mokrá.

Příspěvek obsahuje spoilery!
Knihy jsem četl před dvěma lety a druhý díl byl můj nejoblíbenější: nejnapínavější a měl nejvíce zvratů.

Tak a je to tady, uplynulo mnoho vody, jsem zas o něco starší. Změnil se režisér a Jennifer již má na svém kontě Oscara.

Než jsem šel na film, tak jsem si nikterak nepřipomínal minulý díl, ani jsem se nevracel ke knížkám. Viděl jsem všechny trailery, ale vyhýbal jsem se zveřejněným scénám z filmu. Taky jsem si hned předobjednal a v pondělí stáhl soundtrack z iTunes. Soundtrack je opět tématický a písničky jsou jen pod závěrečnými titulky. Nejlepší track je Who we are od Imagine Dragons.

Před filmem jsem byl zvědavý na několik věcí:

1. Kde film skončí? ... Přesně, jak jsem čekal, extrakcí z arény.
2. Jak bude vypadat aréna na plátně? ... Vizuálně povedeně, ale působivost je mizerná, je až trapně malinká. 
3. Co uvidíme z min. ročníků Hunger Games? ... Nic.
4. Objeví se District 13? ... Ne, jen zmíní.

Titulky jsou opět podle českých překladů, takže Effie je Cetkie a Gale je Hurikán, ale během filmu se to dá skousnout.

Katniss a Peeta plakát s turné vítězů ve stylu nejlepší totalitní propagandy.

1. část: Turné
První část filmu je poměrně pomalá, ale nevadí to. Scéna Katniss a prezidenta Snowa byla povedená a zapadla do mé představy, jak jsem ji měl z knihy. Také nové uniformy "mírotvůrců" doznaly značné vizuální vylepšení a zvýšili kontrast mezi chudým Districtem 12 a zhýralým Capitolem. První jiskry revoluce režisér předkládá skvěle a každý malý úsek má své vyvrcholení a pointu. První část je dokonce lepší než aréna.

Všimli jste si, co se stalo, když prezident Snow pil sekt? :)

Jena Malone, jako Johanna Mason je naprosto nejvýraznější z už tak skvělého castingu pro Catching Fire. Do poslední chvíle není patrné na čí je straně a co je jejím zájmem.

2. část: Příprava na 75. Hunger Games
Tady začíná film zrychlovat. Snaží se zobrazit podstatné. Kniha je z pohledu Katniss a opět dostáváme mnoho zajímavých pohledů ze zákulisí, ale je jich málo. Úplně jsou vynechány hodnocení soutěžících a práce se sponzory. Ani Peetovo sdělení o tom, že je Katniss těhotná, nemělo na mě žádný emocionální dopad. Toto byl můj nejoblíbenější moment v knize a filmařům se dle mého názoru nepovedl v uspěchané jízdě vypointovat. Vrcholem je tak Katniss ve svatebních šatech a následně s roztaženými křídly jako Mockingjay. Příprava na hry je poměrně povedená. Je vykreslena soudržnost soutěžících. Září Finnick (Sam Claflin) a hlavně Johanna (Jena Malone). Jena dokázala na minimálním prostoru zabrat celé plátno, ať už se svléká ve výtahu nebo štiplavě komentuje dění při přípravě nebo v aréně.

Aréna je trapně malá. A všichni umí plavat.

3. část: Arena
V rámci stopáže je mnoho z knihy vynecháno doslova na dřeň. Všichni umí plavat a ani se moc neplave. Uvidíme pouze jeden balíček do arény za celé hry. Veškeré souboje jsou vykastrovány vzhledem k přístupnosti firmu tak, že vlastně není vidět, kdo koho zabil a jak. Zápletka se silovým polem je podána poměrně dobře, jen škoda, že jsme neviděli záznam z Haymitchových Hunger Games. Opice nebyly zas takovou hrozbou, působily spíše jako krocani. Mlha ušla, ale psychologický efekt Jabberjays nemohl divák neznalý předlohy pochopit. Totálně chyběl komentář ke hrám ze studia, tady by se opravdu hodil a mohl aréně hodně pomoci. V aréně se autoři snažili zachytit vše z pohledu Katniss, bez jakéhokoliv vysvětlení.

Co však byl děs? Konec, ten absolutně nefungoval. Už jsem si říkal, skončete to!

Tik, tak, tik, tak. Aréna je hezká, ale taková malá. Tohle mě mrzelo, tady šlo udělat více.

Film se líbil a dal jsem mu 80%. Ale na efekt, který na mě měl první film, nedosáhl. Mnoho skvělého se do filmu dostalo, a tak bych pocit přirovnal nejlépe jednomu z dílů Harryho Pottera, který jsem viděl krátce pro přečtení předlohy. Nedokázal jsem se ponořit a zapomenout, jen tak klouzal po okraji.

Možná podruhé, když to nebude o půlnoci, poopravím svůj názor.

Ostatní příspěvky o Hunger Games:

• Poprvé na Hunger Games
• Podruhé na Hunger Games
• The Hunger Games by Suzanne Collins
• GSPN.tv - The Hunger Games Fan Podcast

Problém se zobrazením ve Windows 8.1

Nainstaloval jsem si z Windows Store update Windows 8.1. Trvalo to asi 30min instalace po zdlouhavém stahování (asi je to teď trochu přetížené).

Narazil jsem však na nehezké jakoby lupou zvětšené zobrazení ikon na ploše (Desktop). Tak jsem hledal, co s tím a dostal jednoduchou odpověď (answer.microsoft.com).

Jak na to:

• ovládací panely (Win+I)
• Zobrazení - Změnit velikost všech položek
• Nastavit na Menši (bude chtít odhlásit)

English business e-mail kung fu

Když čas od času píši anglicky, tak pořád hledám jaká jsou základní pravidla, tak si je zkusím dát dohromady sem, ať je mám po ruce, hledání sucks.

Zahájení a zakončení 

• Dear ... Yours faithfully / neznám adresáta 
• Dear ... Yours sincerely / znám adresáta - formální 
• Hi / Hello ... Best regards / blízký obchodní kontakt

Užitečné obraty

• Please do not hesitate to contact me if you need further details.
• please find the attached file

34. Martincův zákon: Chi

Poprvé jsem se s Chi setkal u Sunnarborga, v jednom cvičení věnovaném sladění těla a mysli mluvil o středu. Při cvičení nebo jakékoliv aktivitě nabádal k uvědomění si svého středu těla. Možná z fyzikálního pohledu lépe označeného jako těžiště. Potom je páteř pilířem, který vyzařuje energii do celého těla. [SUNNARBORG, 2011]. Tak nějak i já chápu životní energii Chi.

QiHai nebo-li moře Chi - bod dva prsty od pupíku.

Mysl vytváří soulad.
Soulad umožní náklon.
Náklon posune páteř.
Páteř pohne pánví.
Panev rozpohybuje nohy.
A hej hou, tělo se posune vpřed.

Tato říkanka popisuje princip ChiRunningu a ChiWalkingu [DRAYER a DRAYER, 2006]. Celý tento koncept přirozeného pohybu lze přirovnat k Total Immersion na souši. Baví mě si uvolnit klouby, usmívat se když běhám a snažit se o plný dech. Na závěr pak vše protáhnu kombinací strečinku a jógy a poděkuji svému tělu, že to zvládlo.

Kniha o ChiRunning vyšla i česky a na netu je plno videí. Hezky o knížce i píše ve své běžecké škole Miloš Škorpil: Chi Running – revoluční přístup k běhání bez námahy a zranění.

Rigantská sága - oblíbené citáty

Originální obálka daleko věrněji vystihuje o čem kniha je.

Fantasy a sci-fi jsou zajímavé žánry akumulují vědění a některé myšlenky krásně rozvíjejí. Vybral jsem pár citátů z první knihy Davida Gemmella Meč v bouři [GEMMEL, 2001], která je součástí Rigantské ságy. Děj knihy je volně inspirován keltskými kmeny žijícími na skotské vysočině a jejich střet s Vikingy a Římany.

Conn pokrčil rameny. “Byla to výzva. Děláte to i tam, odkud pocházíš?”
“Ano,” řekl Banouin. “Přítel mě jednou vyzval, abych vylezl na skálu bez provazu. Byla rovná a dobře šedesát stop vysoká.”
“Dokázals to?”
“Skoro. Spadl jsem a zlomil jsem si nohu. Pak už jsem se hloupým výzvám vyhýbal.”

“Sebedůvěře je třeba zatleskat, nadutosti se vyhnout,” ocitoval Banouin a uložil se do pokrývek.

“Kéž bychom sem nikdy nepřišli, Banouin a já.”
“Přání je jídlo, které tě nenasytí,” podotkla. “Pojď, projdeme se po kopcích, kde je vzduch stále čistý a já cítím nové listí.”

“Odpuštění žádné důvody nepotřebuje ....

“Já neříkám, že nemáš bojovat. Já říkám, že nemáš nenávidět. To ne válka vede k vražedným výstřelkům, ale nenávist. Celé vesnice, města, národy jsou smeteny z povrchu země. Nenávist je jako mor. Všechno požírá a zrod má v člověku. Naši nepřátelé se stávají démony, jejich ženy matkami démonů, jejich děti malými démonky. Už chápeš? Vyprávíme příběhy o tom, jak naši nepřátelé jedí děti - jako se to stalo s lidmi. Naše srdce zčernají a my se pak těm, které nenávidíme, strašlivě odplácíme. Jenomže nenávist nikdy neumírá, Conne. Zasadíme její semínko každým činem, který se z ní zrodí. Zabiješ muže a jeho syn tě začne nenávidět a touží po pomstě. Až té pomsty dosáhne, tvůj syn se zase naučí nenávidět jej. Chápeš, co říkám?”

10100: Přijetí jako výdech

Přijetí chápeme jako uvědomění přítomného okamžiku. Naše tělo existuje jen v přítomnosti, zatímco naše myšlenky se mohou toulat v minulosti nebo snít o budoucnosti. Čas je teď a místo je tady. Přijetí si vyžaduje trpělivost a porozumění: "Nevím, co se stane a to mě vzrušuje." Díky přijetí si můžeme říci: "Když ne tohle, tak něco lepšího."

Sokrates radil Danovi, aby si vyhodil ty odpadky, které má v hlavě, aby si vyčistil hlavu a uvědomoval si přítomnost. [Pokojný bojovník, USA, 2006]

Přijetí nás učí přijmout vše, včetně lidí takových jací jsou. I když máme za někoho odpovědnost, ať již jako rodič, učitel nebo šéf, nemůžeme převzít odpovědnost za následky jejich rozhodnutí. [SUNNARBORG, 2011].

Přijetí je jako výdech. Dýchání je něco, co děláme, jak vědomě, tak nevědomě. Když jsme ve stresu a zhluboka dýcháme, cítíme s výdechem uvolnění. Přijetí nás nechává vydechnout a zbavit se potřeby mít kontrolu nad naším okolím - můžeme se naučit, jak skutečně nechat všechno být. [SUNNARBORG, 2011].

Afirmace na dnešní den: "Dovoluji lidem a okolnostem okolo mě být takovými jaké jsou a udržuji si mé soustředění." [SUNNARBORG, 2011]

Otázky: [SUNNARBORG, 2011]

• Co právě teď nechávám být?
• Co nejsem schopen nechat být tak, jak to je?
• Jak mi přijetí reality může pomoci?

10011: Empatie jako maják

Empatie je sympatie ze zdravého úhlu pohledu. Sympatii můžeme ilustrovat větou: "Cítím tvou bolest a jsem s tebou." Empatie by se pak dala popsat podobnou frází: "Dokáži si představit, jak ti je a soucítím s tebou." Podmínka pro možnost být empatický vůči druhým, je mít srovnán sám sebe. Tedy být v rovnováze a klást sebe samotného vždy na první místo.

Empatie je jako maják. Buďme empatičtí, ale vždy mysleme první na sebe. Empatie nám umožňuje pevně stát a umožnit jiným, aby našli svou vlastní sílu a odvahu.

Takový maják je nejvíce prospěšný, když perfektně funguje: čočky jsou čisté a světlo jasné a když je správně postaven: silný, odolný a na správném místě. Maják směřuje lodě k jejich cíli a do bezpečí přístavů. Ukazuje cestu během bouří a když padne hustá mlha. Je spolehlivý a viditelný, protože je udržován. Když jsme empatičtí, sloužíme jako takové majáky. Může druhým jako maják ukázat cestu, ale nemůžeme je zachraňovat. Naším úkolem je není zachránit, ale podpořit. Nikdy nemůžeme být současně maják a pobřežní hlídka. [SUNNARBORG, 2011].

Afirmace na dnešní den: "Dokáži vyjádřit empatii a podporu ostatním a současně zvládám podporovat sebe." [SUNNARBORG, 2011]

Otázky: [SUNNARBORG, 2011]

• Kde jsem ve svém životě empatický?
• Kde chci být více empatický?
• Jak mi může empatie pomoci posunout se vpřed?

Operace Haswell

Už více než rok se básní o nové architektuře procesorů Haswell. Neslibuje se sice nárůst výkonu, ale o to větší efektivita provozu a výdrž baterie. Jelikož mám teď ultrabook Asus Zenbook UX31E (i7/4G/256G SSD) a slouží poměrně dobře druhým rokem, rozhodně zůstanu věrný ultrabooku.

Asus Zenbook Infinity
První volba padla na přímého pokračovatele Asus Zenbook v podobě nádherného Infinity. Jenže mé nadšení zchladila deklarovaná cena 2.199 EUR (cca 57tis. Kč, zdroj) a dostupnost až v listopadu 2013, a to se říká, kdo ví jestli.

Asus Zenbook Infinity: celé tělo je pokryto luxusním Gorilla Glass.

Rozhodl jsem se tedy podívat jaké mám alternativy. Evidentně se nevyhnu Windows 8 a doteková obrazovka se stává standardem.

SONY VAIO Pro 13
Karbonový ultrabook s hmotností kolem 1kg. Dá se pořídíit i bez dotekové obrazovky, ale má nějaké mouchy, jak jsem se dověděl z diskuzí zklamaných zákazníků:

• nevyřešený problém s Wi-Fi,
• při zátěži hlučný vetrák.

SONY VAIO Pro 13: karbonový, lehký, pružný, hlučný, teplý.

No nebude to žádná sranda si vybrat. Tento kousek je dostupný od konce července a jakmile si přidám RAM na 8GB, procesor i7 a disk aspoň 256 GB, tak jsem hned ke 40tis. Kč.

Samsung Ativ Book 9 Plus
Tento ultrabook je hodně sexy při pohledu z boku. U nás se zatím neprodává, ale je patrné nadšení z baterie přes 10h. Cena však bude asi taky vysoká.

Samsung Ativ Book 9 Plus: uvedení 18. srpna a cena od 28tis. Kč. [zdroj].

Nezbývá než počkat, až bude více informací a zkušenosti uživatelů z praxe.

aktualizovano 15.9. 2013: Nakonec jsem to nevydržel a po návštěvě značkové prodejny Lenovo, jsem si pořídil IdeaPad Yoga 13 notebook (pod 30tis. s 8MB RAM a 256GB SSD disk), ať se jde Haswell vycpat tento rok. Mají problém s ovladači, odkládají launch notebooku až na Win 8.1, a to jsem navíc v posledním živě slyšel, že vysoké rozlišení monitorů bude ještě oříšek, pokud používáte externí monitory - 90% mého času. Kluci v Microsoftu taky zaspali.

Lenovo IdeaPad Yoga 13: i7 3537U Ivy Bridge, multidotykový 13.3" 1600x900 IPS, RAM 8GB, SSD 256GB.
+ Skvělé povrchové materiály (matné, měkké, nestudí). +Super klávesnice oproti Asus Zenbook. + Nejlepší pozice je jako střecha na obrázku, zabírá málo místa a na sledování filmů je to prostě boží. - Výdrž baterie jen 4h.

Kdo taky vesluje?

Už téměř rok mám veslařský trenažer concept2, jak již jsem psal v příspěvku Veslování na trenažeru I. Poslední dobou jsem jej trochu zanedbával, ale snad to brzy napravím. Veslařský trenažér je taky důležitou rekvizitou pro hlavního hrdinu seriálu House of Cards (na čsfd 91% a na imdb 8,9%). Kongresman Frank Underwood v podání skvělého Kevina Spacey na něm dovádí doma ve sklepě, aby se udžel ve formě. Sice má mizernou techniku veslování, ale o to je lepší herec.

Kevin Spacey sedí na H2O Fitness Seattle Wooden Rowing Machine, což je vodou poháněný veslařský trenažér, který si taky musím někdy zkusit.

Seriál House of Cards rozhodně doporučuji vidět. Je venku první série o 13 dílech. Jak prohlásila Stephanie Ravenscraft: "Seriál Scandal vedle toho vypádá jako pořad pro děti." (Ona řekla Sesame Street, ale to zas nikdo u nás neví, oč jde.)

Stylový H2O Fitness Seattle Wooden Rowing Machine (cena 1tis. USD):