První týden práce ve stoje

Už více než týden pracuji ve stoje a je čas se podělit o své zkušenosti. O svém experimentu jsem psal už 18. srpna ve článku Práce ve stoje.

Já v bojové uniformě a můj polohovatelný stůl Fredrik v práci.

První postřeh je, že napoprvé stůl nenastavíte správně. Celkově jsem měnil výšku pozic 3x. Teď mám pracovní desku 106 cm vysoko. Když píši tak se zápěstí nedotýká stolu, připadá mi to jako hra na klavír. Na klavír jsem nikdy však nehrál.

Největší problém jsou chodidla, nohy začnou po 2-3h pobolívat, nejdéle jsem zatím vydržel vkuse ve stoje pracovat od 8h do 14h, s pauzou 30min na oběd v sedě. Hodně pomáhá hudba a pohyb. Objednal jsem si vzduchový stepper a jsem zvědav jak pomůže. Roli taky hraje určitě váha, momentálně mám 115 kg a uvidíme, co udělá dalších 5kg, které sundám do konce září.

Hypotéza, že práce ve stoje zvyšuje kreativitu, se rozhodně potvrzuje, zvládnu toho za den více. V momentu, kdy si sednu, tak se věnuji čtení nebo korekci materiálů, které jsem předtím udělal ve stoje.

Otázky - koučovací styl vedení zaměstnanců

Během srpna jsem se zúčastnil semináře Koučování jako moderní způsob vedení lidí, který pořádalo Národní centrum regionů. Mimo jiné mě, jako začínajícího kouče, zaujaly otázky na porady se zaměstnanci:

• Co šlo dobře a proč?
• Co je dobře a proč?
• Co bychom udělali teď jinak?
• Co bychom udělali stejně?
• Co bylo nečekaně dobře a proč?
• Co bylo nečekaně špatně a proč?
• Existují nové předpoklady nebo pravidla, která mohou nebo mají být zapracována?
• Proč jsme předvídali, co se stalo?
• Proč jsme nepředvídali, co se stalo?

Při poradě se často setkáme s nabalováním problémů, kdy jeden základní problém na sebe nabalí mnoho dalších, které jej překryjí. Vedoucí by měl správnými otázkami získat informace, aby tento prvotní problém odhalil a pozornost se pak soustředila přímo na něj.

Ve zkratce je koučovací styl vedení zaměstnanců založen na otázkách, sledování, poslouchání a vnímaní zaměstnanců i širšího okolí.

Trápí se ženy jinak než muži?

Ženy jsem vždy rád studoval jako podivný živočišný podruh, který něco jiného říká a něco jiného dělá, vlastně se chová iracionálně z mého pohledu muže lovce. Přeci, když na partnera celý den v práci nadávám, tak pak, jakmile se sním na parkovišti uvidím, nebudu dělat: "ťuťu, ňuňu, jak ses měl celý den miláčku ..." ?!

Časem jsem však vypozoroval jistá pravidla v tomto matoucím chování a dokonce systém. Ženy někdy říkají věci jen, aby je řekly, ale vlastně je myslí, jako by je vůbec neřekly. Jak je patrné, tak závěry z behaviorální psychologie nejsou moje parketa, a proto zkusím přeložit pár postřehů a tipů z webu Outsmart Your Brain (česky, Přechytračte svůj mozek).

Víte po čem ženy touží a co je skutečně trápí?

Dr. Reynolds se krásně věnuje tomu, co často slyší ženy od mužů: "Moc se tím trápíš." Když se trápí ženy, mají tendenci používat obě mozkové hemisféry. Oproti tomu muži se trápí pouze v levé hemisféře - analytické části mozku. Proto ženy vyjadřují své trápení odlišně od mužů:

1. Ženy mají tendenci věci rozebírat s velkou dávkou emocí.
2. Muži se raději soustředí na "Co bych měl dělat?" než na "Co cítím?".

Pravda tedy je, že ženy se netrápí více než muži, ale pouze své trápení více prožívají. Ženy potřebují o svých pocitech mluvit se svým okolím, a to okolí je musí vyslechnout. Muži se naopak snaží skrývat své pocity, protože jsou pro ně projevem slabosti. Na rozdíl od žen, muži projevují svou úzkost vůči druhým raději v podobě podrážděnosti nebo zloby, než by přiznali trápení, která je tíží.

Trápení je vlastně způsob, jak mozek na něco upozorňuje. Bez tohoto upozorněni bychom mohli dělat a říkat věci, které by zraňovaly lidi kolem nás. Nicméně, mozek pracuje jen na základě minulých zkušeností uložených v paměti a ne dle skutečností reflektující věci budoucí, proto nemusí mít vždy "pravdu". Každopádně vždy se vyplatí svá trápení vyslechnout, čím dříve to uděláme, tím dříve zjistíme, jestli vůbec stojí za to, se jimi trápit.

Tipy:

1. Zjistěte, co vám chce skutečně váš mozek říci. Nejlepší je vést rozhovor sám se sebou a najít skutečné jádro problému.
2. Předpokládejte, že se stalo nejhorší. Trápení je založeno na strachu z neznámého. Když budeme vědět, co se může stát, obvykle najdeme způsob jak situaci ustát nebo dokonce z ní něco vytěžit. Ne vždy to nejhorší je tak zlé, jak to na první pohled vypadá.
3. Zvažte možnosti následků. Vyhodnoťte si možné výsledky, závěry reálných scénářů. Soustřeďte se na to, jak se budete cítit na konci.
4. Přiznejte si, že jste jen člověk. Každý se svým způsobem někdy trápí. Uvolněte se. Naučte se sami se sebou mluvit, místo bičování se za chyby z minulosti. Poučte se a jděte dál. Věřte, že se to vždy vyřeší a ono se to pak skutečně vyřeší.

Otázky:

• Co mi může ublížit?
• Je to pravda?
• Jaké jsou skutečné následky, když to zkusím?
• Když tam zavolám, půjdu si říci o přidání peněz, promluvím si s ním, postavím se na jeviště, co nejhorší se může stát?
• Jaká je pravděpodobnost, že se to opravdu stane?
• Jaká možnost má nejvyšší pravděpodobnost úspěchu?
• Je opravdu ta situace nebo člověk, které váš trápí to, co si zasloužíte nebo potřebujete?
• Když ano, co se stane potom?
• Když je pravděpodobné, že o něco přijdu, je ta pravděpodobnost vyšší než pravděpodobnost, že něco získám?
• Co by měl být další krok, který udělám?
• Pokud je malé riziko, že se něco stane, mohu si dovolit to pustit z hlavy posunout se dál?

zdroj: Reynolds, M. Do Men and Women Worry Differently? Outsmart Your Brain. [online], citace 25.12.2007.

Práce ve stoje

Pokud vás živí práce v kanceláři u PC, tak sedíte celý den na židli a snažíte se tvořit nějaké hodnoty. Jsem na tom podobně. Nedávno jsem se však dostal k blogu, který popisoval experiment se stáním u PC. A začal ve mě hlodat červíček pochybnosti. Už na dovolené v hotelu jsem to zkoušel s notebookem ve stoje, čistě z praktických důvodů nedostatku vhodného nábytku. A něco na tom skutečně bude, proto jsem se rozhodl změnit svou kancelář a udělat pracoviště ve stoje.

Asi nejlepším nastavitelným systémem pro pracovním stanoviště je IKEA Fredrik (cena do 3tis. Kč).

Proč při práci stát:

1. Mnohé lékařské studie dokládají, že sedává zaměstnání zvyšují úmrtnost. Lidé, kteří většinu dne u práce sedí, si zvyšují pravděpodobnost infarktu o 54%.
2. Sezení zastavuje v oběhu tuk absorbující enzym lipázu. Jiná studia prokázala, že při stání se tuky díky lipáze odbourávají rychleji.
3. Nadmíra stání může mít taky jistá rizika, ale jak píše Barr ves svém článku: "všeho moc škodí vždy".

Výšku pracovní plochy se doporučuje stanovit tak, aby při psaní na klávesnici byly ruce v pravém úhlu 90°.

Zpočátku může být stání nepohodlné, proto je potřeba začínat opatrně po pár hodinách, ale už týden by měl stačit, abyste vydrželi 8h pracovat ve stoje.

Barrovy výsledky s experimentem:

1. Získal při práci více energie.
2. Za tři týdny zhubl 1,5 kg. Normální člověk zhubne 60 kcal za hodinu, když stojí oproti sezení. Za 8h je to jedna 100g čokoláda.
3. Větší radost z práce u PC oproti dřívějšku.
4. Stání zvyšuje soustředění se na práci a uvolňuje vaši kreativitu.
5. Byl unavenější a nohy bolely, ale pak to sednutí stálo za to.

V pátek zkusím experiment v práci také vyzkoušet.

zdroj: Barr, C. My Standing Desk Experiment. ZenHabits. [online], citace 18.8. 2011.

Gymnastický balón

Asi před třemi lety mi odpadla jedna židle, a tak jsem si koupil raději nafukovací balón na sezení. Stejně, když jsem pořád doma ležel v posteli, aktivní sezení jsem potřeboval. Od té doby mám už druhý balón. Z toho prvního jsem elegantně spadl do kotoulu vzad, když praskl.

Celý den v práci sedím a když přijdu domů  švihnu sebou do postele a hodím notebook vedle sebe. To je však po čase krajně nepohodlné a už nevím jak si k tomu lehnout. Tak jsem brouzdal po netu a objevil zmínku, že při práci s počítačem, je vhodné občas sedět na gymnastickém balónu, vlastně na něm sedím i teď, když píšu, tento příspěvek. V jednom článku jsem objevil co dál s balónem dělat, raději si to dám sem, co kdyby to zas zmizelo. Další alternativa je u práce stát, ale o tom snad někdy jindy.

Při správném sedu na míči musíme mít nohy od sebe alespoň 75°, aby se nám dobře sedělo a měli jsme pocit dobré stability. Chodidla se celou plochou opírají o zem. Úhel mezi tělem a stehnem nesmí být menší než pravý úhel. Mezi stehnem a holení musí být také tupý úhel. Tělo i hlavu držíme vzpřímeně, ramena tlačíme mírně dozadu a dolů, ruce volně podél těla nebo na stehnech.

1. V sedu na míči se rozhopsáme. 1A. V rytmu hopsání střídavě přitahujeme obě kolena co nejvýše k hrudníku. Zadeček přitom pořádně zaboříme do míče, záda mírně ohneme ke kolenu. 1B. V rytmu hopsání střídavě vykopáváme jednu a druhou nohu do vzduchu, rukama se dotkneme kolena, zdatnější tlesknou rukama pod kolenem.


2. V klidu sedíme na míči, ruce v tříslech, abychom vnímali pohyby pánve, a pomalu soustředěně vychylujeme pánev střídavě vpravo a vlevo. Míč by se měl pod námi mírně valit. Poté zatneme hýžďové svaly a podsadíme pánev dopředu a pak vysadíme zadeček dozadu. Při třetí variantě valíme míč pod sebou dokola, střídavě na obě strany.

3. V sedu na míči se rozhopsáme. Ruce zvedneme nad hlavu a do rytmu střídavě vytahujeme vysoko levou a pravou ruku.

4. V sedu na míči se rozhopsáme. Ruce složíme na ramena a do rytmu je vytahujeme vysoko nad hlavu.

5. V sedu na míči se rozhopsáme a do rytmu začneme pochodovat. Pracují nejen nohy, ale i paže. V tomto pochodu uděláme několik malých krůčků dopředu. Zadeček se nám na míči přesídlí více dopředu a my musíme více zatlačit do míče. Když cítíme napětí ve stehenních svalech, zase se pomalu pochodem vracíme dozadu.
,
6. V klidu sedíme na míči, rukama si jej po obou stranách přidržujeme. Drobnými kroky přesuneme těžiště do přední části míče a pomalu na míč naleháváme bedry. V této fázi je velmi důležité hodně tlačit do míče, jinak nám ujede. Takto se pomalu sesuneme až do dřepu. Ideální je, když dosedneme zadečkem až na zem a zády stále silně tlačíme do míče. Nelze provádět na kluzké podlaze (koberec), kde by nám ujížděly nohy i míč.

7. V sedu na míči se rozhopsáme a do rytmu střídavě unožujeme levou nohu a zároveň upažíme do protisměru za pravou rukou. Vrátíme se zpět a opakujeme křížem na druhou stranu.

8. Ležíme na zádech a míč podložíme pod skrčené nohy tak, aby se dotýkal stehen i lýtek. 8A. Zatneme břicho a svaly dna pánevního a pánev nadzvedneme nad podložku. Pomalu obratel po obratli vracíme na podložku. 8B. Zůstaneme v pozici se zvednutou pánví a snažíme se střídavě každou nohu nadzvednout o pár centimetrů nad míč. Opačnou nohu silně zapřeme do vrcholu míče. Tento cvik je nejen velmi náročný na břišní svaly, ale zároveň i na stabilitu.


9. Ze dřepu (cvik č. 6) pomalu zády naleháváme na míč. Pracují stehna, ale nesmíme zapomenout silně tlačit zády do míče. Chodidla jsou na místě a míč se nám pod zády valí tak daleko, až na něm celými zády ležíme. Ruce vzpažíme a celé tělo takto protáhneme. Dbáme na to, aby nám hlava nevisela moc nízko! Pomalu se vracíme zpět do dřepu a celé několikrát opakujeme. Uvolňujeme zejména napětí v zádech, protahujeme prsní svaly.

10. Ležíme na zádech a míč podložíme pod skrčené nohy tak, aby se dotýkal stehen a lýtek. Nohy jen velmi mírně vychylujeme do stran a masírujeme si takto křížovou kost. Vhodné jako relaxační poloha.

11. Ležíme na zádech a míč podložíme pod skrčené nohy tak, aby se dotýkal stehen a lýtek, ruce rozpažíme. Nohy na míči valíme doprava tak daleko, jak je nám svalové napětí příjemné a hlavu zároveň otáčíme doleva. Opakujeme křížem na druhou stranu.

12. Ve dřepu, míč mezi stehny, na míč nalehneme a převalíme se tak daleko, až se rukama dotkneme podložky. 12A. Mírně a uvolněně se kolíbáme na míči dopředu a dozadu. Uvolňujeme napětí v zádech. 12B. Ruce i nohy se dotýkají podložky, ale silou je protáhneme dopředu a dozadu.

13. Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Provádíme kliky, přičemž obtížnost regulujeme tím, jak daleko máme nohy opřené o míč. Nejjednodušší varianta je o vrchol míče se opírat třísly, těžší je přeručkovat tak, aby byl míč pod stehny a nejobtížnější (i na stabilitu) je opřít si o vrchol míče holeně.

14. Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Pravou nohu ohneme v koleni a zvedáme ji směrem vzhůru. Poté nohy vyměníme. Dbáme, abychom se neprohýbali v bedrech! Posilujeme hýždě a stehenní svaly.

15. Nalehneme na míč tak, abychom se rukama i nohama dotýkali podložky. Ruce i nohy široce od sebe, abychom si zajistili stabilitu. Střídavě propneme do dálky pravou nohu a levou ruku. Opakujeme křížem na druhou stranu. Posilujeme svaly paží a zad.

16. Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Pomalu ručkujeme a míč pod sebou valíme tak daleko, dokud si udržíme stabilitu. Stejným způsobem se vracíme zpět.

17. Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Kolena zaboříme do míče a podvalíme si ho pod sebe tak, že zvedneme zadeček vysoko. Posilujeme svaly paží a stehen. Velmi náročný cvik!

Zdroj: Varmužová, L., Cvičení na balónech II, III, Dama.cz, [cit. 1.3.2001, online II, online III]

30. Martincův zákon: Srovnávání

Jak srovnání posiluje strach [ANTHONY, 2011:51-52]

Srovnávání je známkou nízké sebeúcty. Ten, kdo se srovnává s ostatními lidmi, žije v neustálém strachu. Bojí se těch, kteří jsou podle jeho názoru lepší než on. Věří, že jsou mu nadřazeni, a má pocit, že nikdy nemůže dosáhnout jejich úrovně. Bojí se i těch, kteří jsou pod ním, protože má pocit, že jsou mu v zádech. Pracuje-li ve velké firmě, pořád je ve střehu, aby viděl, kdo by ho mohl případně ohrozit. Čím více stoupá k výšinám, tím větší má strach, že zase spadne dolů.

Konopníková: To víš, že jo... Pani inžinýrka to je něco! Auto má z Tuzexu! Peněz jako šlupek... Aspoň konečně budeme moct přistavět!

Škopková: Si nemyšli! Když vy přistavíte, tak mi to poženem vo štok! Když vy břízolit, tak my kachlíčky. A když vy inžinýrku, tak my... to budete koukat!

Je přesvědčen, že život se dá zvládat jen v případě, že ostatní porazí v jejich vlastní hře. Jeho hlavním zájmem je být "nahoře" nad tím, kdo je s ním v jeho imaginárním žebříčku, čímž jeho život ztrácí veškerou šťávu.
zdroj: Anthony, R. Tajemství dokonalého sebevědomí. Beta, s.r.o., Praha: 2011. ISBN 978-80-7306-451-8.

Potkal jsem mnoho lidí, kteří sami sebe posuzovali podle toho, co o nich řeknou druzí. Hnali se za tituly, za luxusním oblečením a auty. Když pak měl někdo něco lepšího než oni, tak byl podezřelý a nebezpečný. Nemohli spát a pořád jim vrtalo hlavou, jak toho mohl dosáhnout, byli nešťastní, i když měli více než mnozí jiní.

„Tajemství spokojenosti nespočívá v tom, že usilujete o víc, ale že se naučíte vystačit s málem.“
-- Sokratés

29. Martincův zákon: Release

Tak tento zákon popsat v češtině bude poněkud oříšek, jelikož mě nenapadá vhodný český ekvivalent k » release «. Když se řekne » release «, představím si týpka s raketometem, který z ramena odpálí raketu. Je to ohromná síla, která se vyřítí směrem k cíli. A podobně funguje technika » release «, která slouží k uvolnění mysli. Mysl si lze představit jako záchod, který se plní různými nepohodlnými představami a magické slůvko » release «, to vše spláchne do odpadu - z hlavy ven.

Je celkem snadné vypustit věc, kterou držíte v ruce, ale daleko náročnější je vypustit emoce, myšlenky a cokoliv vás právě trápí ve vaší hlavě nebo srdci.

Smyslem techniky » release « je zbavit se negativního a udělat tím místo pro pozitivní. Už se vám určitě stalo, že vaše myšlenky zabloudili k nějakému trapnému okamžiku a mozek se v tom začal rochnit, což nebylo vůbec příjemné a navíc vás to na ty okamžiky paralyzovalo. Ovšem to neplatí jen na duchovno, » release « lze použít i na fyzické předměty, která vás obklopují. Podívejte se kolem se, kolik věcí už nepotřebujete a mohly by udělat radost někomu jinému. » release « ~ darujte je nebo je prodejte, uděláte si místo na věci, které budou užitečnější.

Tuto techniku lze použít na:

• vztek,
  
• myšlenky,
• věci,
  
• přesvědčení,
• zvyky,
• pocity a činy,
• vztahy - to nejobtížnější na závěr.

Používat » release « u vztahů je asi největší výzva. Zbavit se přátel, kteří na nás mají špatný vliv je tak těžké, jak silné je citové pouto nebo historie, která nás s nimi pojí. Pokud však máte pustit z hlavy někoho, koho milujete, tak potřebujete už velkou vůli. Proto je dobré trénovat na maličkostech a pak uvidíte, že i zdánlivě obtížné životní situace nebudou takový problém, jak se původně mohlo zdát.

Stačí říci magické slůvko » release «, zhluboka vydechnout, přepnout do pozitivního režimu a začít jednat s úsměvem. Pokud vám to nejde, určitě máte kolem sebe několik lidí, kteří si vás vyslechnou, a tak vám umožní se negativních pocitů nebo myšlenek zbavit.

zdroj: Brice, L. Release. Mornig Coach, 2011. [online, cit. 28.6. 2011].

Chunking

Multitasking není právě to pravé ořechové, jak dělat věci pořádně. Někdo říká, že žena dokáže dělat více věcí současně, ale já rozhodně ne. Často si připadám jako špatně napsaný algoritmus na prohledávání stromů, který neví jestli do šířky nebo do hloubky a zapomíná, kde už vlastně byl.

Don't Multi-task When You Can Use Chunking (volně přeloženo: nedělej víc úkolu najednou, když si je můžeš nasekat).

John Reh navrhuje chunking (kouskování nebo sekání dříví na polena), což znamená rozdělte si den do několika segmentů. Nejvíce vás totiž během dne nezdržuje rozmanitost úkolu, nýbrž jejích neustálé přerušovaní a následné znovu začínání. A čím lepe se člověk může soustředit na jediný úkol, tím lépe jej udělá.

Jak začít?
Vyberte si jeden úkol, třeba report co musíte napsat a vyčleňte si na něj 30min. Vypněte mobil a eliminujte veškeré rušivé elementy, pověste si na dveře, že si nepřejete být rušen a plně se věnujte úkolu. Stejně tak postupujte u ostatních úkolů. Například poštu čtěte jen maximálně 2x denně jinak ji nekontrolujte a zrušte si jakékoliv notifikace na nové e-maily. Nikdy není nic tak horké, jak se to uvaří, a ten čas, co ušetříte vyrušováním, je k nezaplacení.

Snažte se prodlužovat pracovní segmenty a jejich počet.

Tip: Pokud jste v kanceláři s více lidmi, dejte si na uši sluchátka a pusťte si nějakou nerušivou podkresovou hudbu k práci, třeba nějaký instrumentální soundtrack.

source: http://management.about.com/od/yourself/a/chunking1106.htm

Pilot G-2

Když jsem o pilotech poprvé psal na sblogu v roce 2008, tak jsem s nimi začínal a o limitovkách jen snil. Teď už jsou součástí mého života. Pokud hledat k Moleskine vhodný nástroj na psaní, tak je to bez diskuze gelový roller Pilot G-2.


Moje nejmilejší tužka je v současnosti černá Pilot G-2 za 50 Kč:

Pokud dáváte přednost designu, zkuste limitovanou edici, kde je Pilot G-2 proveden luxusně v kovovém těle a metalízou na povrchu ve třech barvách:

Na Amazon.com je bestseller v kategorii gelové rollery. To mluví za vše.

Vyberte si svého Pilot G-2.

Mýty o masturbaci

Podle sexuologa Petra Weisse se statistickými výzkumy potvrzuje, že masturbaci přiznává dnes u nás 90% mužů a 60% žen.

V internetové příloze MF Dnes - ona idnes.cz se objevil pozoruhodný článek pod názvem Dělat si to je i pro nás ženy úplně normální. Zajímavé je, jak ženy přistupují odlišně ke své sexualitě, což není pro mě žádným překvapením a mé průzkumy to jen potvrzují. Žena často nepřizná pravdu z jednoduchého stereotypu, byla by považována za "kurvu". Nevím, kde to holky učí, ale nějak jsou dopředu stylizovány do pozice, kdy jsou to ony, které se mají zdráhat. Pokud je tomu pak jinak, jsou ostatními ostýchavkami tvrdě odsouzeny. Zřejmě je to biologicky zakódovaný prvek přirozeného výběru, aby se nepářily z každým, kdo má chuť, ale pouze otcem svých dětí, kterého si sami zvolily.

A teď trochu osvěty, možná se to někomu dnes zdá být nesmysl, jelikož to každá musí vědět, ale pokud se dozvím, že AIDS (vir HIV) přenáší africké mouchy, tak hodně o všem pochybuji (Pro ty, co si to mysli, a ten vtip nepochopili, jsou to: 1. nechráněný sex {mechanicky - kondomem}, 2. krevní přenos {transfuze, jehla}, 3. z matky na dítě).

6 mýtů o masturbaci [Červinková, 2008]

1. Masturbace je zdraví škodlivá.
Není. Je to přirozená potřeba lidského organismu.

2. Masturbace je neškodný zlozvyk.
Není. Je to plnohodnotná součást pohlavního života.

3. S masturbací není radno začínat brzy.
Blamáž. Tělo se samo přihlásí podle toho, jak dospívá. Vědecký výzkum potvrzuje , že dívky, které začaly v dospívání, mají později lepší předpoklady pro dosažení orgasmu.

4. Žena a muž mají naprosto jiné potřeby v souvislosti s masturbací.
Nemají. Rozdíly jsou v lidech, nikoliv v pohlaví.

5. Masturbovat se musí s mírou.
Žádná neexistuje. Každý podle svých potřeb.

6. Masturbují víc muži než ženy.
To těžko. Ženy se k masturbaci jen méně přiznávají.

Zdroj: Červinková, R., Dělat si to je i pro nás ženy úplně normální, ona idnes.cz, [cit. 2. října 2008, online].

Proč vítězí sladké?

Chutě jsou čtyři: sladká, slaná, hořká a kyselá.

Chuť na sladké patří k základní lidské výbavě, s níž přicházíme na svět a již posiluje i pití sladkého mateřského mléka. Odborníci označují chuť na sladké jako "nejbezpečnější chuť evoluce".

• Už naši prapředkové věděli, že něco přirozeně sladkého je málokdy jedovaté.
  
• Naopak je-li něco hořké, může to znamenat, že je to jedovaté.
  
• Je-li pokrm kyselý, napovídá to, že je zkažený.

Co se vám první vybaví, když se řekne sladké?

V dávných dobách byl člověk odkázán pouze na své chutě - ty mu pomáhaly, aby si potravou neuškodil. Sladká chuť svědčí o tom, že je pokrm kalorický a bohatý na energii. I to mělo dříve svůj smysl, neboť jídlo nebývalo každý den a sladké jednoduše déle vydrželo. Tento genetický program vysvětluje, proč nám kombinace tučného a sladkého tak často připadá nepřekonatelná. [Despeghel, M., Heufelder, A. 2008, str. 56]

zdroj: Despeghel, M., Heufelder, A., Ploché břicho za šest týdnů, Jan Vašut, s.r.o., Praha 2008, 1. vydání, 144 stran, ISBN 978-80-7236-643-9.

Skoncujte s útoky na ledničku

Ještě, že má lednička to světýlko.

V ledničce nic nemám, ale to neznamená, že nemám problém.

Hlavní důvody proč jíme večer:

1. Nejí se přes den, protože na to není čas.
2. Zajídá se stres. Jídlo uklidňuje, už od dětství jsme naprogramování tak, že se jídlem utěšujeme.
3. Zajídá se samota nebo nuda. Jídlo uklidní a zabaví.
4. S jídlem máte spojeny příjemné chvíle. I na jídle může být závislost.
5. Jídlo je rituál, máme to spojeno s nějakou činnosti, třeba pití. Máte žízeň, ale automaticky jíte, aby se doplnily tekutiny. Stačí se napít vody.

zdroj: Redakce, Skoncujte s útoky na ledničku, DIETA duben 2006, Mladá fronta a.s., ISSN 1214-8784.

Jak se vidí ženy a jak muži

Na tento vtip si vzpomenu, když holky vykládají, jak nejsou hezké.

Asi se s touto situací už setkal každý.

Tak si to sakra zapiš

"Já si to pamatuji," kolikrát už jsem to slyšel. Samozřejmě si pak pamatuje půlku a udělá sotva třetinu správně.

David Allen tvrdí, že si můžete najednou pamatovat pouze 2-3 věci. Jak to pak chodí ve skutečnosti ukazuje následující kreslený vtip od Dilberta:

A: ... a tohle jsou 4 věci, na které se zeptáš VP pro marketing
B: ... dobře

A: možná by sis to měl zapsat
B: budu si to pamatovat

A: v hlavě toho máš hodně, malá poznámka není špatný nápad
B: jak těžké může být zapamatovat si 3 věci?

A: 4 věci, jedná se o 4 otázky!
B: jasně, jasně. Jedna je o baterce a ty další dvě.

A: 4 otázky, jedná se o 4 otázky! 4, 4, 4!!! A žádná se netýká baterky!

... později toho dne ...
B: Měl by mít nový SW baterku?
VP: Jak to mám vědět?

Sebekázeň

S kázní nebo jak mám raději slovo s disciplinou bojuji dlouho, často a sadomasochisticky rád.
26. Martincův zákon je o Kázni, dnes se zkusím podívat na toto téma trochu hlouběji. Jako pomocník mi bude můj Morning Coach J.B. a jeho kompas k tomuto tématu.

Sebekázeň není vrozená, ale dá se jí naučit.

Sebekázeň je zásadní dovednost, protože nám pomáhá dělat věci, které potřebujeme nebo musíme.

1. Zbavte se lenosti. Když si budeme volit cesty nejmenšího odporu, akorát si připravíme moře výmluv, jak se z toho snadno dostat ven.
2. Vyhýbejte se televizi. Platí to i pro hraní a sociální sítě. Kolik zbytečného času jsem tam už strávil? Nepočítaně. Je super, když si na hraní vyhradíte stejný čas jako na sport a své oblíbené TV programy sledujte offline (stáhnout nebo z archivu) nezůstávejte otrokem TV programu.
3. Naučte se sebekázni. Ano, sebekázni se dá naučit, není vrozená. Udělejte z ní zvyk / rutinu.
4. Ujišťujte se. Opakujte si, proč to děláte, jako mantru. A když nevíte jakou? Zkuste tuto univerzální: "Budu se soustředit na úkol a dokončím jej!"
   
5. Myslete pozitivně. Dávejte si pozor jak v duchu k sobě mluvíte, podvědomí je mrcha a jakmile začnete zavrtávat červíčka pochybnosti, tak celé snažení jde ...
6. Udělejte si odstup. Pokud se spojuje s úkolem strach, udělejte si odstup a dejte do toho to nejlepší, co ve vás je. Neohlížejte se na to, jaký bude výsledek nebo co si jíní o tom budou myslet.
   
7. Prostředí. Mějte v okolí vše co je potřeba. Nedovolte různým vyrušením, aby zhatili váš cíl. Okolí má pracovat pro vás, ne vy pro něj a k tomu patří pořádej a že vždy snadno najdete, co hledáte.
8. Využijte systém. Systém pomáhá dokončit, co děláte - Getting Things Done. Organizování, měření, žurnálování, to vše vám pomůže dostat se do cíle.

A doplním jak je u Morning Coach zvykem pár otázek:

• Jsem disciplinovaný? Mám sebekázeň, abych dotahoval věci dokonce?
• V čem jsem disciplinovaný? Co potřebuji, abych bul více disciplinovaný?
• Hledám snadné řešení? Proč? Proč ne?
• Co si říkám v duchu? Mluvím k sobě pozitivně? Pokládám sám sobě správné otázky? Mám rád odpovědi, které od sebe dostávám?
  
• Jak se cítím, když dokončím úkol? Jak se cítím, když nedokončím úkol? Jak se cítím, když se snažím o dokonalost a nedaří se mi dokončit co si naplánuji? Jak to můžu změnit?
• Jaké jsou mé zlozvyky? Jaké jsou mé dobré návyky? Na čem bych měl zapracovat? Co bych měl změnit nebo přehodnotit?
• Mám po ruce systém, který mi pomáhá být disciplinovaný a dosahovat mých cílů? Jaké systémy mi vyhovují? Co bych měl změnit, zrušit nebo přehodnotit?

Zkuste si stoupnout na pár chvilek před zrcadlo a vyzkoušejte si pozitivní mluvení sám k sobě. Abyste věci dotáhly do konce nemusí být dokonalé, prostě je udělejte. Zapracujte na svém prostředí, aby bylo produktivní a byla radost v něm tvořit. Zkuste aspoň jeden den v týdnu vypnout TV (odpojte kabel z přístroje) a využijte ten získaný čas na něco pozitivního. Když to jde jeden den, půjde to i dva, ... Schválně si zkuste psát, kolik času jste nestrávili u televize.

Mimochodem všimli jste si, proč tolik lidí sleduje správy mezi 19. a 20. hodinou? Televize z toho prostě udělala zvyk, nám se ten zvyk líbí, akceptujeme ho. Kolik žen dvakrát týdně usedá před Ordinaci v růžové zahradě? Co všechno dokáži změnit, odsunout nebo upravit, aby se mohly dívat?

Tip na závěr: TV se dá dnes sledovat i v posilovně na bežícím pásu.

zdroj: Glossinger, J.B. MC1146 Self Discipline. MorningCoach 3.0: 2011. [online], citace 12.4. 2011. Dostupný na www: [http://www.morningcoach.com/system/media/workbook/1302573096_MC1146eb.pdf]