Game of Thrones S04E02: The Lion and the Rose

Moje hodnocení: 100% [excelentní]
Tři slova popisující epizodu: I trained him.
Počet shlédnutí: 2x

Jedna z nejlepších epizod vůbec. Některé díly seriálu jsou ryzí investice do stavby příběhu, ale v této epizodě si tvůrci vybraly zisky. Hodně tomu pomohlo zřejmě i to, že scénář psal sám autor (G. R. R. Martin) a proto každá věta má smysl.

Lord Bolton ví, jak si vybrat manželku, když její věno bude její váha ve stříbře. Nechybí ani vkusný muž stažený z kůže na krku jako přívěsek.

Běžecký deník II.

První měsíc běhání je za mnou. Brzy opustím Otrokovice a přesunu se zpět do Brna, jsem zvědav, co to udělá s mou morálkou.

Pořídil jsem si na Trail Pointu běžeckou vestu ULTRASPIRE SPRY, protože čím je tepleji, tím méně mám kapes a nemám kam dát mobil s RunKeeprem. [zdroj: maaristaan]

5. týden
po. 7. dubna 2014 ... volno
út. 8. dubna 2014 ... 3,5km (terén/silnice, 6:31/1km)
volno ... totálně jsem zabil týden, odkládáním a jinými pseudopovinnostmi.

6. týden
út. 15. dubna 2014 ... 2km (terén/silnice, 8:46 asi chyba GPS)
volno ... nechtělo se mi
so. 19. dubna 2014 ... 3,5km (silnice, 6:37)
ne. 20. dubna 2014 ... intervaly 10x2/2min (silnice/štěrk, 6:25)
volno

Game of Thrones S04E01: Two Swords

Moje hodnocení: 80% [povedený start]
Tři slova popisující epizodu: Taste the hand.
Počet shlédnutí: 1x

Současně ze začátkem čtvrté série sleduji třetí sérii na Blu-Ray. Pustil jsem si jeden díl s dabingem a je hrozný, hlasy typově vůbec nesedí, až na Tywina Lannistera a Davose. Díl se mi fakt líbil, 80% dávám proto, že nebyl "kule rvoucí" a určitě budou ještě lepší díly v této sérii.

Socha Joffreyho v King's Landning nemá chybu.

Jsem moc zvědavý na roli Briane a Jaimího v King's Landing. Mimochodem v českém dabingu mě nešálil sluch a říkají mu skutečně "Chaime"?!

Přišly posily, gang jak z Mad Maxe, co jí lidi.

Celý útok na Castle Black dostává úplně jinou dimenzi, když přišli tito týpkové, včetně jedno warka se sovou.

Šťastná Arya má konečně svého koně, Jehlu a o jméno na seznamu méně.

U Aryi je potěšující, že není vidět takový skok v dospívání jak u třetí série. Dobře se navazuje.

36. Martincův zákon: Krmení vlka

Před lety jsem byl na přednášce Dana Millmana a koupil si tam jeho čerstvě přeloženou knížku Čtyři pilíře života [MILLMAN, 2011]. Knížku jsem odložil a četl jiné jeho práce, až letos jsem si ji vzal konečně do ruky. Je to jediná kniha, kterou mám podepsanou s věnováním od autora.

Libí se mi tento příběh, jak se jeden indián (Siux) baví se svým vnukem, který se dostal do problémů: [MILLMAN, 2011:s124]

Dědeček: "V každém z nás žijí dva vlci - jeden laskavý, produktivní a pokojný; druhý je  krutý, destruktivní a zhoubný."
Vnuk: "A který z nich je ten silnější ve mně, dědečku?"
Dědeček: "Ten, kterého budeš krmit."

Vždy máme možnost volby, kterého vlka v nás budeme krmit. [zdroj: nedandnicholeandboys]

Běžecký deník I.

Už mě přestalo bavit čekat na příznivé podmínky a konstalaci hvězd. Shodou okolností jsem od 3. listopadu 2013 přestal běhat a přibral 10kg. Problém byl samozřejmě v hlavě, ale když se opět oteplilo a ráno už není tma, tak jsem to zlomil.

Vybral jsem si tréninkový plán Pavla Baběráda Tréninkový plán na 5km pro úplné začátečníky. Jak mě motivoval otec Roderick ve svém podcastu Break: "je důležité si vybrat tréninkový plán a držet se jej zuby, nehty. Ze začátku se sice běhá málo, ale o to důležitější je to nepřepálit a držet se zpět." Můžu potvrdit, že jsem to už tolikrát přepálil, že vím, kolik je na tom pravdy. Psal jsem o tom i v příspěvku Držte se při zemi. Trénink je dobré nastavit do běžecké aplikace v mobilu dopředu, ať to pak před během nezdržuje.

Další nepostradatelnou pomůckou je buzer lístek [LUDWIG, 2013]  a kniha ChiRunning: revoluční přístup k běhání bez námahy a zranění [DREYER a DREYER, 2013].

1. týden

První běh v terénu nad Tescem. 7:55 čas na 1km a průměrná tepovka 139 tepů/min.

st. 12. března 2014 ... 2km (terén, 7:55/1km)
Nohy jak z betonu, velmi pomalu se odbourává únava. Chtěl jsem jít hned v pátek, ale to se mi nechtělo, tak jsem ušel aspoň 15tis. kroků během dne, jako takovou kompenzaci.
so. 15. března 2014 ... 2km (silnice, 7:35/1km)
ne. 16. března 2014 ... spinning (50min)

2. týden
- celkem pauza, priorita byl byt.
so. 22. března 2014 ... inline (50min)
ne. 23. března 2014 ... 2km (terén, 6:57/1km)
- musel jsem se držet zpět, cítil jsem, že mám na daleko více

3. týden
po. 24. března 2014 ... 2,5 km (silnice/terén, 6:37/1km)
- cítil jsem nohy, chyběla nedělní lehkost
út. 25. března 2014 ... inline (50min)
st. 26. března 2014 ... 2km (military, 7:08/1km)
- vydal jsem se před volným dnem do kopců a terénu a bylo to dobrodružnější, než jsem čekal, vytlačit tam mašinku, dalo pěkně zabrat a tepovka jela nad 160 t/min
čt. 27. března 2014 ... volno
pá. 28. března 2014 ... 2,5km (terén, 7:07/1km)
- dnes mi blbnula GPS na začátku, na konci úseku jsem však byl rád, že je konec
so. 29. března 2014 ... intervaly 8x2min/2min (terén/silnice, 06:15)
ne. 30. března 2014 ... volno

4. týden
po. 31. března 2014 ... 3km (silnice/terén, 06:30)
út. 1. dubna 2014 ... volno
st. 2. dubna 2014 ... 2km (terén, 06:27)
čt. 3. dubna 2014 ... inline (50min)
pá. 4. dubna 2014 ... volno (veslování 15min)
so. 5. dubna 2014 ... 3km (silnice/terén, 6:40)
ne. 6. dubna 2014 ... intervaly 9x2min/2min (terén, 06:01)

Vybavení:

• běžecké boty: Nike Free Run
• bežecká aplikace: RunKeeper (Elite)
• tepovka: Polar Wearlink+ Bluetooth (s mobilem LG G2)

Před lety jsem moc rád běhal na soundtrack k Transformers, teď je to Don't Look Back od Celeste Buckingham.

10101: Zpomal

Poslední dobou jsem byl pěkně neklidný. Měl jsem neustálé nutkání mít něco puštěné, ať to byla televize, audiobook nebo nějaký seriál. Ticho mi nebylo příjemné. Stejně tak jsem utíkal od povinností, jako je úklid nebo dělání věcí do školy. Po práci jsem přistál v posteli, jak letadlo bez paliva na letadlové lodi. Hodil jsem si na břicho notebook a byl jsem paralyzován. Většinou mi pak televize vysála zbytky energie, pak jsem usnul. Představa meditace nebo dechového cvičení mi byla stejně příjemná jako gymnastika v rámci školní tělesné výchovy.

"Každý z nás by se dal obrazně rozdělit na dva nezávislé tvory. Na divokého slona a na jezdce, který ho řídí. Slon v tomto modelu symbolizuje emoce, jezdec naopak racionálno [LUDWIG, 2013]." Ten můj slon mi často cestou z práce prostě utekl a našel jsem jej až ráno, jak čeká u postele, když jsem měl štěstí, někdy však zmizel i na několik dní.

Řekl jsem si a dost, musím trénovat a začít trochu ovládat svého slona i po 16:30. Dnes po večeři jsem si schoval sluchátka a šel co nejpomaleji domů. Všiml jsem si krásného srpku měsíce a uvědomil si, že slyším ptáky, ale přesto jsem se cítil, jako protahovaný sval, který příjemně bolí v takovým tím lechtavým způsobem. Nebolelo to sice, ale zrovna jsem si v tom také neliboval. Byl jsem mimo svou komfortní zónu. Když jsem vyšel svá čtyři patra, bylo to lepší, otevřel jsem doma okna a začal věšet prádlo. Uvědomil jsem si, že pověsit pračku prádla mi působilo také nepříjemné pocity, ale opět jsem to zkousnul. V hlavě se mi začaly rodit různé myšlenky a měl jsem nutkání toho nechat a začít dělat něco jiného. Usmál jsem se však a řekl si: "ne!" Dokončíš to věšení, ostatní počká. Napřed jedno, potom druhé.

Vše lze trénovat. Dokonce i ztrátu koncentrace. Chce to malé krůčky a nakonec se to vyplatí. Třeba se jednou dostanu i k zen walkingu. Chce si to jen říci, že nastal čas zpomalit, nic nám neuteče i želva se nakonec dostane do cíle.

Proč mám rád Hru o trůny

Krátká esej o mé lásce ke Legendě ledu a ohně, kterou mnozí znají jako Hru o trůny.

Hru o trůny jsem začal sledovat v době, kdy byla venku asi druhá epizoda první série. Byla to láska na první pohled. Možná i poslech, úvodní titulky jsou prostě umělecké dílo. Není divu, že má seriál tolik fanoušků a velké množství podcastů, které dílo probírají velmi zevrubně. Nesmí se pak zapomínat, že autor stále žije a chybí dopsat dvě knihy, aby byl příběh zakončen. To je na tomto fenoménu asi nejzajímavější, točili byste středověký fantasy seriál podle knižní série, která je hotová pouze z jedné poloviny?

Tým seriálu HBO Game of Thrones zleva: Michelle Fairley (Catelyn Stark), Maisie Williams (Arya Stark), Sophie Turner (Sansa Stark), Kit Harington (Jon Snow), George R.R. Martin (autor knižní předlohy na železném trůnu), Nikolaj Coster-Waldau (Jaime Lannister),  Peter Dinklage (Tyrion Lannister), Lena Headey (Cersei Lannister) a tvůrci a producenti seriálu David Benioff and D. B. Weiss.

Asi nejvíce mě při druhém poslechu prvních dvou dílů fascinuje, jak je kniha propracovaně napsaná. Na každé stránce je hromada detailů, které postupně do sebe zapadají. Například když je v King's Landing turnaj na oslavu Eddarda Starka (Ned) jako nového Hand of King, tak jsou jen tak mimochodem zmíněna některá jména, která se zdají v ten okamžik naprosto bezvýznamná. Střelecký turnaj vyhraje nějaký Anguy a hromadné souboje (melee) Thoros of Myr, jež jest znám svým trikem s hořícím mečem. Na první čtení vám tato informace zcela zanikne v rámci děje. Celý turnaj sledujeme z pohledu Sansy Stark. Čtenář tedy dostává pouze informace, které Sansa vidí a slyší a v podobě, jak je vnímá. S Anguy a Thorosem se pak setká Arya mnohem a mnohem později. V seriálu je pak skvělá scéna, když Arya zkříží meč s Thorosem, aniž tuší jak silného protivníka si vybrala. Arya je moje nejoblíbenější postava a rád bych se jí věnoval příště samostatně.

Dostáváme k další silné stránce knihy, jedná se vlastně o detektivní příběh. Ned přijíždí do King's Landing vyšetřovat smrt svého předchůdce a mentora Jona Arryna. Čtenář tak vidí a slyší, to co vidí a slyší on. Podobně pak rozplétá záhady Tyrion Lanister.

Asi nejpatrnější je styl vyprávění, když sledujeme bitvu ve Whispering Woods z pohledu Catelyn Stark. Velmi věrně je to zachyceno i v seriálu. Catelyn vše sleduje zpovzdálí a bezpečí, popisuje jen atmosféru a co slyší, scéna vrcholí příjezdem jejího syna Robba se zajatým Jaimem Lannisterem. Odborně se tomu říká PoW (Point of View - úhel pohledu).

Vše co vidíme z bitvy ve Whispering Woods. Catelyn je na kopci v zpovzdálí na koni a po bitvě se setká se svým synem a dovídáme se podrobnosti. Funguje to skvěle. [autor: Mathia Arkoniel, 2011]

Na první čtení je střídání PoW kapitol velmi bolestivé. Čtenář se zanoří do děje a následně je přesunut o tisíce kilometrů daleko a dostane se do kůže Daenerys Targaryen a její dějové linky. Ale po podrobnějším zkoumání má každá kapitola smysl a je uzavřená, není tam žádná jalová vata. Až na na jednu maličkost, a to je posedlost jídlem, která při pohledu na fyziognomii autora má své kouzlo. Tento food fetish je velmi milý a když si je toho čtenář vědom, tak si jej i vychutná.

Pro mnoho lidí je hodně těžké pojmout velké množství jmen a míst, které se v knize objevují. Pokud pak sledují seriál, chce to skutečně investovat pozornost. Pamatuji si na poslech prvního podcastu After Buzz, kde moderátoři měli se jmény zpočátku obrovské problémy, ale postupně se s nimi seznámili a už to nikomu ani nepřišlo, jako něco těžkého.

Hru o trůny miluji, protože při každém čtení, i při každém sledování seriálu objevím něco nového, překvapivého. Taky si jako mnoho čtenářů říkám, kdo je matka Jona Snowa a kdo budou tři dračí jezdci. Mimochodem teorie o původu Jona Snowa je asi nejdiskutovanější mezi fanoušky na internetu a jen na autorovi záleží, jestli zůstane záhadou navždy.

Dovětek 

Inspirace napsat tento příspěvek přišla díky Kenneth Lopezovi a jeho esejím na Cripples, Bastards and Broken Things. Svět Hry o trůny mě naplňuje a často o něm přemýšlím, ale ve svém okolím znám jen málo takových nadšenců/geeků jako jsem já. Píšu to pro sebe a protože to tak cítím. Viděl jsem 2x všechny epizody a četl/poslouchal jsem všechny knihy. Navíc jsem věnoval mnoho hodin různým podcastům. Trochu mi dělá problém český překlad a reinterpretace jmen a názvů, protože jsem vše četl a sledoval v angličtině.

Začarovaný kruh emočního jezení

S tímto příběhem v knize The Emotional Diet se na 100% shoduji a stejné procesy probíhají v mé hlavě: [CASHELL, 2009]

Představ si, že se chystáš jít z práce domů a najednou přijde šéf a řekne: "Bohužel máme mimořádnou situaci a budeš tu muset zůstat až do večera". Odpovíš šéfovi, že už máš večer naplánovanou akci s přáteli a dokonce koupené lístky. Shodou okolností jsi jediný, kdo situaci může vyřešit. Hlavou ti proběhne celá řada emocí. Jsi naštvaný, protože nemůžeš jít s přáteli a měl to být tak skvělý večer. Jsi frustrovaný, protože musíš pracovat přesčas. Podíváš se na stůl kolegy a uvidíš velkou mísu s M&Ms. Přesto, že celý den jíš zdravě, natáhneš se a nabereš si plnou hrst lentilek. Samozřejmě jedna nestačí. To by bylo jen "M".  Dodávají se v sáčcích, proto se taky jmenují M&Ms. Jedna hrst vede k druhé, dokud není mísa prázdná. Teď se teprve cítíš špatně, protože trčíš v práci a zruinoval sis tak navíc skvěle rozjetou dietu.

Pokušení. Kdo jednu zkusí, už nedá pokoj, dokud není miska prázdná. Obrázek je pouze ilustrační, tolik M&Ms jsem nikdy nesežral.

Co si řekneš? Víš to. Zeptáš se: "Proč jsem to udělal?" Pak se v duchu trestáš za své chování a cítíš vinu, jak jsi selhal. To zasadí ránu nejednomu sebevědomí. Aby toho nebylo málo, založí to základy podmíněné reakci na podobné situace. Vytvořil jsem si spouštěč, který funguje tak, že když příště ucítím podobnou frustraci, sáhnu po M&M nebo jiném druhu čokolády. V opakované situaci už o tom téměř nepřemýšlím, čím častěji to pak opakuji, tím více se to stává mým zvykem - návykem - vzorcem chování.

Moje spouštěče (anglicky trigger):

1. Když jdu hladový z práce, vysednu z vlaku a je to ještě 10min chůze, to přece rychleji uteče s hrozinkami v čokoládě z Lidlu.
2. Když jedu na služební cestu, vypadnu z pracovní rutiny a do vlaku se něco dobrého hodí.
3. Když jdu z nákupu, ta cesta z TESCO je pořád stejná a většinou tam mají něco dobrého v akci nebo je děsné vedro a ta zmrzlina osvěží.
4. Vůbec celý víkend je moc volného času a pokud nemám tolik práce, že nevím, kam dříve, tak to se k tomu něco dobrého hodí.
5. V práci po obědě, žaludek je překrvený, hlava upadá do bezvědomí, to chce něčím povzbudit v 3. patře si můžu koupit kaštany v čokoládě a rovnou dvě tyčinky.

A jak, že se takový nežádoucí vzorec rozbíjí? Přečtěte si 27. Martincův zákon: Zákon vzorců »

35. Martincův zákon: Zákon sklizně

Při čtení 21 Days to An Incredible Life [BHARWANI, 2013:ch15] mě zaujal tento citát G. D. Boardmana.

The law of the harvest is to reap more than you sow.

• Sow an act, and you reap a habit; 
• sow a habit, and you reap a character; 
• sow a character, and you reap a destiny.

Zákon sklizně znamená: skliď více než zaseješ.

• Zasej čin a sklidíš zvyk; 
• zasej zvyk a sklidíš charakter (povahový rys); 
• zasej charakter a sklidíš osud. 

Možná si vzpomenete na přísloví: Ubi sementem feceris, ita mettes – Jak zaseješ, tak sklidíš. Nebo dramatičtější variantu Qui ventum seminat, turbinem metet – Kdo seje vítr, sklidí bouři.

Kdo to byl G. D. Boardman (1828-1903)

Boardman byl američan, který se narodil v Barmě jako syn baptistických misionářů. V r. 1855 se stal pastorem v Jižní Karolíně, ale kvůli svým názorům na otroctví se krátce poté přesunul více na sever. Působil ve státě New York a Philadelphia, v r. 1899 založil Pennsylvánskou univerzitu. Proslavil jej sborník jeho přednášek pokrývající celý objektivní výklad (exegeze) Bible. [Wikipedia].

Bastard

Tuto pasáž ze začátku knihy Hra o trůny mám moc rád: [MARTIN, 2011]

“Ty jsi bastard Neda Starka, viď?”
Jon cítil, jak jím proběhla vlna chladu. Pevně stiskl rty k sobě a neřekl nic. “Urazil jsem tě?” zeptal se Lannister. “Omlouvám se. Trpaslíci neumějí být taktní. Generace ztřeštěných šašků ve strakatých šatech mi vysloužily právo nevkusné se oblékat a pronášet neuvážené věci, které mi přicházejí na mysl.” Zašklebil se. “Ty ale jsi bastard.”
“Lord Eddard Stark je můj otec,” namítl Jon škrobeně.
Lannister pozoroval jeho obličej. “Ano. Já to vidím. Máš v sobě víc ze severu než tvoji bratři.”
“Nevlastní bratři,” opravil ho Jon. Byl trpaslíkovou poznámkou potěšen, ale snažil se nedat to najevo.

Tyrion: “Všichni trpaslíci jsou v očích svých otců bastardy.”

“Dovol mi dát ti v tom případě radu, bastarde,” řekl Lannister. “Nikdy nezapomeň, kdo jsi, protože svět na to nezapomene určitě. Udělej to svou předností a nedopusť, aby to bylo tvou slabostí. Obrň se proti tomu a nikdy to nebude použito k tomu, aby ti to ublížilo.”

Jon neměl náladu na ničí rady. “Co ty víš o tom, jaké to je být bastardem?”
“Všichni trpaslíci jsou v očích svých otců bastardy.”
“Jsi skutečným synem své matky, rozený Lannister.”
“Opravdu?” odvětil trpaslík hlasem plným sarkasmu. “Běž to říct mému otci. Moje matka zemřela, když mne přiváděla na svět, a on si tím nikdy nebyl jistý.”
“Já dokonce ani nevím, kdo moje matka byla,” řekl Jon tiše.
“Nějaká žena… ve chvíli slabosti. Většinou to tak bývá.” Obdařil Jona rošťáckým úsměvem. “Pamatuj si tohle, chlapče. Všichni trpaslíci jsou možná bastardy, ale ne všichni bastardi musí být trpaslíky.” S těmito slovy se otočil a odkráčel zpátky do hodovní síně, pískaje si jakousi melodii. Když otevřel dveře, světlo linoucí se z nich jasně vykreslilo jeho stín přes nádvoří, v tom okamžiku byl Tyrion Lannister obrovský jako král.

Jon Snow a jeho Ghost: direwolf do každé rodiny. Winter is coming.