Bastard

Tuto pasáž ze začátku knihy Hra o trůny mám moc rád: [MARTIN, 2011]

“Ty jsi bastard Neda Starka, viď?”
Jon cítil, jak jím proběhla vlna chladu. Pevně stiskl rty k sobě a neřekl nic. “Urazil jsem tě?” zeptal se Lannister. “Omlouvám se. Trpaslíci neumějí být taktní. Generace ztřeštěných šašků ve strakatých šatech mi vysloužily právo nevkusné se oblékat a pronášet neuvážené věci, které mi přicházejí na mysl.” Zašklebil se. “Ty ale jsi bastard.”
“Lord Eddard Stark je můj otec,” namítl Jon škrobeně.
Lannister pozoroval jeho obličej. “Ano. Já to vidím. Máš v sobě víc ze severu než tvoji bratři.”
“Nevlastní bratři,” opravil ho Jon. Byl trpaslíkovou poznámkou potěšen, ale snažil se nedat to najevo.

Tyrion: “Všichni trpaslíci jsou v očích svých otců bastardy.”

“Dovol mi dát ti v tom případě radu, bastarde,” řekl Lannister. “Nikdy nezapomeň, kdo jsi, protože svět na to nezapomene určitě. Udělej to svou předností a nedopusť, aby to bylo tvou slabostí. Obrň se proti tomu a nikdy to nebude použito k tomu, aby ti to ublížilo.”

Jon neměl náladu na ničí rady. “Co ty víš o tom, jaké to je být bastardem?”
“Všichni trpaslíci jsou v očích svých otců bastardy.”
“Jsi skutečným synem své matky, rozený Lannister.”
“Opravdu?” odvětil trpaslík hlasem plným sarkasmu. “Běž to říct mému otci. Moje matka zemřela, když mne přiváděla na svět, a on si tím nikdy nebyl jistý.”
“Já dokonce ani nevím, kdo moje matka byla,” řekl Jon tiše.
“Nějaká žena… ve chvíli slabosti. Většinou to tak bývá.” Obdařil Jona rošťáckým úsměvem. “Pamatuj si tohle, chlapče. Všichni trpaslíci jsou možná bastardy, ale ne všichni bastardi musí být trpaslíky.” S těmito slovy se otočil a odkráčel zpátky do hodovní síně, pískaje si jakousi melodii. Když otevřel dveře, světlo linoucí se z nich jasně vykreslilo jeho stín přes nádvoří, v tom okamžiku byl Tyrion Lannister obrovský jako král.

Jon Snow a jeho Ghost: direwolf do každé rodiny. Winter is coming.