S tímto příběhem v knize
The Emotional Diet se na 100% shoduji a stejné procesy probíhají v mé hlavě:
[CASHELL, 2009]
Představ si, že se chystáš jít z práce domů a najednou přijde šéf a řekne: "Bohužel máme mimořádnou situaci a budeš tu muset zůstat až do večera". Odpovíš šéfovi, že už máš večer naplánovanou akci s přáteli a dokonce koupené lístky. Shodou okolností jsi jediný, kdo situaci může vyřešit. Hlavou ti proběhne celá řada emocí. Jsi naštvaný, protože nemůžeš jít s přáteli a měl to být tak skvělý večer. Jsi frustrovaný, protože musíš pracovat přesčas. Podíváš se na stůl kolegy a uvidíš velkou mísu s M&Ms. Přesto, že celý den jíš zdravě, natáhneš se a nabereš si plnou hrst lentilek. Samozřejmě jedna nestačí. To by bylo jen "M". Dodávají se v sáčcích, proto se taky jmenují M&Ms. Jedna hrst vede k druhé, dokud není mísa prázdná. Teď se teprve cítíš špatně, protože trčíš v práci a zruinoval sis tak navíc skvěle rozjetou dietu.
Pokušení. Kdo jednu zkusí, už nedá pokoj, dokud není miska prázdná. Obrázek je pouze ilustrační, tolik M&Ms jsem nikdy nesežral.
Co si řekneš? Víš to. Zeptáš se: "Proč jsem to udělal?" Pak se v duchu trestáš za své chování a cítíš vinu, jak jsi selhal. To zasadí ránu nejednomu sebevědomí. Aby toho nebylo málo, založí to základy podmíněné reakci na podobné situace. Vytvořil jsem si spouštěč, který funguje tak, že když příště ucítím podobnou frustraci, sáhnu po M&M nebo jiném druhu čokolády. V opakované situaci už o tom téměř nepřemýšlím, čím častěji to pak opakuji, tím více se to stává mým zvykem - návykem - vzorcem chování.
Moje spouštěče (
anglicky trigger):
- Když jdu hladový z práce, vysednu z vlaku a je to ještě 10min chůze, to přece rychleji uteče s hrozinkami v čokoládě z Lidlu.
- Když jedu na služební cestu, vypadnu z pracovní rutiny a do vlaku se něco dobrého hodí.
- Když jdu z nákupu, ta cesta z TESCO je pořád stejná a většinou tam mají něco dobrého v akci nebo je děsné vedro a ta zmrzlina osvěží.
- Vůbec celý víkend je moc volného času a pokud nemám tolik práce, že nevím, kam dříve, tak to se k tomu něco dobrého hodí.
- V práci po obědě, žaludek je překrvený, hlava upadá do bezvědomí, to chce něčím povzbudit v 3. patře si můžu koupit kaštany v čokoládě a rovnou dvě tyčinky.
A jak, že se takový nežádoucí vzorec rozbíjí? Přečtěte si
27. Martincův zákon: Zákon vzorců »
Žádné komentáře:
Okomentovat