"Vysvětlit současnou krizi, důchody, dluhy státu a napsat to vtipně
je opravdu umění. Autorům této knížky se to podařilo.
Já jsem to alespoň pochopila a současně jsem se i pobavila."
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc.
Všechno je jinak, aneb Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti od manželského analytického dua Pikora, Šichtařová, jsem si koupil na
palmknihy.cz ve formát PDF s DRM. Ovšem i když, to jít nemá, tak po půl hodině snažení jsem to nasoukal do svého Kindle.
Tehdy – v sedmdesátých letech – se prostě pevně věřilo, že umělá výživa je pro miminko to nejlepší možné. Že dítě musí jíst přesně po čtyřech hodinách (a běda, když jí častěji). Kojení by se matka měla pokud možno vyhnout (maminky už většinou nedokázaly vysvětlit, proč se věřilo, že by umělá výživa měla být lepší). A pokud už někdo „náhodou“ kojil (fuj, takové středověké praktiky!), pak si dal velký pozor, aby s tím skončil do tří měsíců. [s14]
Tímto citátem mě autorka, přesvědčila, že se mi bude styl knihy líbit. Kritické myšlení a rozbíjení celospolečenských dogmat, u kterých nikdo neví, proč, ale bude je do roztrhání těla obhajovat.
...systém je ovlivňován jednak růstem produktivity práce v ekonomice a jednak demografickými faktory. Pokud tedy budeme dostatečně zvyšovat produktivitu práce třeba investicemi či technologickým vybavením (prostě namísto vidlí začneme nejprve používat traktory a pak místo traktorů na člověku nezávislé roboty), mohli bychom čistě hypoteticky systém financovat do aleluja. Nicméně vyšší mzdy také v čase vedou k vyšší cenové hladině, tedy k inflaci. Nelze tak spoléhat na to, že vyšší produktivita práce systém vyléčí. Reálně (ve stálých cenách) výnosy ovlivňují hlavně demografické faktory – konkrétně míra porodnosti a migrace. Zatímco porodnost nedokážou politici dlouhodobě výrazně ovlivnit (ačkoliv rádi tvrdí, že postaví víc školek a hned prý budeme
mít víc dětí), mají celkem kontrolu nad migrací. Zavřít ostnatým drátem hranice, nebo naopak ostnatý drát před kamerami přestříhat je trochu snazší než donutit ženy rodit víc dětí. Systém PAYG lze tedy reálně zachránit jen vyšší imigrací. Případná vyšší porodnost generovaná vládními programy podporujícími rodinu bude dlouhodobě spíš jen kapkou moři. [s23]
Bude zajímavé sledovat imigrační politiku. Odkud bude Česká republika přijímat nové obyvatele? Z Ukrajiny, Vietnamu, Afriky? Podle čeho se budou vybírat? Dokáží se asimilovat a budou mluvit český nebo nastanou problémy jako v Německu s Turky a ve Francii s Alžířany?
Kdo v roce 2000 prohlásil, že přijetí eura je nesmysl, byl považován za extremistu. Dnes je proti přijetí eura podle průzkumů veřejného mínění většina společnosti. Veřejné mínění udělalo čelem vzad. [s34]
Časy se mění, lidi se mění, zákony se mění. Změna je nevyhnutelná, a to co vypadalo jako něco nemožného v před 10 lety, je dnes jinak. Nelze s tím bojovat, pouze se přizpůsobit a využít to jako příležitost.
... existují tři základní, vcelku jednoduchá a vzájemně kombinovatelná řešení důchodové reformy jen skrze parametry systému:
- Můžeme snížit důchody.
- Můžeme zvýšit věk odchodu do důchodu.
- A můžeme zvýšit odvody do systému.
Člověk nemusí být génius, aby si všiml, že ani jedno z těchto řešení není populární ani optimální. Mám dojem, že právě pro takový výběr se vžilo v češtině označení „z bláta
do louže“.[s35]
Jednoduché vztahy, ale často se volí čtvrtá cesta - nedělat nic a čekat, že se to nějak zaonačí.
Zde byl již trh víceméně stabilizovaný a lze ho na rozdíl od roku 1995 srovnávat se současností. Od roku 2000 do roku 2009 činil průměrný výnos penzijních fondů jako celku 3,11 % ročně. Za tu
samou dobu činila průměrná meziroční spotřebitelská inflace 2,8 %. Ať počítám, jak počítám, vychází mi to na průměrný roční reálný výnos fondu (se započtením inflace) ve výši 0,3 %. To není zrovna terno. [s40]
Málokdo umí finančně plánovat na 30 let dopředu a kde by se to naučil?
... marketing penzijních fondů. Zkušenost ze světa ukazuje, že se fondy přetahují o budoucí důchodce víc než kohouti na smetišti o nejtlustší kvočnu. To je něco stojí. Jejich marketingová kampaň je tak nákladná, že ukousne značnou část výnosů, která by jinak měla nést zisk důchodcům... je logické čekat, že i u nás v bitvě bude přituhovat a fondy budou vytahovat těžší kalibr. Rozumějme: vyšší náklady na marketing. [s46-47]
Omezit náklady zákonem, jak dále trefně autoři popisují, zvládli jen ve Švédsku, a to není zrovna země, s kterou se svou občanskou disciplínou můžeme srovnávat. Spíše bychom vymysleli hned fígl, jak to všechno legálně obejít.
Původní (notně naivní) předpoklad, když vznikala eurozóna, byl, že investoři budou státní dluhopisy jednotlivých zemí eurozóny považovat za srovnatelné, a tudíž také
výnos těchto dluhopisů bude srovnatelný. Chyba lávky. Například v dubnu 2011 je výnos tříletého německého státního dluhopisu na úrovni 2,085 %, výnos srovnatelného řeckého je „jen lehce“ výš: dosahuje neuvěřitelných 24,153 %! To má být srovnatelný výnos? ... To je úroková sazba, která by u nás již byla považována za sazbu vysoko nad hranicí lichvy. A to je taky úroková sazba, která jasně ukazuje, že svět se bojí rizika – třeba rizika, že pár zemí zbankrotuje.[s58-59]
Vzali byste si takový úvěr nebo raději podstoupili osobní bankrot a oddlužení?
Nabídka potravin tedy víceméně stagnuje, světová populace, a tudíž poptávka po potravinách však jako na potvoru roste. A to ještě nepočítám rádoby ekologickou politiku, jako je výroba těch příšerných biopaliv, ... To nutně musí vést k růstu cen potravin. A tudíž i k růstu inflace. [s59]
Navíc je třeba připomenout, že trh s potravinami je v Evropě pokřiven dotacemi. Ne náhodou bylo Česko rájem bioovocnářů, ale neprodukovalo žádné bioovoce, viz.
Veleba: Někteří ekosadaři využívají unijní dotace, aniž by produkovali ovoce.
Každopádně otázka „Jak se sám zabezpečit na důchod?“ se nám vlastně mění na trochu přesnější otázku „Jak se sám zabezpečit na důchod a překonat přitom inflaci?“ Neboli „Jak našetřené peníze uchovat po dlouhé roky, řekněme po třicet let, tak, aby se inflací neznehodnotily?“ [s60]
Krásný závěr první části knihy.
Další příspěvky ke knize Všechno je jinak:
zdroj: Pikora V. a Šichtařová M. Všechno je jinak aneb Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti. Grada, Praha: 2011, 224 s. ISBN: 978-80-247-4207-6.
"Pocit štěstí odvozený ze splnění cíle je pomíjivý. Většina lidí například věří, že teprve po úspěchu vzniká vnitřní stav, v němž se cítíme šťastní. Například: "Jakmile budu povýšen, budu šťasten." Nebo: "Jakmile se mi podaří splnit prodejní cíl, budu se cítit skvěle." Úspěch je však pohyblivý cíl. Jakmile splníte jeden cíl, laťka dalších cílů se zvedne. [-pn-, 2012]"
Budu šťastný jako dráček Soptík.
Jak často jíte, i když nemáte hlad? Pokud nejste z Vulkánu jako pan Spock, tak si pamatujte: "Nejsme řízení logikou. Jsme řízení emocemi. [CASHELL, 5%]"
Základní akupresní body na které ťukáme dvěma prsty, střídavě levou a pravou rukou. (
Zkuste 3x denně dechová cvičení: 10x hluboký a pomalý nádech a ještě pomalejší výdech. Nakonec se nezapomeňte usmát.
Test porce před jídlem. Objem žaludku je přibližně velký jako pěst a může se roztáhnout až na 4-násobek.
Já si říkal, odkud tu holku znám, a je to skutečně Megan Fox v malém cameo. A nechce se mazlit, zlatokopka jedna.