Změna životního stylu

Snažil jsem se o to už několikráte a selhal téměř po každé. Jak můžu chtít změny po druhých, když to nedokážu u sebe? Mám všechny potřebné informace, zdroje i motivaci. Už se mi povedlo pravidelně cvičit, od listopadu mám osobního trenéra, ale bez změny stravování a hlavně mlsání to nepůjde. Takže jak dostat mého slona pod kontrolu a změnit roky zažité vzorce chování?

Cíl: Jíst večer zdravé věci.

Duolingo a jeho skvělý systém motivace. 18 dní hned po probuzení dám na mobilu jednu lekci. P.S.: Už mám přes 30.

Jak budeme měřit? Stanovím si podmínky:

1. Zdravá svačina kolem 16h. Tedy musím mít v práci 2 svačiny (ovoce a zeleninu). 
2. Jít spát před 22h a jíst zdravě nejpozději 2h před spaním (18-19h). Když jdu spát dříve, tak si ušetřím chutě.
3. V obchodě se vyhnout sekci sladkosti a bílé pečivo. 
4. Žádné dezerty v restauraci s výjimkou Rebio (pouze 1ks/týdně).

Základní poučka managementu změny zní: "Musíte nasměrovat jezdce, motivovat slona a zformovat cestu [HEATH a HEATH, 2011:k1]."
Abych udržel slona na cestě, budu potřebovat nějaké mrkvičky. Cestu uklidím tak, že nebudu chodit na místa, která budou pokušením a hlavně se musím vyhnout pocitu hladu.  Hlavní mrkvičkou mi bude tvorba řetězu v coach.me. Už jsem si to dříve zkusil a když je dobrá konstelace, tak to skvěle funguje.

Tajnou přísadou úspěchu je, že prvních 30 dní tvorby zvyku není pozornost tříštěna na jiné snahy. Dříve tohle byl právě můj kámen úrazu. Snažil jsem se změnit strašně moc a hned. Jak to dopadlo, je asi zřejmé, skončil jsem dříve než jsem začal. Další změna je v rozsahu změny. Je definována ve 4 bodech. Nepočítám kalorie, je mi celkem jedno kolik gramů proteinu do sebe dostanu. Cíl je malá změna a trpělivost. Pokud se něco nepovede nebo člověk sejde na scestí, je hlavní se vrátit do sedla a nepatlat se v tom, co se nepovedlo. Když se zaměřím na to, co se povedlo, i když jsou úspěchy nepatrné, dostanu se zase o kousek dál.

Můj řetěz v Coach.me k 25. únoru 2015.

Mým cílem už není dokonalost, ani žádný perfekcionismus, ale neustálá cesta vpřed. Uvědomil jsem si to opět při jednom tréninku na běžeckém trenažeru. Trenér mě hecoval, abych jej šel ve vyšším tempu než jsem původně chtěl. Šlo to, ale jen 20min. Pak začaly tuhnout nohy, ozývaly se klouby a v tom tempu (10km/h) jsem to neuměl uvolnit a odpočinout si. Ještě pár dní po tomto experimentu se necítím dobře. Nechci být v cíli první, ale chci se tam vůbec dostat.