Proč mám rád Hru o trůny

Krátká esej o mé lásce ke Legendě ledu a ohně, kterou mnozí znají jako Hru o trůny.

Hru o trůny jsem začal sledovat v době, kdy byla venku asi druhá epizoda první série. Byla to láska na první pohled. Možná i poslech, úvodní titulky jsou prostě umělecké dílo. Není divu, že má seriál tolik fanoušků a velké množství podcastů, které dílo probírají velmi zevrubně. Nesmí se pak zapomínat, že autor stále žije a chybí dopsat dvě knihy, aby byl příběh zakončen. To je na tomto fenoménu asi nejzajímavější, točili byste středověký fantasy seriál podle knižní série, která je hotová pouze z jedné poloviny?

Tým seriálu HBO Game of Thrones zleva: Michelle Fairley (Catelyn Stark), Maisie Williams (Arya Stark), Sophie Turner (Sansa Stark), Kit Harington (Jon Snow), George R.R. Martin (autor knižní předlohy na železném trůnu), Nikolaj Coster-Waldau (Jaime Lannister),  Peter Dinklage (Tyrion Lannister), Lena Headey (Cersei Lannister) a tvůrci a producenti seriálu David Benioff and D. B. Weiss.

Asi nejvíce mě při druhém poslechu prvních dvou dílů fascinuje, jak je kniha propracovaně napsaná. Na každé stránce je hromada detailů, které postupně do sebe zapadají. Například když je v King's Landing turnaj na oslavu Eddarda Starka (Ned) jako nového Hand of King, tak jsou jen tak mimochodem zmíněna některá jména, která se zdají v ten okamžik naprosto bezvýznamná. Střelecký turnaj vyhraje nějaký Anguy a hromadné souboje (melee) Thoros of Myr, jež jest znám svým trikem s hořícím mečem. Na první čtení vám tato informace zcela zanikne v rámci děje. Celý turnaj sledujeme z pohledu Sansy Stark. Čtenář tedy dostává pouze informace, které Sansa vidí a slyší a v podobě, jak je vnímá. S Anguy a Thorosem se pak setká Arya mnohem a mnohem později. V seriálu je pak skvělá scéna, když Arya zkříží meč s Thorosem, aniž tuší jak silného protivníka si vybrala. Arya je moje nejoblíbenější postava a rád bych se jí věnoval příště samostatně.

Dostáváme k další silné stránce knihy, jedná se vlastně o detektivní příběh. Ned přijíždí do King's Landing vyšetřovat smrt svého předchůdce a mentora Jona Arryna. Čtenář tak vidí a slyší, to co vidí a slyší on. Podobně pak rozplétá záhady Tyrion Lanister.

Asi nejpatrnější je styl vyprávění, když sledujeme bitvu ve Whispering Woods z pohledu Catelyn Stark. Velmi věrně je to zachyceno i v seriálu. Catelyn vše sleduje zpovzdálí a bezpečí, popisuje jen atmosféru a co slyší, scéna vrcholí příjezdem jejího syna Robba se zajatým Jaimem Lannisterem. Odborně se tomu říká PoW (Point of View - úhel pohledu).

Vše co vidíme z bitvy ve Whispering Woods. Catelyn je na kopci v zpovzdálí na koni a po bitvě se setká se svým synem a dovídáme se podrobnosti. Funguje to skvěle. [autor: Mathia Arkoniel, 2011]

Na první čtení je střídání PoW kapitol velmi bolestivé. Čtenář se zanoří do děje a následně je přesunut o tisíce kilometrů daleko a dostane se do kůže Daenerys Targaryen a její dějové linky. Ale po podrobnějším zkoumání má každá kapitola smysl a je uzavřená, není tam žádná jalová vata. Až na na jednu maličkost, a to je posedlost jídlem, která při pohledu na fyziognomii autora má své kouzlo. Tento food fetish je velmi milý a když si je toho čtenář vědom, tak si jej i vychutná.

Pro mnoho lidí je hodně těžké pojmout velké množství jmen a míst, které se v knize objevují. Pokud pak sledují seriál, chce to skutečně investovat pozornost. Pamatuji si na poslech prvního podcastu After Buzz, kde moderátoři měli se jmény zpočátku obrovské problémy, ale postupně se s nimi seznámili a už to nikomu ani nepřišlo, jako něco těžkého.

Hru o trůny miluji, protože při každém čtení, i při každém sledování seriálu objevím něco nového, překvapivého. Taky si jako mnoho čtenářů říkám, kdo je matka Jona Snowa a kdo budou tři dračí jezdci. Mimochodem teorie o původu Jona Snowa je asi nejdiskutovanější mezi fanoušky na internetu a jen na autorovi záleží, jestli zůstane záhadou navždy.

Dovětek 

Inspirace napsat tento příspěvek přišla díky Kenneth Lopezovi a jeho esejím na Cripples, Bastards and Broken Things. Svět Hry o trůny mě naplňuje a často o něm přemýšlím, ale ve svém okolím znám jen málo takových nadšenců/geeků jako jsem já. Píšu to pro sebe a protože to tak cítím. Viděl jsem 2x všechny epizody a četl/poslouchal jsem všechny knihy. Navíc jsem věnoval mnoho hodin různým podcastům. Trochu mi dělá problém český překlad a reinterpretace jmen a názvů, protože jsem vše četl a sledoval v angličtině.

Začarovaný kruh emočního jezení

S tímto příběhem v knize The Emotional Diet se na 100% shoduji a stejné procesy probíhají v mé hlavě: [CASHELL, 2009]

Představ si, že se chystáš jít z práce domů a najednou přijde šéf a řekne: "Bohužel máme mimořádnou situaci a budeš tu muset zůstat až do večera". Odpovíš šéfovi, že už máš večer naplánovanou akci s přáteli a dokonce koupené lístky. Shodou okolností jsi jediný, kdo situaci může vyřešit. Hlavou ti proběhne celá řada emocí. Jsi naštvaný, protože nemůžeš jít s přáteli a měl to být tak skvělý večer. Jsi frustrovaný, protože musíš pracovat přesčas. Podíváš se na stůl kolegy a uvidíš velkou mísu s M&Ms. Přesto, že celý den jíš zdravě, natáhneš se a nabereš si plnou hrst lentilek. Samozřejmě jedna nestačí. To by bylo jen "M".  Dodávají se v sáčcích, proto se taky jmenují M&Ms. Jedna hrst vede k druhé, dokud není mísa prázdná. Teď se teprve cítíš špatně, protože trčíš v práci a zruinoval sis tak navíc skvěle rozjetou dietu.

Pokušení. Kdo jednu zkusí, už nedá pokoj, dokud není miska prázdná. Obrázek je pouze ilustrační, tolik M&Ms jsem nikdy nesežral.

Co si řekneš? Víš to. Zeptáš se: "Proč jsem to udělal?" Pak se v duchu trestáš za své chování a cítíš vinu, jak jsi selhal. To zasadí ránu nejednomu sebevědomí. Aby toho nebylo málo, založí to základy podmíněné reakci na podobné situace. Vytvořil jsem si spouštěč, který funguje tak, že když příště ucítím podobnou frustraci, sáhnu po M&M nebo jiném druhu čokolády. V opakované situaci už o tom téměř nepřemýšlím, čím častěji to pak opakuji, tím více se to stává mým zvykem - návykem - vzorcem chování.

Moje spouštěče (anglicky trigger):

1. Když jdu hladový z práce, vysednu z vlaku a je to ještě 10min chůze, to přece rychleji uteče s hrozinkami v čokoládě z Lidlu.
2. Když jedu na služební cestu, vypadnu z pracovní rutiny a do vlaku se něco dobrého hodí.
3. Když jdu z nákupu, ta cesta z TESCO je pořád stejná a většinou tam mají něco dobrého v akci nebo je děsné vedro a ta zmrzlina osvěží.
4. Vůbec celý víkend je moc volného času a pokud nemám tolik práce, že nevím, kam dříve, tak to se k tomu něco dobrého hodí.
5. V práci po obědě, žaludek je překrvený, hlava upadá do bezvědomí, to chce něčím povzbudit v 3. patře si můžu koupit kaštany v čokoládě a rovnou dvě tyčinky.

A jak, že se takový nežádoucí vzorec rozbíjí? Přečtěte si 27. Martincův zákon: Zákon vzorců »

35. Martincův zákon: Zákon sklizně

Při čtení 21 Days to An Incredible Life [BHARWANI, 2013:ch15] mě zaujal tento citát G. D. Boardmana.

The law of the harvest is to reap more than you sow.

• Sow an act, and you reap a habit; 
• sow a habit, and you reap a character; 
• sow a character, and you reap a destiny.

Zákon sklizně znamená: skliď více než zaseješ.

• Zasej čin a sklidíš zvyk; 
• zasej zvyk a sklidíš charakter (povahový rys); 
• zasej charakter a sklidíš osud. 

Možná si vzpomenete na přísloví: Ubi sementem feceris, ita mettes – Jak zaseješ, tak sklidíš. Nebo dramatičtější variantu Qui ventum seminat, turbinem metet – Kdo seje vítr, sklidí bouři.

Kdo to byl G. D. Boardman (1828-1903)

Boardman byl američan, který se narodil v Barmě jako syn baptistických misionářů. V r. 1855 se stal pastorem v Jižní Karolíně, ale kvůli svým názorům na otroctví se krátce poté přesunul více na sever. Působil ve státě New York a Philadelphia, v r. 1899 založil Pennsylvánskou univerzitu. Proslavil jej sborník jeho přednášek pokrývající celý objektivní výklad (exegeze) Bible. [Wikipedia].