Příběh má i povedené komiksové zpracování, které je v českém překladu.První, co mě při čtení napadlo, byly knihy Miroslava Žambocha. Temné středověké fantasy s hlavním hrdinou, který je na první pohled outsider, ale má skryté silné stránky, které v pravý čas vyjdou najevo. Jak takovou povídku začít? Kopání hrobu v dešti. Čtenář dostane od Martina vše, co očekává: nepřeberné množství postav s neuvěřitelnými detaily, popis rytířského turnaje, heraldickou výpravu po části Westerosu, chutné klobásy spláchnuté rohem piva a zjistí, co je to "kropáč".
Pokud jste povídku nečetli, nečtěte dále. Je lepší nevědět hlavní zápletku.
Příběh začíná velmi jednoduše a na nic si nehraje, závěr je pak poněkud opulentně hektický, jeden, aby si to kreslil, kdo je kdo. Tento fakt umožňuje povídku číst opakovaně a pokaždé objevit něco nového. Jak se tedy povídka propojuje se "současností" ve Hře o trůny?
Duncan the Tall
- Historický velitel královské hlídky jako jeho následníci Jaime Lannister a Barristan Selmy, který jej dokonce porazil v pokročilém věku v turnaji.
- Spekulativní otec Hodora. V Tanci draků Bran Stark ve své vizi vidí štíhlého hnědovlasého rytíře, který líbá dívku a je stejně vysoký jako Hodor.
- Jeho štít je zaznamenán v Hostině pro vrány, kde je umístěn ve zbrojnici hradu, kde vyrůstala Brienne. Její výška a fyzická zdatnost je také předmětem častých spekulací o jejím původu.
Egg / Aegon V
- Mladší bratr mistra Aemona, kterého potká Jon Snow v Noční hlídce.
- Pradědeček Daenerys Targaryen.
- Má oholenou hlavu jako Varys.
Jak to vidí Kateřina Diasová?
Kačka nečetla knihy, pouze zná seriálové zpracování Hry o trůnu. Napsala svůj dojem z povídky.
Martinova sbírka povídek s názvem Rytíř sedmi království, nás přenáší do doby ještě před jeho Hry o trůny. Dostáváme se tedy zhruba 100 let do minulosti. Rytířská čest má stále nějakou váhu a lordi nebojují o místo na železném trůnu, ale pro zábavu a hrdost. Králem Západozemí je Aerys I, představitel slavného rodu Targaryenů, vládnoucích po několik generací. Tentokrát však králové nestrhávají čtenářovu plnou pozornost na sebe. Hlavní postavou je Dunk, potulný rytíř.
Povídka začíná, když mladý Dunk pohřbívá starého rytíře, svého učitele, kterému byl panošem mnoho let. Dunk se rozhoduje pokračovat na své pouti jako potulný rytíř, to byla jediná věc, kterou se po celý svůj život učil. Cíle má však vyšší, než jeho učitel. Dunk by ze sebe rád shodil nepohodlí potulného rytíře, a stal se rytířem ve službách některého lorda. To by mu zajistilo pravidelnou střechu nad hlavou, plný žaludek i víc peněz. Pln očekávání se tak vydává do blízkého Ashfordu, zúčastnit se nastávajícího turnaje.
Už na začátku lze z Martinova psaní cítit jeho mistrovské přizpůsobování jazyka postavě. Z Myšlenek hlavní postavy i z přímé řeči se dozvídáme, že je Dunk sice člověk jednoduše smýšlející avšak s laskavým srdcem. Míří vysoko, ale stále jej shledáváme pokorným.
Když Dunk přijíždí do Ashfordu dýchne na nás z knihy Martinův smysl pro detail. Čeká nás několik stran popisů jednotlivých rodů. Dočítáme se o starých dobrý Baratheonech nebo Lannisterech. Spisovatel nás však zahlcuje i dalšími Jmény lordů z rodů, které nezazněli ani ve Hrách o trůny. Dozvídáme se přesné popisy rodových barev a znaků, plápolajících vlajkách. Nepozornému čtenáři se z toho tak snadno zamotá hlava, není schopen se zorientovat ve spleti nových jmen, natož v erbech lordů.
V Ashfordu Dunk získává ne jen drzého panoše Egga, ale také nachází zálibu k dívce Tanselle. První překážkou mu však je neschopnost prokázat svůj rytířský titul. Zádrhel připadne čtenáři zprvu naprosto zbytečný. Netrpělivě čekáme na bojové pasáže, které jsou stále v nedohlednu. Umí Dunk vůbec bojovat? Nebo jen dostane na frak jako spousta jiných Martinových hlavních hrdinů? Naštěstí se však, Dunk, ve snaze obhájit svůj titul, potkává s koruním princem Baelorem Targaryenem, který si okamžitě získává srdce čtenáře.
Povídka je zhruba v polovině, když se konečně začteme do scény prvního souboje. Pokud jste čtenářem Her o Trůny, začátek souboje je zklamáním. Postrádá zbytečná krveprolití a jeví se jako zábavný wrestling. Celé je to však spisovatelovo vyjádření kontrastů. Po veselém souboji udatných rytířů na scénu přijíždí princ Aerion, záporná postava povídky, která na turnaji ztropí paseku, jak se patří.
Po té co Dunk zachrání dívku Tansellu ze spárů krutého Aeriona, je odsouzen za napadení královské krve. Dostáváme se tak nejen k hlavní zápletce, ale navíc k nečekanému zvratu. Dozvídáme se, že mladý panoš Egg, je ve skutečnosti princem Aegonem Targaryenem, bratrem zlého Aeriona. Ucházejícího souboje se nakonec přece jen dočkáme. Dunk je nucen spolu s šesti rytíři bojovat proti sedmi protivníkům, aby před bohy obhájil svou nevinu. To se mu také podaří a příběh by mohl skončit happyendem kdyby nebylo tragické události. V boji zemře chrabrý princ Baelor.
Spisovatel vkládá do svého díla prvotřídní vyjádření dobra a zla. Na jedné straně je tu například postava prince Baelora, vyjadřující čest, dobro, rytířskost a spravedlnost. Na straně druhé máme Aeriona, ztělesňujícího brutalitu a staré známé Targaryenské šílenství. George Martin pracuje s emocí čtenáře, jeho umění vyvolat odpor a pohoršení je legendární, stejně jako jeho schopnost ohromit čtenáře velkolepým zvratem událostí.
Kačka nečetla knihy, pouze zná seriálové zpracování Hry o trůnu. Napsala svůj dojem z povídky.
Martinova sbírka povídek s názvem Rytíř sedmi království, nás přenáší do doby ještě před jeho Hry o trůny. Dostáváme se tedy zhruba 100 let do minulosti. Rytířská čest má stále nějakou váhu a lordi nebojují o místo na železném trůnu, ale pro zábavu a hrdost. Králem Západozemí je Aerys I, představitel slavného rodu Targaryenů, vládnoucích po několik generací. Tentokrát však králové nestrhávají čtenářovu plnou pozornost na sebe. Hlavní postavou je Dunk, potulný rytíř.
Povídka začíná, když mladý Dunk pohřbívá starého rytíře, svého učitele, kterému byl panošem mnoho let. Dunk se rozhoduje pokračovat na své pouti jako potulný rytíř, to byla jediná věc, kterou se po celý svůj život učil. Cíle má však vyšší, než jeho učitel. Dunk by ze sebe rád shodil nepohodlí potulného rytíře, a stal se rytířem ve službách některého lorda. To by mu zajistilo pravidelnou střechu nad hlavou, plný žaludek i víc peněz. Pln očekávání se tak vydává do blízkého Ashfordu, zúčastnit se nastávajícího turnaje.
Už na začátku lze z Martinova psaní cítit jeho mistrovské přizpůsobování jazyka postavě. Z Myšlenek hlavní postavy i z přímé řeči se dozvídáme, že je Dunk sice člověk jednoduše smýšlející avšak s laskavým srdcem. Míří vysoko, ale stále jej shledáváme pokorným.
Když Dunk přijíždí do Ashfordu dýchne na nás z knihy Martinův smysl pro detail. Čeká nás několik stran popisů jednotlivých rodů. Dočítáme se o starých dobrý Baratheonech nebo Lannisterech. Spisovatel nás však zahlcuje i dalšími Jmény lordů z rodů, které nezazněli ani ve Hrách o trůny. Dozvídáme se přesné popisy rodových barev a znaků, plápolajících vlajkách. Nepozornému čtenáři se z toho tak snadno zamotá hlava, není schopen se zorientovat ve spleti nových jmen, natož v erbech lordů.
V Ashfordu Dunk získává ne jen drzého panoše Egga, ale také nachází zálibu k dívce Tanselle. První překážkou mu však je neschopnost prokázat svůj rytířský titul. Zádrhel připadne čtenáři zprvu naprosto zbytečný. Netrpělivě čekáme na bojové pasáže, které jsou stále v nedohlednu. Umí Dunk vůbec bojovat? Nebo jen dostane na frak jako spousta jiných Martinových hlavních hrdinů? Naštěstí se však, Dunk, ve snaze obhájit svůj titul, potkává s koruním princem Baelorem Targaryenem, který si okamžitě získává srdce čtenáře.
Povídka je zhruba v polovině, když se konečně začteme do scény prvního souboje. Pokud jste čtenářem Her o Trůny, začátek souboje je zklamáním. Postrádá zbytečná krveprolití a jeví se jako zábavný wrestling. Celé je to však spisovatelovo vyjádření kontrastů. Po veselém souboji udatných rytířů na scénu přijíždí princ Aerion, záporná postava povídky, která na turnaji ztropí paseku, jak se patří.
Po té co Dunk zachrání dívku Tansellu ze spárů krutého Aeriona, je odsouzen za napadení královské krve. Dostáváme se tak nejen k hlavní zápletce, ale navíc k nečekanému zvratu. Dozvídáme se, že mladý panoš Egg, je ve skutečnosti princem Aegonem Targaryenem, bratrem zlého Aeriona. Ucházejícího souboje se nakonec přece jen dočkáme. Dunk je nucen spolu s šesti rytíři bojovat proti sedmi protivníkům, aby před bohy obhájil svou nevinu. To se mu také podaří a příběh by mohl skončit happyendem kdyby nebylo tragické události. V boji zemře chrabrý princ Baelor.
Spisovatel vkládá do svého díla prvotřídní vyjádření dobra a zla. Na jedné straně je tu například postava prince Baelora, vyjadřující čest, dobro, rytířskost a spravedlnost. Na straně druhé máme Aeriona, ztělesňujícího brutalitu a staré známé Targaryenské šílenství. George Martin pracuje s emocí čtenáře, jeho umění vyvolat odpor a pohoršení je legendární, stejně jako jeho schopnost ohromit čtenáře velkolepým zvratem událostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat