![Pomeranc](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcNV6vJV8tdELPJHpMy9CbWamTumTzDj7hKcvPNlfwmyGi8mWNaGwePI9U_MtRIVEPUlVT4Gm0YKriYJGRShaXxSI92fR5aqkIGwtt2gmeJx5snN8r9UM0JLJ_Hs_La5R-z3x1flyxWho/s320/orange-juice-fast-orange.jpg)
Co děláme, když nevíme, co máme dělat?
Dokáže si člověk vytvořit sám zadání pro svou práci, aniž by mu musel někdo pořád říkat, co, kdy a jak má dělat?
Nebo potřebuje uklizenou cestičku bez jediného kamínku a kojeneckou výživu, kterou jim sami podáváme?
Provokujte své lidi, aby si dokázali nalézt sami svůj pomeranč a oloupat si jej!
Abu ibn Abbas vyprávěl svým žákům příběh o velbloudovi, který nestál za povšimnutí a vlastně bylo zbytečné o něm vyprávět nějaký příběh. Žáci nerozuměli významu jeho slov, byli zmateni, popuzeni a jeden z nich povstal a promluvil za nespokojence: "Mistře, vyprávíš nám příběhy, ale nikdy nám neodhalíš smysl."
Abu ibn Abbasovi se zajiskřilo v očích: "A jak by se tobě líbilo, kdyby ti někdo nabídl pomeranč, který už před tím předžvýkal?"
Zdroj: Hroník, F., Manažerské příběhy, Brno 2007, MotivPress, ISBN 978-80-239-9344-8.
Žádné komentáře:
Okomentovat