Zaseknul jsem se, ba co víc, udělal jsem dva kroky zpět. Skončil mi dvouměsíční silový cyklus. Už poslední týden jsem opustil svou stravu založenou na bílkovinách a tucích. A co udělal můj slon? Chtěl okamžitě vyzkoušet všechny dobroty, které jsem 2 měsíce ignoroval, jestli jsou stále tak dobré. Váha záhy skočila zpět nad 100 kg, začal jsem být permanentně unavený, každý trénink byl utrpění a vůbec se mi nechtělo dělat nic navíc. Zažil jsem po hodně dlouhé době pocit přesycení ze sacharidů.
Před rokem touto dobou jsem trénoval dvoufázově a připravoval se na závod na 6km, který jsem chtěl zaběhnout pod 30min. Poslední dny se však cítím slabý, bolavý a vyhořelý. Kyvadlo se vychýlilo tvrdě na opačnou stranu.
Minulý týden ve středu jsem si při dynamickém tréninku zatím nejvíce namohl břišní svaly. Ten trénink byl dynamický z mého pohledu, podle trenéra Lukáše to bylo hrozné. V pátek jsem dal ještě trénink s šetřením břicha. Čekal jsem, že to přejde přes víkend a ono nic. Tak vytrvalou svalovou bolest jsem neměl ani u stehen po dřepech. Dnes ráno jsem šel trénink raději sám. Dal jsem ruce, ale přesto cviky s jakýmkoliv tlakem na břicho byly konečná. Lukáš mi dal radu: "Hele sepiš si článek o tom, kam ses posunul, proč si začal cvičit a proč bys měl cvičit dál a co je principem správné cvičící cesty .... Pak si ho přečti 30x dokola a pak si popovídáme."
Kam jsem se posunul?
Sice jen na krátce, ale dostal jsem se na váhu z roku 2006. Dokázal jsem zaběhnout 10km k 50min. Srovnal jsem jaterní testy a cholesterol v krvi, moje lékařka měla konečně radost. Zvednu svou váhu a udělám shyb. Zažil jsem chvílemi pocit, že mám tělo pod kontrolou a proudí v něm síla. To vše bez vážnějšího zranění a nebyl jsem téměř nemocný.
Proč jsem začal cvičit?
Nebyl jsem spokojený s tím jak jsem vypadal, jak jsem se cítil. Věděl jsem, jaké to je být ve formě, ale zoufale dlouho jsem ten pocit nezažil. V práci jsem byl unavený a věděl jsem, že když jsem v minulosti pravidelně běhal, měl jsem energie na rozdávání. Už mě nebavilo po práci a vyčerpávající večeři spadnout do postele a při puštěné televizi upadnout do nevědomí.
Proč bych měl cvičit dál?
Takovým testem byl jeden pocit, který se mi vryl hluboko do paměti. Byl podzim, ještě jsem vesloval a šel večer potmě z tréninku. Najednou jsem se rozběhl a odrazil se, vše fungovalo a cítil jsem obrovskou sílu v odrazu, ladný dopad a vše bylo snadné - byl jsem jen já. Chtěl bych měl mít úplnou kontrolu nad svým tělem. Lokty by mě neměly limitovat, když se chci zvednout a běžet hodinu by mělo být naprosto přirozené. Největší problém by měly být odřené bradavky a ne bolest spojená s mizernou fyzickou kondicí. Chci se ráno vzbudit plný energie a i když bude něco bolet, tak vím proč, ale nebrání mi to v tom, abych dělal to, co mě baví.
Co je principem správné cvičící cesty?
Trvale udržitelný životní styl. Jak se cítím při vyšší zátěží - tréninku, je takový lakmusový papírek. Kdybych nesportoval, nemusel bych si těchto projevů vůbec všimnout, protože by je kryla slast ze sladkostí a můj stav by se daleko později konfrontoval s realitou. Tím, že cvičím, mám určitý režim, kterého se můžu držet a opřít se o něj. Cvičení by mělo nabíjet a ne vysávat, proto je potřeba správně a dostatečně jíst. Extrémy jsou dobré jako berlička, aby se člověk odrazil dál, ale nejsou dlouhodobě udržitelné. Strava nelze přecvičit, proto je potřeba rozumně jíst a vybudovat si udržitelné stravovací návyky, které nepůjde jen tak narušit.
Doplněno 18.8.: Dostal jsem k textu doplňující otázky od Lukáše:
Co čekat a co je realita?
Moje poslední 2 roky podle Runkeeper. Osa X je vadná, protože ukazuje špatný popis u prvních dvou grafů. První graf je vývoj hmotnosti ze 118kg na 100kg. Druhý graf je podíl hmotnosti tuku v těle z 35% na 26%. Poslední graf jsou spálené kalorie za kalendářní měsíc.
