Bastard

Tuto pasáž ze začátku knihy Hra o trůny mám moc rád: [MARTIN, 2011]

“Ty jsi bastard Neda Starka, viď?”
Jon cítil, jak jím proběhla vlna chladu. Pevně stiskl rty k sobě a neřekl nic. “Urazil jsem tě?” zeptal se Lannister. “Omlouvám se. Trpaslíci neumějí být taktní. Generace ztřeštěných šašků ve strakatých šatech mi vysloužily právo nevkusné se oblékat a pronášet neuvážené věci, které mi přicházejí na mysl.” Zašklebil se. “Ty ale jsi bastard.”
“Lord Eddard Stark je můj otec,” namítl Jon škrobeně.
Lannister pozoroval jeho obličej. “Ano. Já to vidím. Máš v sobě víc ze severu než tvoji bratři.”
“Nevlastní bratři,” opravil ho Jon. Byl trpaslíkovou poznámkou potěšen, ale snažil se nedat to najevo.

Tyrion: “Všichni trpaslíci jsou v očích svých otců bastardy.”

“Dovol mi dát ti v tom případě radu, bastarde,” řekl Lannister. “Nikdy nezapomeň, kdo jsi, protože svět na to nezapomene určitě. Udělej to svou předností a nedopusť, aby to bylo tvou slabostí. Obrň se proti tomu a nikdy to nebude použito k tomu, aby ti to ublížilo.”

Jon neměl náladu na ničí rady. “Co ty víš o tom, jaké to je být bastardem?”
“Všichni trpaslíci jsou v očích svých otců bastardy.”
“Jsi skutečným synem své matky, rozený Lannister.”
“Opravdu?” odvětil trpaslík hlasem plným sarkasmu. “Běž to říct mému otci. Moje matka zemřela, když mne přiváděla na svět, a on si tím nikdy nebyl jistý.”
“Já dokonce ani nevím, kdo moje matka byla,” řekl Jon tiše.
“Nějaká žena… ve chvíli slabosti. Většinou to tak bývá.” Obdařil Jona rošťáckým úsměvem. “Pamatuj si tohle, chlapče. Všichni trpaslíci jsou možná bastardy, ale ne všichni bastardi musí být trpaslíky.” S těmito slovy se otočil a odkráčel zpátky do hodovní síně, pískaje si jakousi melodii. Když otevřel dveře, světlo linoucí se z nich jasně vykreslilo jeho stín přes nádvoří, v tom okamžiku byl Tyrion Lannister obrovský jako král.

Jon Snow a jeho Ghost: direwolf do každé rodiny. Winter is coming.

Jak jsem propadl Enderovi

Asi bych měl napsat: jak jsem propadl Orson Scott Cardovi. Začalo to cestou do kina na Enderovu hru (Ender's Game, USA, 2013). Z ukázek jsem o filmu věděl jen, že se jedná film o nějaké škole ve vesmíru a že tam hraje rozpadající se Harrison Ford. Z klíčové zápletky jsem byl nádherně vyveden z míry. Dokonale mě to dostalo, tak dobře a originálně napsaný sci-fi příběh je něco, po čem jsem toužil od Dobrodružství Milese Vorkosigana. Okamžitě jsem si začal zjišťovat více o autorovi a knižní předloze. K mému velkému překvapení, jednalo se o vstupní dílo do celého světa Enderova vesmíru. Stáhl jsem si tedy nějaký balík audioknih a říkal si, odkud začít? Předlohu filmu jsem nechtěl znovu poslouchat, tak jsem se vydal k dílu, který podle všeho "navazoval".

Ender's jeesh: Ender Wiggin (USA/Polsko - Asa Butterfield); spodní řada zleva: Alai (Severní Afrika - Suraj Partha), Petra Arkanian (Armenie - Hailee Steinfeld), Bean (Řecko - Aramis Knight).

Mluvčí za mrtvé (Speaker for The Dead, 1986) navazuje na Enderovu hru po 3tis. letech, úvod je trochu rozvláčný, ale na to si člověk musí u Carda zvyknout, navíc se to nakonec vyplatí. Hltal jsem to, kdykoliv jsem někam šel nebo cestoval. Jako třešinka nakonec, je doslov autora k audiobooku, kdy jsem se dozvěděl o tom všem, jak to vlastně začalo daleko více. Card začal povídkou, kterou postupně upravoval a doplňoval o další knihy. Jelikož měl autor blízký vztah  k divadlu, tak právě audiobook dává knihám asi to nejlepší možné podání, protože styl psaní je založen zejména na dialozích. Obzvláště se mi líbila myšlenka, že děti mohou byt nejlepší velitele ve vesmírných válkách, protože se dostanou velmi rychlé ze Země a nejsou vázání "pozemským" - na gravitaci založeném myšlením.

Takto nějak si lze představit Pequeniny podle komiksu na námět knihy Mluvčí za mrtvé.

Postupně jsem dočetl Enderův příběh až nakonec. Kam se vrhnout potom dále? Na Stínovou sérii. Enderův stín (Ender's Shadow, 1999). Série se točí kolem Fazolka (Bean), který byl s ním v bojové škole a dostal se do Enderovi "jeesh" (musím se podívat, jak se to přeložilo do češtiny). Už jsem slyšel, že je celkem populární napsat k úspěšné knize, celý příběh znovu z pohledu jiné postavy, ale nedokázal jsem si představit, jak moc by mě to bavilo. Spadla mi čelist. Příběh Fazolka, byl úžasný a vůbec nevadilo, že jeho půlka kopíruje Enderovu hru, ale z jiného pohledu. Kniha má obrovskou přidanou hodnotu, díky času, který jsem do knížek investoval. Card právě použil tyto dvě knihy pro psaní scénáře pro Enderovu hru.

Když už jsem si myslel, že to nemůže být ještě lepší, přišla na řadu kniha povídek. První setkání (First Meetings, 1999-2003) obsahuje čtyři povídky, které Enderovu světu doplňují další dimenzi. Nejvíce mě dostala povídka Investiční poradce (Investment Counselor, 1999), hltal jsem slovo za slovem. Pamatuji si, že když jsem tu povídku poslouchal, zrovna jsem čekal na zpožděný vlak v Bratislavě na nádraží. Takže Bratislava hlavná stanica bude asi už navždy spojena s Cardovými knihami.

Kniha Shadows in Flight má naprosto kouzelné ilustrace, stáhl jsem si nekompletní audiobook a tak jsem si posledních pár kapitol dočetl. Jak můžete vidět, tak Fazolek nám pěkně vyrostl.

Card knihy stále píše a řada autorů přispívá do jeho světa vlastními povídkami. Těším se na pokračování Fazolkova příběhu po Shadows in Flight (2012), už je to hodně hard-core sci-fi. V současnosti poslouchám Earth Unaware (2012). Děj dokumentuje první invazi. Mimo mladičkého Mazera Rackhama nemá kniha s pozdější ságou žádné spojení, ale baví mě poslouchat zdánlivě samostatné příběhy, které se pak uzavírají a dodávají četní/poslechu své svérázné kouzlo.