Doutníky, hamburgery a zabíjení Božství

Dnes to bude trochu ze široka, abych se dostal k podstatě příspěvku. Použiji k tomu úryvek z knížky Svět bez hranic od Joe Vitale.

Dr. Hew Len (na fotce vpravo): "Jídlo není nebezpečné. Nebezpečné je to, co si o něm myslíš." (vlevo Joe Vitale autor knihy Svět bez hranic)

Jednoho dne si chtěl Dr. Hew Len dát něco k jídlu. Byl pondělní večer. Byli jsme v malém městečku, kde jsou všichni o víkendu v zaměstnaní službami pro turisty a v pondělí mívají často zavřeno, aby si odpočinuli a nabrali síly. Otevřeno měli na jediném, mě známém místě, v kiosku s hamburgery, který se jmenoval Burger Barn. Nechtěl jsem se o tomto podniku ani zmínit, neboť jsem si myslel, že Dr. Hew Len nebude mít chuť na nezdravé jídlo. Navíc jsem se při svém novém životním stylu a nových stravovacích návycích neodvážil ani přiblížit někam, kde se podává rychlé občerstvení. Nicméně jsem mu o tom řekl.
"Hamburger, to zní výtečně!" řekl Dr. Hew Len s nadšením.
"Jsi si jistý?" zeptal jsem se.
"Ano, jistě! Miluji dobrý hamburger."
Odjeli jsme tam. Zaparkovali jsme před podnikem, vešli dovnitř a posadili se. Příliš zdravých jídel na menu nenabízeli.
"Dám si dvojitou porci masa, dvojitý cheese bruger v bílé žemli," poručil si Dr. Hew Len.
Byl jsem v šoku. Myslel jsem, že takové jídlo může přivodit infarkt. Maso? Sýr? A bílá žemle? Nemohl jsem tomu věřit. Také jsem nemohl uvěřit tomu, že jsem si objednal totéž. řekl jsem si, že pokud je to dobré pro šamana, mělo by to být dobré i pro mě.
"Nevadí ti sýr, maso a chléb?" zeptal jsem se ho.
"Ani v nejmenším," řekl. "Každé ráno snídám kořeněný párek. Ten Miluji."
"Opravdu?"
"Jídlo není nebezpečné," vysvětloval. "Nebezpečné je to, co si o něm myslíš."
Takovou poznámku jsem už předtím slyšel, ale nikdy jsem jí nevěřil. Myslel jsem si, že hmota má větší moc než myšlenka. Možná jsem se mýlil.

Dál Dr. Hew Len Joeovi vysvětloval jak se před jídlem čistí, ale to už je vyšší dívčí. Když jsem tuto kapitolu v knize četl, uvědomil jsem si, že se chovám stejně jako Joe. Když jsem byl malý, tak jsem vyrůstal na chlebu se sádlem a cibulí, který byl pořádně osolený. Dnes by pomalu jeden volal sociálku, kdyby tím někdo krmil dítě. Je fakt, že tedy to byl poctivý chleba, jehož kůrka křupala a božsky voněl. Taky to sádlo bylo z nějaké zabijačky od příbuzných a ne nějaký euro-shit z nějakého hypermarketu za akční cenu.

Sympatické mi přijde, že Dr. Hew Len Joeovi vysvětlil, jak pomocí doutníků medituje a očisťuje se, vlastně podobným způsobem jako američtí Indiání při kouření dýmky. Nemusí se tedy vůbec cítit provinile. Když jsem poslouchal jeden seminář, na kterém mluvil Dr. Hew Len, tak jsem se dověděl, že i zmrzlina může sloužit jako taková dýmka. Tím, že ji jíme zbavujeme se špatných vzpomínek a dostáváme do nulového stavu klidu a míru.

zdroj: Vitale, J., Hew Len, I. Svět bez hranic: tajná havajská technika na vytvoření hojnosti, zdraví, míru ... Nakladatelství Čintámání, Havlíčkův Brod: 2011. ISBN 978-80-254-0813-1.