Jedna z věcí, která mě limituje posouvat ve cvičení se dál je strach. Strach jít do bolesti, do rizika, mimo plnou kontrolu nad svým tělem. Jakmile začnu opouštět svou komfortní zónu, začnu být opatrný. Vím, že na mě nefunguje žádné trenérovo hecování, to mi spíše říká, že je čas přestat.
Proto je potřeba se naučit, jak se dostat za svou hranici a trénovat to.
1. Mantra
Když jdu ro režimu "krok do neznáma", je dobré si to zakódovat nějakým slovem nebo větou. Ta mi pak pomůže se přepnout do rutiny, která mě provede tou nepříjemnou fází, kdy mi hlava říka, abych to vzdal.
2. Rozptýlení
Je potřeba odvést pozornost jinam. Hodně dobrou zkušenost jsem měl při cvičení, když jsem něco ukazoval někomu jinému nebo měl v hlavě nějakou myšlenku na téma nesouvisející s tréninkem. To neznamená nechat plavat techniku, ale prostě nezabírat sebou do takové míry, že každý nepatrný signál těla, že se mu něco nelibí, automaticky znamená konec.
3. Plán a cíl
Pokud to, co dělám dává smysl a mám pod kontrolo co dělám, jak to dělám a proč to dělám je situace daleko snažší. Silové tréninky, kde přesně vím, co budu dělat jsou daleko lehčí než být odevzdán fantazii trenéra. Úplně nejvíce nepříjemná věc je dělat něco nového poprvé.
4. Vizualizace
Představit si něco, díky čemu mám z cviční radost. Ten super pocit po dobrém tréninku, jak se cítím nebo jak se pak skvěle bude spát.
zdroj: How to Push Through the Pain of a Tough Workout
