22. října 2017

Nestydím se za Pokemon Go

Tohle je zajímavé téma. Stydět se za něco, co mám rád, co mě baví a nikoho to neohrožuje. Hraní počítačových her je u nás obecně vnímáno jako něco pro malé kluky. V kontrastu s tím je kouření nebo pití alkoholu zcela společensky akceptováno. Ten, kdo se pořádně zkalí, je dokonce často vnímám jako velký pařič, i když pak problije druhý den. Stejně tak nikoho nepohorší, že hraje deskové hry, ba co více, dnes je to vnímáno jako něco intelektuálního. Počítačové hry však stále nesou punc něčeho nečistého.

Vikingové se báli mlhy. Proč? Byli to tvrdí válečníci a námořníci, ale v jejich světě nebylo nic nebezpečnějšího než se plavit podél pobřeží v mlze. Báli se toho, co neviděli, báli se neznámého. Mnoho lidí soudí druhé, ačkoliv o nich vůbec nic neví. Ne nadarmo se říká, že největší odpůrci Maďarů na Slovensku jsou v okolí Žiliny, kde Maďara neviděli ani z autobusu.

Vikingove/13th Warrior USA, 1999Vikingové se báli mlhy. [z filmu Vikingové, USA, 1999]
Když to vše před rokem začalo a Pokemon Go by módní hype, tak jsem slyšel:
  • "Taky to hraješ?"
  • "Kolik jich už máš?"
  • "Zkus to, je to sranda!"
Hrál to kde kdo, dokonce i někteří naši poslanci [Novinky, 2016]. První skutečný průlom hry s rozšířenou realitou (augmented reality). Uplynulo však jen několik měsíců a narativ se změnil, začal jsem se setkávat až s pohrdavým nebo udiveným:
  • "Ty to ještě hraješ?"
  • "To už je přece starý, to už nikdo nehraje!?"
V době followerů a influencerů, době konzumu a napodobování přišel moment, kdy u hry zůstali jen skuteční nadšenci, často odkojeni TV seriálem z přelomu století.

Rozhodl jsem se dat na brněnskou facebookovou skupinu Pokemon Go Brno a okolí malý dotazník.
V dotazníku sice většina zúčastněných hrdě prohlásila, že se nestydí, ale z rozhovorů s jinými hráči vím, že pravda je někde venku.

Nejvíce markantní je problém u hráčů, jejichž partnerky nemají pro hru pochopení. Můžeme pominout ty, kteří hrají se svými partnery, ale extra je to nebere, i když i zde jsou výjimky potvrzující pravidlo. Indikátor je, že partner chodí na raidy s účtem partnerky, nikoliv se samotnou partnerkou. Už jsem se setkal s mnoha partnerskými uspořádáními. Jedna bývala kolegyně měla s nyní již manželem dohodu: "nebudeš hrát počítačové hry a já nebudu sledovat nekonečné seriály v TV". Je to fér, ale řešení prohra : prohra. Nedávno mě šokovala nová manželka kolegy, která dokonce aktivně pomáhá manželovi při hraní Zaklínače. To považuji za určitou anomálii a počkal bych, jak jim to dlouho vydrží.

V Pokemon Go je partnerka další aktivní prvek hry, zejména po startu raidů. Zaznamenal jsem různé hlášky oddaných partnerů:
  • "Můžu jen do 18h, pak přijede přítelkyně."
  • "Kde je XY?" ... "Musel běžet zavolala mu přítelkyně."
  • "Dáme ještě jeden raid?" "Jo, ale rychle, už jsme měli jet na koupaliště."
  • "Já už další jít nemůžu, řekl jsem, že jdu jen nakoupit."
Další skupina hráčů jsou ti s dětmi. Od těch malých, které se snaží tatínci všemožně při hraní zabavit. Přes děti v kočárcích, které jsou záminkou pro dlouhou procházku na čerstvém vzduchu. Až po samostatnou skupinu - rodinné klany, které obsadí jedno SUV (Romanovo 2+3) nebo dokonce vytvoří skupinu až 16 hráčů, a to je pak síla ... hrají celé rodiny.

Nejméně napadná skupina hráčů jsou ti, kteří skrývají, že hrají Pokemon Go. Setkal jsem se z různými stesky:
  • "Do centra nejdu, nechci, aby mě potkal někdo, kdo mě zná."
  • "Používám gotcha (neoficiální náramek na chytání pokemonů), protože pak nikdo neví, že hraju a vypadám normální."
  • "Když někoho potkám, tak raději skloním mobil, aby neviděli, že to tam mám puštěné."
Tito hráči přejímají jakýsí imaginární společenský tlak a snaží se mu přizpůbit, jak jen to jde. Třeba časem dozrají ke svému coming outu :)

Pokemon Go Raid picJeden z říjnových raidu na Suicune na Malinovského náměstí u žárovek. Raid byl po 18h a lidi na něj chodí cestou z práce pěšky, MHD, autem, na kole nebo na motorce.

Velmi vtipnou historku připojil pod dotazník na Facebooku hráč Roman K.: "přítelkyně šla jednou s kámoškama z kavárny a viděly skupinku 10 lidí na raidu, tak povídá - to jsou beztak ti magoři, co loví pokemony - procházejí okolo a já tam taky :-D na kanga se mnou jeli na 2 hod do Prahy... Přátelé si z toho občas utahují, ale berou to jako fakt a je to v pohodě u všech:) nevím proč by se za to člověk styděl."

Taky mám jednu vtipnou historku z raidu na Křence. Bylo nás tam na raid přes 20 a blokovali jsme chodník, jedna paní, která se přes nás snažila projít své kamarádce říká: "to jsou asi nějací vesničani." Ovšem někteří zejména muži v pokročilé věku vzpomenou asi na svou hokejovou kariéru a dost tvrdě do hráčů vrážejí, aby mohli projít. Další častou reakcí starších dam je nechápající: "ti mladí se jen dívají do telefonu, jsou na tom závislí." Kdyby nebylo Pokemon Go, tak bychom asi nebyli venku, nepotkávali se tak, jak se potkáváme a nelítali celé dny po Brně. Možná bychom hráli v potemnělých pokojích různé hry na PC nebo herních konzolích, zůstávali bychom v ústraní, schování za svým avaterem.

Takže nehledě na počasí, každý den vyjdu ven a budu hrát, dokud mě to bude bavit. Budu chodit, dokud mě nebudou bolet nohy. Když bude v zimě nějaká pořádná kosa, tak zajdeme do nějaké hospody a uděláme starou dobrou lure party, protože modulů má každý díky balíčkům plno.

P.S.: Tento příspěvek byl opět stvořen v neděli v mé oblíbené kavárně TeeVee.

Příspěvek sdílený Jan Martinec (@segovesus),

15. října 2017

Pokemon Go

"I play Pokemon Go", jak zpívá Misha ve svém videu na YouTube (mimochodem ten jednoduchý hit má už 60mil. shlédnutí).

Pokemon Go hraji více než rok. Jak to všechno začalo? Poslouchal jsem podcast otce Rodericka věnovaný tomuto fenoménu a párkrát jsem si hru pustil na cestě do práce a z práce. Otec Roderick si vybral žlutý tým, asi podle barev Vatikánu, a tak jsem na levelu 5 neváhal a dal se k žlutým. Žlutý tým Instinct má ve znaku elektrického legendárního pokemona Zapdose. Posléze jsem zjistil, že jsem vybral ten nejslabší tým (nejvíce je modrých a červení mají taky notnou převahu).

Doplňuji (21:35): Žlutí nejsou nejslabší, ale je nás nejméně, proto musíme hrát chytře. Žlutých je 25 %, červených 32 % a modrých 43 %. [zdroj]

Pokemon Go by Niantic my profile pictureČervenec 2016 dosáhl jsem level 5.

Hru hraji hlavně v Brně a asi lze rozdělit hraní na dobu před raidy a po raidech. V době před raidy nebyla interakce hráčů tolik nutná. Konaly se sice lure party občas, ale k velkému seznamování nedocházelo. Jezdit večer autem do vesnic v okolí Brna obsazovat hůře dostupné gymy, mi už přišlo trochu moc. Zlom přišel až s raidy 26. června 2017. Komunita v Brně začala používat místo Facebooku rychlejší Telegram a hlavně díky Lugii a zpackané akci v Chicagu, jsme se propojili. Na jeden Lugia raid bylo potřeba, aby se domluvilo přes 11 hráčů, a to už vyžaduje určitou snahu a organizaci. Nyní je ve skupině na legendární pokemony přes 600 trenérů ... na Brno, dobrý.

Minulý týden jsem se zúčastnil první oficiální akce Ninaticu (autor hry a takový bůh) Pokemon Go Safari v Praze v nákupním centru Černý Most. Akce měla předpremiéru už v srpnu a je zajímavé srovnání, které dělí necelé 2 měsíce. V srpnu jsme se s trenéry z Brna potkávali v malých skupinkách, ale v říjnu, to jsem si tam už připadal jako doma. Skvělou reportáž napsal o Safari Pavel (anglicky) pro Pokemon Go Hub.

Část brněnských trenéru, které jsme sehnali na společné focení na Pokemon Go Safari akci 7. října 2017 v Praze na Černém Mostě.

S Pokemon Go se vytvořila za ten rok velmi zajímavá komunita, jádro tvoří asi muži 25-35 let, ale hrají to i holky. Nedávno jsem byl v Lužáneckém parku na raidu s osmiletou holčičkou v doprovodu maminky a pravidelně s námi hraje několik hráču 60+. Každý si to může hrát, jak chce. Jsou hard core hráči, co hrají denně a pak ti příležitostní, kteří zapnou hru, když mají čas a chuť. V létě střídala jedna akce druhou, každých pár týdnu se do hry přidalo něco nového. Popravdě řečeno to bylo v závěru již pěkně vyčerpávající. Byly týdny, kdy jsem dělal 30tis. kroků denně, ale nikdy předtím jsem netrávil tolik času venku a navíc mezi ostatními hráči. Niantic se snaží prostřednictvím hry, aby dostal lidi ven, aby se hýbali a navazovali nová přátelství, a to se zatím daří. Mimochodem to zmínila i Hillary Clinton v předvolební kampani.

Můj Pokemon trenér se svým buddym dnes, na levelu 39.

Teď se těším na 3. generací pokemonů, která bude asi vypuštěna do hry koncem října. Do Vánoc, pokud to půjde dobře, tak konečně dosáhnu maximální level 40. Pořád mě to baví a celkem se těším na film k výročí fenoménu Pokemon.

P.S.: Psal jsem příspěvek v kavárně TeeVee a zkonzumoval cappuccino, čokoládový dortík a Mattonku. Z kavárny jsou dostupné 3 Pokestopy.

8. února 2017

Projekt Caterpie

Pokemon Caterpie vlastní rukou. Roztomilý pokemon - housenka Caterpie, má tři vývojová stádia.
Vánoce jsem zvládl celkem ve formě, běhal jsem, cvičil jsem 5 dní v týdnu. Pak přišel leden. Cvičil jsem jen 3x, nějak se mi v té zimě přestalo chtít chodit běhat. Hraní Pokemon Go v rukavicích nebyla zas taková sranda, takže jsem i ušel méně kroků. Napadl sníh, který se pak přeměnil v led, a ten mi chutě do běhání venku  taky nepřidal. Hodně času jsem trávil se svými dvěma kamarády:
  1. Jelly Beans od The Jelly Bean Factory, které jsem kupoval v My Food.
  2. Čokoládu Ritter Sport Kokos, kterou jsem kupoval v Lidlu.
Nějak tak pozvolna začala vyhrávat slast nad z dlouhodobého hlediska rozumnými rozhodnutími. Taky jsem byl svým dvěma kamarádům nevěrný s:
  • čokoládovými sušenkami z Lidlu,
  • zákusky v Rébiu,
  • Mentos Choco White,
  • tyčinkou Deli pistáciovou a Be-be sušenkami v práci, když jsem měl "deprese" po obědě.
Více si nepamatuji, ale ještě pár flirtů by se našlo.

Kdykoliv jsem byl rozhodnut své chování změnit, postavila se mi do cesty překážka, která mě vrátila do stavu bažení s kamarády. Jak z toho ven? Vím, že svého slona neovládám snadno, vše je to o cestě.

Zkusím zahájit projekt o třech fázích, nazval jsem jej podle oblíbené housenky z Pokemon Go - Caterpie. První fáze je vykrmení housenky. Co jí housenky? Housenkám chutná zelenina. Napřed však musí dostat na zeleninu chuť. 

Proto dnes dávám reset - 22h půst. Ráno je trénink, po kterém bude jen protein. Naposledy jsem jedl v úterý 20:00, tak to mi vychází, že budu jíst zdravě menší porci v 18:00 a pak už nic. Co se za tu dobu stane?: [KAŠPAR, 2016:s104]
  1. Zlepší se reakce buněk na inzulin.
  2. Odpočine si trávící systém a tělo má možnost zbavovat se toxinů.
Budu pít jen detoxikační čaje a nasypu si do nich skořici, která zvyšuje účinnost inzulinu [KAŠPAR, 2016:s104]. Oběd v práci - králíka - jsem si dal do misky a sním si jej na večeři se zeleninou a celozrnnou rýží.

středa 14:00: žádné chutě, jsem ponořený do pracovního flow a dopil jsem druhý šálek čaje. Půjdu se na 10min projit ven.

čtvrtek 12:38: vše zatím zvládám podle plánu, jakmile dostanu hlad nebo chuť dám si napřed protein s olivovým olejem, než se pustím do jakékoliv akce a pak čaj. Čajový rituál - uvařit vodu, zalít, nechat vychladit - zabere tak 40min, což je ta správná ochranná lhůta, aby se můj slon uklidnil.